Tak co, už taky někdy přemýšlíte nad tím, jak to všechno vlastně funguje? Mám na mysli život, lidi, a hlavně – jak to, že se měníme. Nejde jen o to, že nám přibývají vrásky (i když i to je téma!), ale spíš jak se s věkem mění náš pohled na svět, co nás trápí a co nás naopak těší. Nedávno jsem narazila na zajímavý článek o vývojové psychologii, konkrétně o stárnutí a dlouhověkosti. Říkala jsem si, že se s vámi o pár postřehů podělím, protože mi to přišlo fakt k zamyšlení.
Vývojová psychologie 1 a 2: Psychologie stárnutí a dlouhověkosti
Co se děje v hlavě, když nám táhne na padesát a víc?
Víte, není to jen o tom, že zapomínáte, kam jste dali klíče. (I když to se mi stává čím dál častěji, přiznávám!) Jde o hlubší proměny. Psychologové říkají, že se mění naše priority, že se víc zaměřujeme na to, co je pro nás opravdu důležité. A víte co? Má to něco do sebe. Mám pocit, že už se tolik nestresuju kvůli maličkostem. A taky víc dbám na vztahy s lidmi, na kterých mi záleží. Zkrátka, snažím se žít víc teď a tady. Trochu jako když se člověk probere z nějakého dlouhého spánku.
Dlouhověkost – recept na šťastný život?
Samozřejmě, každý chceme žít co nejdéle. Ale jde taky o to, jak ten život prožijeme. Víte, existují studie, které ukazují, že dlouhověcí lidé mají společné určité rysy. Nejde jen o genetiku a zdravý životní styl (i když i to hraje roli). Důležité je mít pozitivní přístup k životu, umět se radovat z maličkostí, mít dobré vztahy s okolím a cítit se užitečný. Zkrátka, jde o to najít si v životě smysl. A to je něco, co se dá dělat v jakémkoliv věku.
Jak se vyrovnat se změnami, které stárnutí přináší?
Jasně, stárnutí není jen procházka růžovým sadem. Přicházejí zdravotní problémy, odchod blízkých, pocit osamělosti. Ale i s tím se dá pracovat. Důležité je nezavírat se doma a zůstat aktivní. Ať už je to sport, cestování, dobrovolnictví nebo jen posezení s přáteli u kafe. A taky je důležité umět si říct o pomoc, když ji potřebujeme. Víte, nejsme na to sami. A někdy stačí jen si s někým popovídat a hned je člověku líp.
A co si z toho vzít pro sebe?
Takže, co si z toho všeho můžeme vzít? Možná to, že stárnutí není konec, ale jen další etapa života. A že i v téhle etapě se dá prožít spousta krásných a smysluplných věcí. Důležité je neztratit naději, zůstat aktivní a hledat v životě to, co nás baví a naplňuje. A taky nezapomínat na ty, které máme rádi. Protože, jak se říká, v životě jsou nejdůležitější vztahy. A to platí v jakémkoliv věku.