Znáte ten pocit, když v noci nemůžete usnout a v hlavě se vám honí myšlenky, jestli vůbec někdy dosáhnete svých cílů? Bojíte se, že už je možná pozdě? Netrpělivě čekáte na svůj velký zlom, na tu pravou lásku? Nebijete se za to, když věci nejdou podle plánu, nebo že se musíte snažit víc než ostatní, abyste se jim vůbec vyrovnali?
Všem, co kvetou později: Není kam spěchat, tvůj čas teprve přijde
Pokud tohle čtete, pravděpodobně se teď cítíte ztracení, zmatení a naštvaní sami na sebe. Asi moc dobře víte, jaké to je cítit se, že v životě zaostáváte a že vám všechno utíká, zatímco ostatní kolem vás se zamilovávají, dokončují školy s vyznamenáním, získávají práci snů a zakládají rodiny – a vypadá to, že jim to jde všechno samo.
Nejsi v tom sám/sama
Chci vám říct, že v tom nejste sami. Ale kvést později není to nejhorší, co se vám může stát. Vůbec ne. Americká básnířka Sharon Olds to vystihla nejlépe, když řekla: „Každý, kdo vůbec rozkvete, má obrovské štěstí.“ A má pravdu. Protože tím, že trávíme tolik času a energie neustálým spěchem životem, tím, že se snažíme posouvat z jednoho kopce na druhý jen proto, že se bojíme, že budeme poslední v cíli, ztrácíme ze zřetele to, kde jsme teď, a bereme to všechno jako samozřejmost.
Já sama jsem květoucí pozdě a hodně se strachuju o budoucnost. Vždycky mám pocit, že když nemám všechno naplánované, nikdy nebudu úspěšná nebo šťastná. Ale jak stárnu, zjišťuju, že opak je pravdou. Ta neuvěřitelně vysoká očekávání, která jsem si sama nastavila, nemluvě o tom krátkém a nereálném časovém rámci, ve kterém jsem si řekla, že jich musím dosáhnout, mi bránila v tom, abych naplnila svůj potenciál.
Cesta je cíl
Protože někdy těm lidem s největším potenciálem trvá nejdéle, než najdou tu správnou cestu. Mají takový strach z neúspěchu, že si nedovolí vydat se do neznáma. Nedovolí si dělat chyby, zkoušet nové věci a prozkoumávat všechny možnosti, protože si myslí, že existuje jen jeden způsob, jak žít dobrý život – dělat to stejně jako ostatní.
Ale někteří z nejúspěšnějších a nejuznávanějších ikon v celé historii rozkvetli později. Od Soichira Hondy a Very Wang, přes Julii Child a Stana Lee, až po Alberta Einsteina a Nelsona Mandelu, všichni dosáhli velkých věcí až později v životě a dokázali, že neexistuje žádný termín pro to, abyste se věnovali své vášni a plnili si své sny.
Na detailech nezáleží
Tak co na tom, že jste právě nastoupili do školy? Nebo stále bydlíte u rodičů? Co na tom, že jste stále single a hledáte lásku? Nebo čekáte na přijetí do své první práce? Pravdou je, že i když máte svůj život dokonale naplánovaný, vždycky přijde chvíle, kdy vám někdo podrazí nohy. Nejdůležitější je vaše odhodlání, odolnost a vůle jít dál navzdory všem překážkám a nezdarům. Protože život jde stále dopředu, a vy byste měli taky.
Koneckonců, nejde o to, kdo dorazí do cíle první. Nemusíte soutěžit s lidmi ve vašem věku nebo mít všechno vymyšlené už teď. Protože takové myšlení nás jen povede k tomu, že budeme oportunističtí, sobečtí a hluboce nespokojení se svými životy. Takže na sebe netlačte, abyste dělali víc, než vám je příjemné, abyste dosahovali milníků jen proto, abyste je dosáhli. Nesažte se do situací, na které nejste připraveni, ale buďte vděční za to, kolik krásného času ještě máte, a zapomeňte na to, kde si myslíte, že byste teď měli být.
Zdroje: (Zde uveďte zdroje citované v původním článku, pokud jsou nějaké)