Už jste někdy přemýšleli nad tím, co všechno nás formuje? Co z nás dělá to, kým jsme? Není to jen genetika, víme to všichni. Je to ten balast, ten koktejl zážitků, vztahů, míst a situací, ve kterých se den co den mácháme. A přesně tohle téma, tak nějak lidsky a hluboce, rozkryl Urie Bronfenbrenner se svou ekologickou teorií.
Co je to ta ekologie vývoje?
Představte si to jako takové matriošky, ale místo panenek do sebe zapadají různé vrstvy našeho života. Mikrosystém – to jsme my a naše nejbližší okolí: rodina, kamarádi, škola. Mezosystém je o tom, jak tyhle mikrosystémy spolupracují. Funguje to mezi rodiči a školou? Jsou rodiče a kamarádi na jedné lodi? Pak tu máme exosystém, ten už se nás dotýká „jen“ zprostředkovaně – práce rodičů, politika, sousedství. No a makrosystém, to je ten obrovský rámec – kultura, ideologie, zákony. Všechno tohle se navzájem ovlivňuje a formuje nás to víc, než si možná uvědomujeme.
Bronfenbrenner očima dneška
Možná si říkáte, „aha, další teorie,“ ale tahle má fakt co říct i dnes. V době sociálních sítí a neustálého tlaku na výkon je možná ještě důležitější si uvědomit, jak moc na nás všechno působí. A že nejsme v tom sami, že to, co prožíváme, je často odrazem širšího prostředí.
Praktické tipy do života?
No jasně! Zaprvé, buďte si vědomi toho, v jakých „matrioškách“ se pohybujete. Jaké jsou vaše mikrosystémy? Jaké mají mezi sebou vztahy? Zadruhé, snažte se aktivně ovlivňovat alespoň ten mikrosystém – budujte kvalitní vztahy s lidmi, kteří jsou vám blízcí. A zatřetí, nezapomínejte na sebe. Všímejte si, jak na vás působí stres v práci, politická situace nebo kultura, ve které žijete. Protože když znáte tyhle vlivy, můžete se jim lépe bránit nebo je alespoň lépe zpracovat.
Tak co, zkusíte se na chvíli zamyslet nad těmi svými „ekologiemi vývoje“? Možná vás to překvapí, co všechno zjistíte.