Život plyne jako voda a s ním přicházejí starosti, radosti i výzvy. Ať už se jedná o práci, vztahy, nebo rodinu, občas se zdá, že je toho na nás moc. Jenže jak poznat, kdy už „teče do bot“ a potřebujeme pomoc? A co naše děti? Vidíme v nich jen špatné známky nebo nevrlost, nebo si všímáme i skrytých signálů, které volají o pomoc?
Úzkostné poruchy u dětí: Jak je rozpoznat včas?
Úzkost. Slovo, které v dnešní době slýcháme snad častěji než „dobrý den“. Ale co to vlastně znamená pro děti? A jak se projevuje? Není to jen ostýchavost před novými lidmi nebo strach z tmy. Úzkost u dětí může mít mnoho podob a často se skrývá za maskou běžných dětských „problémů“.
Když „motýlci v břiše“ přerostou v hurikán
Každý z nás občas zažil trému, nervozitu před zkouškou nebo obavy z neznámého. To je naprosto normální. Ale u dětí s úzkostnou poruchou se tyto pocity objevují častěji, jsou intenzivnější a trvají déle. Mohou jim bránit v běžných aktivitách, ve škole i v kontaktu s kamarády. Představte si, že každý den prožívají, jako by je čekala maturita. Nic moc, že?
Signály, které by vám neměly uniknout
Jak tedy poznat, že se s vaším dítětem děje něco víc než jen „pubertální vzdor“? Zpozorněte, pokud si všimnete:
- Nadměrného strachu z běžných situací (škola, kamarádi, nové aktivity)
- Častých stížností na bolesti břicha, hlavy nebo jiné fyzické obtíže bez zjevné příčiny
- Problémů se spánkem (nespavost, noční můry)
- Nadměrné potřeby ujišťování a kontroly
- Izolace od kamarádů a vyhýbání se sociálním kontaktům
- Změn v chování (podrážděnost, plačtivost, agresivita)
Důležité je si uvědomit, že každé dítě je jiné a projevuje se jinak. Proto je klíčové sledovat chování svého dítěte a všímat si i drobných změn. Věřte své intuici. Když se vám něco nezdá, je lepší to prošetřit, než to ignorovat.
Co s tím?
Pokud máte podezření, že vaše dítě trpí úzkostnou poruchou, neváhejte vyhledat odbornou pomoc. Psycholog nebo psychoterapeut vám pomůže diagnostikovat problém a navrhnout vhodnou léčbu. A nezapomeňte, že nejste sami. Existuje mnoho rodin, které se potýkají s podobnými problémy. Nebojte se o svých obavách mluvit a hledat podporu u svých blízkých i v odborných skupinách.
A hlavně – buďte pro své dítě oporou. Naslouchejte mu, snažte se pochopit jeho pocity a ujistěte ho, že ho máte rádi a že jste tu pro něj, ať se děje cokoliv. Protože láska a pochopení jsou ty nejlepší léky na světě.