Tak co, už vás taky někdy napadlo, jak jsme se sem vlastně dostali? Nemyslím teď tu cestu do redakce, ale spíš tu životní. Od toho uplakaného uzlíčku, co si neuměl ani utřít nos, až po… no, vás. Každý den je tak nějak jiný, ale přitom se zdá, že se všechno opakuje. Pojďme se na to podívat trochu zblízka.
Vývojová psychologie: Cesta od narození do stáří
Vývojová psychologie. Zní to děsně učeně, ale ve skutečnosti je to vlastně docela zábavná detektivka o tom, jak se měníme v průběhu času. Jak se učíme mluvit, chodit, milovat, pracovat, stárnout. Je to takové nahlédnutí pod pokličku našeho vlastního života. A věřte mi, někdy je to fakt divoká jízda.
Dětství: Když je svět hřiště
Pamatujete si na to, jak jste s naprostou samozřejmostí věřili, že pod postelí žije bubák? Nebo že stromy mluví? Dětství je takový zvláštní mix reality a fantazie. A taky období, kdy se učíme všechno podstatné. Od toho, jak držet lžičku, až po to, jak se poprat s první dětskou láskou. Jo, a taky jak obrečet rozbitou hračku. Protože svět je v tu chvíli fakt nespravedlivý.
Adolescence: Hormonální bouře a hledání sebe sama
A pak to přijde. Puberta. Hormony začnou tancovat divoký tanec a vy máte pocit, že vám nerozumí nikdo. Ani rodiče, ani kamarádi, ani vy sami. Zkoušíte jeden styl za druhým, hledáte se, protestujete… A občas si tajně přejete, abyste zase mohli mít dudlík v puse. Ale nebojte, jednou to přejde. A i když vám to teď přijde jako věčnost, vzpomínky na to období budou nakonec docela úsměvné.
Dospělost: Práce, láska a (občasný) pocit, že nevíte, co děláte
Dospělost. Kámo, to je teprve jízda. Práce, vztahy, hypotéka, děti… Život se rozjede na plné obrátky a vy máte pocit, že nestíháte vůbec nic. Ale mezi tím vším se skrývají i krásné momenty. První slovo vašeho dítěte, společná dovolená, večer s přáteli… A taky občasný pocit zadostiučinění, že jste to všechno zvládli. I když to občas vypadá, že nemáte ani páru, co vlastně děláte. Ale to je v pořádku. Nikdo to totiž nemá.
Stáří: Čas bilancování a nové perspektivy
A nakonec… stáří. Čas, kdy se ohlížíme za životem, bilancujeme, vzpomínáme. A taky možná trochu litujeme. Ale i v tomhle období se dá najít krása. V klidu, v rodině, v nových zájmech. A taky v té moudrosti, kterou jsme nasbírali během těch let. Protože život není jen o rychlosti, ale i o tom, jak si ho užíváme. Ať už nám je dvacet, padesát nebo osmdesát.
Takže, ať už jste v jakékoliv fázi života, nezapomeňte se zastavit a rozhlédnout kolem sebe. Protože každý den je nový začátek a nová šance. A to je přece skvělý, no ne?