Žárlivost. Fuj, co? Taková ta nepříjemná šimračka v břiše, sevřený hrdlo a hlavně pocit, že něco hrozně moc chceme, nebo naopak ztrácíme. Ale co s tím? Odhánět ji, jako když se snažíte spláchnout pavouka do záchodu? Nebo se na ni podívat zblízka? Pojďme se jí podívat na zoubek, dřív, než si ona smlsne na nás.
Žárlivost: Odhalte její tajemství a ovládejte ji dřív, než ovládne vás
Možná si teď říkáte: „Žárlivost? To se mě netýká!“ Ale ruku na srdce, kdo z nás se nikdy neocitl v situaci, kdy mu třeba jen malinko zacukalo v koutku? Kolega dostal povýšení, kamarádka odjela na dovolenou snů, partner se usmál na někoho jiného… A je to tady! Ta potvora se hlásí o slovo.
A víte co? Není to žádná ostuda! Jsme lidi, máme emoce. A žárlivost je sakramentsky lidská. Problém nastává, když nám začne řídit život. Když se z ní stane takovej ten panáček v hlavě, co nám neustále našeptává, že nejsme dost dobří, že nás nikdo nemá rád a že brzy o všechno přijdeme.
Co se v nás vlastně děje?
Žárlivost je takový koktejl. Namícháte do něj strach, vztek a smutek, protřepete a… máte problém! Je to zkrátka složitá emoce, která se projevuje různě. Někdo začne prudit a dělat scény, jiný se stáhne do sebe a trucuje. A někdo se snaží situaci zmanipulovat, aby si ověřil, že je pro druhého důležitý. Znáte to? „Miláčku, fakt ti na mně záleží? Tak mi smaž všechny kluky z Facebooku!“ Trochu šílený, co?
Žárlivost není závist (i když se rády potkávají)
Často se tyhle dvě emoce pletou. Žárlíme, když se bojíme, že něco ztratíme. Závidíme, když něco chceme, co má někdo jiný. Závidíme kámošce, že má novou kabelku. Žárlíme, když se náš partner baví s někým jiným. A někdy se to holt sejde. Závidíme jí, že má novou kabelku, a žárlíme, že s ní chodí na kafe náš partner. Ale je to fuška s těmi emocemi, co?
Takže, malý testík:
- „Štve mě, že všichni jezdí na dovolenou a já sedím doma.“ (Co je to?)
- „Mám vztek, že se na moji holku usmívá jinej chlap.“ (A tohle?)
Nechte si odpovědi pro sebe, hlavně ať jste upřímný, jo?
Jak s tou potvorou zatočit?
A teď to nejdůležitější: Co s tím? Jak se žárlivosti postavit čelem? Hlavně, ne ji potlačovat! To je jako snažit se udržet nafukovací matraci pod vodou. Jednou prostě vystřelí! Takže, co dělat?
Komunikace, komunikace, komunikace!
Vztahy, kde se nemluví, jsou odsouzený k záhubě. A to platí i pro žárlivost. Pokud se cítíte nejistě, řekněte to. Vysvětlete, co vás trápí, co ve vás vyvolává ten nepříjemný pocit. A hlavně poslouchejte! Možná zjistíte, že vaše obavy jsou úplně zbytečné.
Přiznejte si to!
Je to těžký, ale funguje to. Přiznat si, že žárlím, je první krok k tomu, abych s tím mohl něco dělat. Zkuste si nakreslit ledovec. Nahoře je žárlivost. A pod hladinou? Co se tam skrývá? Strach, smutek, nejistota? Sepište si to, proberte to s kamarádkou, nebo s terapeutem. Hlavně to v sobě neduste!
Vezměte za to zodpovědnost!
Vaše pocity jsou vaše zodpovědnost. To neznamená, že máte za všechno vinit sami sebe. Ale znamená to, že máte moc s nimi něco dělat. Nenechte se žárlivostí ovládat. Převezměte kontrolu nad svými emocemi!
Pamatujte, žárlivost je lidská. Ale nemusí vám ničit život. Naučte se ji ovládat, a uvidíte, že se vám bude žít mnohem lépe.
Tak co, jdete do toho? Napište nám do komentářů, co vám pomáhá zvládat žárlivost!
Zdroje:
Buss, D. (2001). Human nature and culture: An evolutionary psychological perspective. Journal of personality, 69, 955-978.
Carrie D. Kennedy-Lightsey. (2018) Cognitive Jealousy and Constructive Communication: The Role of Perceived Partner Maintenance and Uncertainty. Communication Reports 31:2, pages 115-129.
Hart, S. (2022)Jealousy and the Terrible Twos, Evolutionary Perspectives on Infancy, 10.1007/978-3-030-76000-7_15, (325-347).
Harris, Christine ; Prouvost, Caroline ( 2014). “Jealousy in Dogs”. PLOS ONE. 9 (7): e94597. Bibcode:2014PLoSO…994597H. doi:10.1371/journal.pone.0094597. PMC 4108309. PMID 25054800.
Salovey, Peter; Rodin, Judith (1988). “Coping with Envy and Jealousy”. Journal of Social and Clinical Psychology. 7 (1): 15–33. doi:10.1521/jscp.1988.7.1.15. ISSN 0736-7236.