„`html
Je z Polska, ale už půl života žije ve Francii. Ráda čte, píše, poslouchá hudbu a sleduje seriály. Miluje Harryho Pottera, Hru o trůny, Percyho Jacksona a Pána prstenů. K tomu všemu se věnuje ragby a jiu jitsu. Jednou by chtěla být psycholožkou a pomáhat lidem, i když si nemyslí, že se jí to podaří. „Nejsem dobrá ve škole a nevidím pro sebe budoucnost, alespoň ne akademickou,“ říká, ale ráda tráví čas s přáteli.
Z polského internátu do francouzských hvězd: Anonymní bojovnice o lepší zítřky
Anonymní bojuje s generalizovanou úzkostnou poruchou, nespavostí a sebevražednými sklony. Má podezření, že trpí i depresemi, ADHD a problémy se zvládáním hněvu. Sebevražedné myšlenky a sklony se objevily poté, co se k ní rodina po jejím coming outu začala chovat špatně. Domnívá se, že její úzkost a nespavost jsou způsobeny tlakem, aby s dobrými známkami dokončila poslední ročník střední školy, dostala se na univerzitu a složila zkoušky v jazyce, který ještě dobře neovládá. Její problémy s hněvem pramení z toho, že nevyjadřuje své pocity a potlačuje je. Má podezření na ADHD, protože je hyperaktivní a má potíže se soustředěním. Anonymní si myslí, že má deprese, protože má dlouhá období, kdy se cítí otupěle. Říká: „Je mi jedno, co se se mnou stane, nevidím budoucnost, vynechávám jídla a snažím se najít štěstí, ale marně.“
Když se noc stane nepřítelem
Zkoušela si pomoct sama hledáním tipů na lepší spánek online, ale nic nefungovalo. Bohužel se stále potýká s mnoha symptomy, jako je neschopnost soustředit se, špatná paměť a potíže s plněním instrukcí. Říká: „Rodiče mi říkali, že je to jen pubertální fáze rebelství, ale nemyslím si to.“ Kromě toho má panické ataky, nespavost, všechno přehnaně analyzuje a neustále se cítí vyčerpaná. Také nemá žádnou motivaci. Říká: „Nechce se mi nic dělat, myslím si, že život je zbytečný a klidně bych mohla umřít.“ Anonymní má pocit, že si nemůže nic užít. Bojuje s intenzivním hněvem, říká: „Chci lidi praštit do obličeje. V nejhorších dnech si dokážu představit, že bych je fyzicky mučila.“ Má pocit, že její hněv je mnohem silnější než u ostatních lidí. Anonymní má výbuchy hněvu, verbálně ubližuje těm, které nejvíc miluje. Bohužel spí jen tři hodiny denně. Říká:
„Jen jsem chtěla cestu ven. Pořád chci. Cítím se tak beznadějně a bezmocně, ale zároveň jsem ztratila lidi kvůli sebevraždě a nechci, aby ti, kteří mě milují, prožívali to samé, víš?“
Přátelství jako záchranný kruh
I když se její akademický a osobní život zhoršil, dostala pomoc od přátel. Říká: „Někteří lidé si všimli mého utrpení a oslovili mě, a za to budu navždy vděčná. Teď jim můžu říkat přátelé.“ Také říká: „Dokážou mi trochu zlepšit náladu a inspirují mě k tomu, abych pokračovala.“ Co Anonymní pomáhá bojovat dál, je připomínání si, že by chtěla chodit na koncerty, číst nové knihy a sledovat seriály.
Temná stránka jako nečekaný spojenec
Její duševní poruchy jí v některých ohledech pomohly. Anonymní říká:
„Asi mi těmito pokřivenými způsoby tyhle poruchy pomohly. Úzkost mě nutila pracovat, když deprese raději ležela celý den v posteli. Moje problémy s hněvem mi pomohly najít kurz jiu jitsu a upřímně, někdy boxujeme a je to super terapeutické. Díky nespavosti jsem mohla prozkoumat ty části mozku, které obvykle neslyším + si užít krásný výhled na hvězdnou noc… jizvy, které mám, mi připomínají, že už jsem si toho hodně prožila a můžu jít dál.“
Tohle je její rada pro každého, kdo bojuje s duševní nemocí:
„Požádat o pomoc není známkou slabosti a ti správní lidé ti budou ochotní pomoct s čímkoli, čím si procházíš.“
„Ti, kteří mají rádi metal a často se cítí izolovaní, ale nevědí, jak se ozvat, ať si poslechnou „Don’t Go“ od Bring Me The Horizon. Je to výstižné a skvělá píseň. Taky miluju Get Scared nebo Motionless in White.“
Pomozte mi něco změnit sdílením svého příběhu. Pokud vy nebo někdo, koho znáte, potřebujete bezpečné místo, kde se můžete vypovídat a získat radu, staňte se členem Mental Illness Recovery Series Group na Facebooku.
„`