Všichni víme, že šrámy na duši, ať už z dětství, z bouřlivého vztahu nebo z nenadálé události, v nás můžou zanechat hluboké stopy. Někdy se stane, že se naše mysl, aby se chránila, snaží na určité věci zapomenout. Jako by je vymazala z paměti, zamkla do komnaty, kam nechceme vstoupit. A právě to, přátelé, může být takzvaná citová amnézie.
Zapomenuté emoce: 5 signálů, že vaše minulost ovlivňuje vaši současnost
Citová amnézie je vlastně taková obranná hradba, kterou si postavíme kolem traumatických vzpomínek. Není to jako klasická ztráta paměti, kdy zapomeneme fakta a data. Tady jde o to, že se snažíme odříznout od emocí, které s danou událostí souvisí. A pokud se s tímhle nezabýváme, může to vést k problémům, i když už je dávno po všem. Pojďme se podívat na pár varovných signálů, které nám můžou napovědět, že nás citová amnézie ovlivňuje.
Fragmentace vzpomínek
Možná si říkáte: „Já si přece všechno pamatuju!“ Ale… Jsou chvíle, kdy vám prostě vypadne kus života? Jakoby tam byla černá díra? Podle odborníků se stává, že traumatické zážitky vytvoří v naší paměti takové „černé díry“, do kterých se propadnou detaily a emoce spojené s tou událostí. Je to vlastně obranný mechanismus, který nás má chránit před tou nesnesitelnou bolestí. Takže pokud máte pocit, že vám chybí kousky skládačky, je to možná ono.
Vyhýbání se spouštěčům
Jistě znáte ten pocit, když se něčemu vyhýbáte. Ne proto, že byste nechtěli, ale prostě se vám tam nechce. A najednou zjistíte, že děláte obloukem i kolem míst, kde se to stalo. Můžeme se začít podvědomě vyhýbat místům, lidem nebo situacím, které nám připomínají to špatné. Holka, co měla autonehodu, už třeba nechce ani do auta sednout. A to jen proto, že se snažíme ochránit před těmi emocemi, které se vyplaví, když se s tím setkáme. Jenže co si budeme povídat, tohle je jen dočasné řešení. Pokud chceme jít dál, musíme se tomu postavit.
Citová otupělost
Stalo se vám někdy, že jste po nějaké špatné události měli pocit, že nic necítíte? Jako byste byli odpojení od svých emocí? I to je celkem běžné u lidí s citovou amnézií. Je to takový obranný štít, který nám pomáhá zvládnout tu nálož emocí, ten smutek, depku, úzkost a stres. A ruku na srdce, kdo by to všechno chtěl cítit najednou?
Disociace
A už jste někdy zažili ten pocit, že jste mimo? Jako byste se dívali na svůj život z povzdálí? Jako byste byli v nějakém filmu, ve kterém hrajete hlavní roli, ale vlastně nejste jeho součástí? Někdy se to stane v práci (nedělá se to dobře, znám to). Ale občas se to stane i po traumatické události a jedná se o disociaci – další z projevů citové amnézie. Snažíme se tak distancovat od těch špatných vzpomínek, ale brání nám to prožívat přítomnost a navazovat vztahy.
Zpětné záblesky
Pamatujete si na film „Charlieho malá tajemství“? Tam se ukáže, že hlavní hrdina má citovou amnézii a občas se mu vybavují vzpomínky na to, jak ho zneužívala teta. I to je běžné. Z ničeho nic se vám vybaví nějaká scéna, pocit nebo emoce, a to i když si to vůbec nepamatujete. Jsou to takové záblesky, které nám ukazují, jak silné jsou naše emoce a jak moc ovlivňují naši psychiku.
Zamysleme se nad tím. Citová amnézie není konec světa. Je to výzva. Výzva k tomu, abychom se podívali do svého nitra, abychom se postavili svým strachům a abychom se uzdravili. A věřte mi, stojí to za to.