Znáte ten pocit, kdy se vám zdá, že se svět kolem vás zmenšuje? Že se hranice vašeho života posouvají blíž a blíž, až se skoro dotýkají nosu? Není to nic příjemného, viďte? Ať už je to způsobeno okolnostmi, volbou nebo kombinací obojího, sociální izolace dokáže s člověkem zamávat víc, než by se na první pohled zdálo.
Jak se projevuje samota v digitálním věku?
Dneska jsme „online“ snad neustále. Můžeme si povídat s lidmi na druhém konci světa, sledovat životy celebrit, sdílet své myšlenky. Ale…není to tak trochu iluze? Můžeme mít tisíce „přátel“ na sociálních sítích, ale když se nám něco stane, kdo skutečně přijde a podá pomocnou ruku? Ta paradoxní samota v digitálním věku je ošemetná. Můžeme se cítit propojeni, a přitom být hluboce osamělí. Protože skutečný kontakt, ten oční kontakt, sdílený úsměv nebo objetí, to žádný emotikon nenahradí.
Proč se nám to děje?
Sociální izolace může mít mnoho příčin. Někdy je to změna zaměstnání a ztráta kolektivu, jindy stěhování do nového města, nemoc, rozchod… Důvodů je tolik, kolik je životů. Ať už je ale příčina jakákoliv, důležité je si uvědomit, že to není vaše chyba. Někdy se prostě věci semelou tak, jak se semelou. A nejdůležitější je s tím něco dělat, než se samota zakousne příliš hluboko.
Co s tím můžeme dělat?
Nebudu vám lhát, cesta ven ze samoty může být trnitá. Ale je to cesta, která stojí za to. Prvním krokem je uvědomění. Přiznat si, že se cítíte osaměle, a že s tím chcete něco dělat. A co dál?
Začněte malými krůčky. Nemusíte hned organizovat mega party. Stačí se usmát na souseda, zavolat starému kamarádovi, přihlásit se na kurz, který vás zajímá. Hledat příležitosti k interakci, i když se vám zrovna moc nechce.
Jak se nenechat pohltit negativními myšlenkami
Samota často vede k negativním myšlenkám. Začneme pochybovat o sobě, o své hodnotě. Přestaneme věřit, že si zasloužíme společnost. Tyhle myšlenky jsou jako toxický plevel, který dusí všechno dobré. Jak se s nimi vypořádat? Zkuste si uvědomit, že jsou to jen myšlenky, ne fakta. Nenechte se jimi ovládnout. Zkuste se zaměřit na to, co máte rádi, co vám dělá radost. Pusťte si oblíbenou hudbu, přečtěte si dobrou knihu, jděte se projít do přírody.
A pamatujte, nejsme v tom sami. Spousta lidí se potýká s podobnými pocity. Důležité je o tom mluvit, nebát se požádat o pomoc. Protože i v té nejhlubší samotě existuje naděje na světlo.