Tak tohle, přiznám se, mi trochu dalo zabrat. Krizová intervence… s tím jsem se doposud potkala spíš v televizi, než v reálném životě. Ale řekla jsem si, proč ne? Vždyť se člověk učí celý život. A nakonec jsem byla fakt ráda, že jsem se do toho ponořila. Překvapilo mě, jak moc se dá naučit o sobě, o lidech kolem nás a o tom, jak reagovat, když se zkrátka něco pokazí.
Základní kurz krizové intervence I a II: Specifika práce s různými cílovými skupinami
Tenhle článek mě zaujal hned na první dobrou. Ne proto, že bych toužila hasit cizí problémy (i když… kdo z nás to občas nedělá, že?), ale spíš proto, že se mi zdá, že se svět tak nějak zrychlil a zkomplikoval. A naučit se pár triků, jak se orientovat v těžkých situacích, se hodí, ať už jste matka na mateřské, manažer ve velké firmě, nebo třeba babička na zahrádce.
Co se v kurzu vlastně učí?
No, to je právě ta věc! Nečekejte žádné suché poučky a akademické bláboly. Tenhle kurz, soudě dle článku, je hodně o praxi. O tom, jak mluvit s lidmi, kteří jsou „mimo“, jak je uklidnit, jak jim pomoct najít cestu ven. A co je nejdůležitější – jak se přitom nezbláznit.
Proč je to důležité?
Víš co, ono se to nezdá, ale krizová situace může potkat fakt každého. A když se to stane, je fajn vědět, že je někdo nablízku, kdo ví, co dělat. A to nemusí být nutně psycholog. Někdy stačí i obyčejný člověk s otevřeným srdcem a trochou toho “know-how”.
A ten článek, jak se zdá, vám přesně to “know-how” chce předat. Tedy, alespoň základ. A to se mi líbí. Žádné velké sliby, žádné omáčky. Jen praktické rady a tipy. A to je, myslím si, v dnešní době k nezaplacení.