Tak co, už jste někdy přemýšleli o tom, co se vlastně děje za zavřenými dveřmi ordinace psychoterapeuta? Není to jen o sezení na gauči a povídání si o dětství. Je to složitý proces s jasně danými pravidly. A víte co? Občas se to i trochu komplikuje. No, pojďme se na to podívat zblízka.
Etika jako kompas v terapeutickém moři
Psychoterapie je víc než jen „kecání“. Je to léčebný proces, a jako takový, se řídí etickými principy. Představte si to jako takový kompas, který terapeutovi ukazuje správný směr. Bez něj by se loď mohla snadno ztratit v bouři.
Mlčenlivost – posvátná povinnost
Co se v terapii řekne, to tam zůstane. To je asi to nejdůležitější pravidlo. Terapeut má povinnost mlčenlivosti, a to se týká opravdu všeho. Vaše starosti, radosti, tajemství, zkrátka všechno. Můžete si být jistí, že to, co řeknete, zůstane mezi vámi a terapeutem. Výjimky existují, ale jsou jasně dané a týkají se ohrožení života vašeho nebo někoho jiného.
Hranice, které se nesmí překročit
Terapeutický vztah je specifický a má jasně dané hranice. Nemůže se stát, že by se terapeut stal vaším kamarádem, milencem nebo obchodním partnerem. Terapeut by se neměl s klientem stýkat mimo sezení. Hranice jsou důležité pro to, aby se udržela objektivita a aby se terapie nezvrhla v něco nezdravého.
Profesionální kompetence – vědět, co dělám
Terapeut by měl mít dostatečné vzdělání, praxi a měl by se neustále vzdělávat. Měl by vědět, jaké metody používá a proč. A hlavně by měl vědět, co dělá. Pokud si s něčím neví rady, měl by se poradit s kolegou nebo vás odkázat na jiného odborníka. Není ostuda si přiznat, že něco nevím. Je to naopak známka profesionality.
Když se něco pokazí…
I v psychoterapii se může stát chyba. Terapeut se může dopustit pochybení, překročit hranice, nebo jednat neeticky. Co pak? Je důležité o tom mluvit. Můžete se obrátit na etickou komisi, na svého terapeuta, nebo na jiného odborníka. Nenechte to být. Vaše duševní zdraví je důležité.
Pamatujte: Dobrý terapeut je ten, který vám pomáhá, naslouchá a respektuje vaše hranice.