Už se ti někdy stalo, že jsi měla pocit, že se na tebe všichni dívají? Ať už jsi zakopla na ulici, vylila si kafe v kavárně, nebo se potíš víc než obvykle při prezentaci – známe to všichni. Ten pocit, že jsi středobod veškeré pozornosti.
V záři reflektorů: Proč si myslíme, že nás všichni sledují (a proč se mýlíme)
Psychologové tomu říkají „efekt reflektoru“. Zjednodušeně řečeno, máme tendenci přeceňovat, kolik lidí si všimne něčeho, co se nám stalo. A platí to hlavně, když uděláme něco… no, atypického.
Co ten efekt reflektoru vlastně způsobuje?
Zapomínáme, že nejsme středobodem vesmíru pro všechny ostatní, i když pro sebe jím bezesporu jsme. Naše vnímání světa je ovlivněno našimi vlastními zkušenostmi a perspektivou. Podle toho analyzujeme, hodnotíme a chápeme svět kolem nás, včetně ostatních lidí.
Takže zapomínáme, že ti kolem nás si možná nevšimli skvrny na naší blůzce. Proč? Protože jsou sami ve svém vlastním „vesmíru“ a soustředí se primárně na sebe. Je to zkrátka náš egocentrismus, co za tím stojí.
Když ego hraje prim
Tahle optika nás může vést k přehnané sebekritice. Máme pocit, že jsme pod drobnohledem, a i ta nejmenší „faux pas“ bude zaručeně zpozorována a podrobena detailní analýze. Ale upřímně? Rozhlédni se kolem sebe. Všude kolem tebe jsou davy lidí, kteří si žijí svůj život a věnují pozornost primárně sami sobě, ne tobě.
Takže příště, až se ti stane nějaká „trapasárna“, zhluboka se nadechni. Ne všichni tě sledují.
Není to jen o negativech
Ten samý princip platí i v opačném gardu. Když si tvůj partner nevšimne tvého nového účesu nebo šatů, neházej na něj hned oheň a síru. Možná je jen zrovna zabraný do svých vlastních věcí a toho, jak vypadá.
Pointa? Pohoda, jazz
Neplaš, až se ti příště něco nepovede. S největší pravděpodobností jsi byla ty sama, kdo tomu věnoval největší pozornost. Hoď to za hlavu a pokračuj dál. Uvidíš, že si toho všimlo míň lidí, než sis myslela. Zkrátka, ber život s humorem a nadhledem, jak se říká.