Už se vám někdy stalo, že vás zasáhla specifická vůně a rázem se na vás valila vlna vzpomínek? Často se vám vybaví událost, na kterou jste už dávno zapomněli. Třeba vůně parfému vaší matky, nebo specifický šampon, který vám připomene bývalého partnera. Vůně jsou silným emocionálním spouštěčem, ale proč?
Vůně a paměť: Dlouhodobý vztah
Spojení mezi pamětí a čichem je dobře známé. Výzkumy ukazují, že poruchy, které ovlivňují paměť, zároveň snižují schopnost rozlišovat vůně. Abychom totiž dokázali rozlišit dvě vůně, musíme si nejprve vybavit vzpomínku na to, jak jsme je v minulosti cítili. Někteří tvrdí, že studium informací v přítomnosti určité vůně zvyšuje živost a intenzitu vzpomínky, když ji ucítíme znovu. Vše nasvědčuje tomu, že vůně posilují vzpomínky, ale co přesně tento jev způsobuje?
Mozek a vůně: Blízkost, která ovlivňuje
Jedna z teorií tvrdí, že je to dáno blízkostí čichového nervu (zodpovědného za náš čich) k amygdale a hipokampu (oblasti mozku spojené s emocemi a pamětí). Jejich blízkost může být důvodem, proč se vzájemně ovlivňují, ale neexistuje důkaz, že je to jediný důvod. Nicméně, existují studie, které podporují i jiné teorie o tom, proč vůně vyvolávají emocionální vzpomínky.
Dětství v hlavních rolích: Proč nám čich nejvíc připomíná dětství?
Maria Larsson ze Stockholmské univerzity provedla experiment, který zkoumal, jak vůně vyvolávají autobiografické vzpomínky. Navázala na předchozí výzkumy, které ukazují, že tvorba autobiografických vzpomínek vrcholí mezi 15. a 30. rokem života. V tomto období lidé chodí na vysokou školu, vstupují do manželství a začínají se etablovat ve světě.
Experiment: Vůně a vzpomínky
Larsson ve své studii vystavila starší dospělé různým vůním a poté s nimi vedla rozhovory o vzpomínkách, které vůně vyvolaly. Musela používat vůně, které nejsou běžné v každodenním životě, protože běžné vůně, jako je káva, se vyskytují tak často, že nevyvolávají žádné konkrétní vzpomínky.
Zjistila, že u vizuálních a verbálních podnětů pocházejí vzpomínky z období dospívání a dvaceti let, ale u vůní byl vrchol kolem 5. roku věku. Tyto vzpomínky byly také emotivnější a živější než vzpomínky vyvolané vizuálními nebo verbálními podněty. Takže vzpomínky spojené s čichem mohou být tak silné, protože pocházejí z našeho dětství, a jako děti se spoléháme hlavně na své smysly. Když se nad tím zamyslíte, jako kojenec se spoléháte hlavně na chuť (která je vlastně kombinována s čichem), abyste si udělali představu o něčem, a tak dává smysl, že čich je to, na čem jsou založeny vaše rané vzpomínky.
Růžové brýle: Romantizace minulosti
Nicméně, další teorie tvrdí, že naše vzpomínky vyvolané nostalgickými vůněmi vnímáme jako emotivnější, protože je naše mysl přetváří a posílá je přes růžové brýle, které je redefinují jako „dobré časy“. Alan Hirsch, další psycholog, se domnívá, že k tomu dochází proto, že vzpomínky z dětství často představují dobu, kdy jsme byli bezstarostní a bez úzkostí, a tak je možná romantizujeme.
Vůně jako varovný signál
Larsson spekuluje, že síla vzpomínek vyvolaných čichem může být dána tím, že základní funkcí čichu je varovat nás před nebezpečím. Například, pokud jste snědli něco, co vám způsobilo nevolnost, vůně, kterou jste tehdy cítili, vám bude vždy připomínat nevolnost a už se vám z té samé věci neudělá špatně. Zdá se, že vzpomínky vyvolané čichem jsou imunní vůči retroaktivní interferenci, kdy se novější vzpomínky mísí se staršími a mohou je změnit. Zůstávají nezměněny od svého počátečního vzniku, což podporuje myšlenku, že jsou zde pro přežití.
A co si o tom myslíte vy? Věříte, že vzpomínky vyvolané čichem jsou tak silné, protože nám pomáhají přežít, nebo proto, že jsme je upravili, aby nám bylo lépe?
[Zdroje citované článkem by byly uvedeny zde, ale nejsou součástí zadání]