Víte, někdy se člověk zamyslí, jak moc je důležité, s kým se baví. Nejen tak obecně, ale i v situacích, kdy jde o víc – třeba o terapii. Hledáme někoho, kdo nás vyslechne, kdo pochopí, kdo nám pomůže najít cestu ven z bludiště myšlenek. Ale jak velkou roli vlastně hraje osobnost terapeuta?
Když se potkají dva světy
Terapeuti jsou taky jen lidi, že jo. Mají své zkušenosti, názory, osobní historii. A to všechno se promítá do toho, jak pracují. Samozřejmě, odbornost je základ, ale ta „chemie“ mezi klientem a terapeutem je nesmírně důležitá. Jako když hledáte ten správný klíč ke dveřím – musí sedět, jinak je prostě neotevřete.
Empatie není jen slovo
Hodně se mluví o empatii, o schopnosti vcítit se do druhého. Ale to nestačí jen vědět, že by se mělo. Terapeut musí skutečně naslouchat, vnímat, co se děje pod povrchem. Je to umění vidět svět očima toho druhého, bez posuzování, bez nálepkování. A to se prostě nedá naučit z učebnice, to musí být v člověku.
Je to o důvěře, sakra!
Terapie je hodně o důvěře. A tu si musíte vybudovat. Nejde to hned, je to proces. Musíte mít pocit, že se před tím člověkem můžete otevřít, že můžete mluvit o svých nejniternějších obavách a strastech, aniž byste se báli odsouzení nebo výsměchu. A to hodně závisí na osobnosti terapeuta, na jeho přístupu, na tom, jak s vámi komunikuje.
Někdy to prostě „necvakne“
A víte co? Někdy se stane, že to prostě nefunguje. Že se s terapeutem necítíte dobře, že vám nesedí jeho styl, že necítíte to potřebné propojení. A to je v pořádku. Nemusíte se nutit do něčeho, co vám nevyhovuje. Je to vaše terapie, vaše cesta. A máte právo si vybrat někoho, s kým vám bude líp.
Hledejte toho „svého“
Takže, jaký je z toho závěr? Osobnost terapeuta hraje v terapeutickém procesu obrovskou roli. Je to o tom najít někoho, kdo vám bude sedět, s kým budete cítit důvěru a bezpečí. Někdy to trvá, ale stojí to za to. Protože jen tak můžete skutečně začít pracovat na sobě a na svém duševním zdraví. A to je přece to nejdůležitější, nemyslíte?