Víte, občas si říkám, že terapie je trochu jako tanec. Jeden vede, druhý následuje, ale když se ani jeden nesnaží, tak to prostě neklape. A víte co? Není to jen o tom, co vám terapeut říká. Je to i o vás. O tom, jak se do toho vložíte.
Vaše role v terapii: Jak být aktivním partnerem na cestě ke změně
Mnoho lidí si myslí, že terapie je o tom, že přijdou, terapeut něco řekne a oni jdou domů a jsou zázračně vyléčení. Ale tak to nefunguje. Terapie je proces. A vy jste jeho aktivní součástí. Jak se tedy stát tím nejlepším „tanečníkem“ ve vašem terapeutickém vztahu?
Buďte upřímní, i když to bolí
Jasně, říct nahlas věci, které nás tíží, je sakra těžké. Kolikrát to raději zameteme pod koberec, že? Ale v terapii to prostě nefunguje. Pokud chcete něco změnit, musíte se k tomu postavit čelem. I když to znamená říct něco, co se vám nelíbí, co vás bolí, nebo co vás děsí. Terapeut vám nepřečte myšlenky, takže mluvte.
Připravte se na to, že to nebude vždycky příjemné
Hele, terapie není masáž. Někdy to bude bolet. Budete se cítit naštvaní, smutní, zmatení. To je normální. To znamená, že se něco děje. Že se hýbete dopředu. Nenechte se tím odradit. Klidně si zanadávejte, brečte, ale nevzdávejte to.
Ptejte se!
Nerozumíte něčemu? Nevíte, proč po vás terapeut chce, abyste dělali zrovna tohle cvičení? Ptejte se! Není to hloupá otázka. Je to projev zájmu a snahy pochopit. A terapeut by vám měl být schopný všechno srozumitelně vysvětlit.
Věnujte se tomu i mimo sezení
Terapie není jen těch 50 minut jednou týdně. Je to o tom, co děláte mezi sezeními. Děláte si úkoly? Zkoušíte nové věci? Přemýšlíte o tom, co jste probrali? Pokud ne, tak si jen platíte za povídání. A to je škoda, ne?
Takže, až příště půjdete na terapii, nezapomeňte, že jste tam od toho, abyste se aktivně podíleli na svém uzdravení. Buďte upřímní, buďte stateční, buďte zvědaví. A uvidíte, že ta cesta ke změně bude o hodně snazší.