Paměť. Všichni ji máme, ale kolikrát se nám stane, že si nevzpomínáme ani na to, kam jsme položili klíče, natož na jméno toho sympatického člověka, co jsme potkali včera v kavárně. A co teprve vzpomínky na dětství? Jak vlastně funguje tenhle náš osobní archiv a proč se některé momenty vrací jako bumerang, zatímco jiné jsou ztracené navždy?
William James: Funkcionalismus a proud vědomí
William James, americký filozof a psycholog, byl jedním z prvních, kdo se na vědomí podíval úplně jinak. Místo toho, aby se snažil rozložit ho na jednotlivé dílky jako puzzle, vnímal ho jako neustálý proud. Taková řeka, co teče bez přestání a nikdy není stejná.
Co je to funkcionalismus?
James a jeho stoupenci, funkcionalisté, se zajímali hlavně o to, jak vědomí funguje. Ne tolik o to, z čeho se skládá. Ptali se, jak nám vědomí pomáhá přežít a adaptovat se v neustále se měnícím světě. Je to takový náš vnitřní GPS navigátor, který nás vede skrze život. Alespoň tak nějak to viděli.
A co ten „proud vědomí“? Představte si to jako film. Ne sestřih fotek, ale plynulý záznam. Myšlenky se prolínají, emoce se mísí, vzpomínky se vynořují z hlubin. Všechno se děje najednou a neustále. A občas ten proud nabere takovou rychlost, že nestačíme ani mrknout.
Proč je to důležité?
Možná si říkáte, k čemu je dobré vědět, že naše vědomí je jako řeka. Ale když si uvědomíme, že naše myšlenky a pocity jsou neustále v pohybu, můžeme se s nimi naučit lépe pracovat. Přijmout je, pozorovat je, nechat je plynout. Třeba jako když sledujete oblaka na obloze. Jedno mizí a hned se objeví další.
A víte co? Někdy je fajn se do toho proudu prostě jen ponořit a nechat se unášet. Bez hodnocení, bez snahy cokoliv kontrolovat. Jen tak být. Co vy na to?