„`html
Každý z nás touží po blízkosti a pocitu bezpečí. Někdo více, někdo méně. Ale co když se tahle touha stane neovladatelnou a začne nám řídit život? Co když strach z opuštění paralyzuje a potřeba neustálé péče dusí nejen nás, ale i naše okolí?
Závislá porucha osobnosti: Potřeba péče a strach z opuštění
Možná jste se s někým takovým setkali. Možná jste to dokonce vy sami. Závislá porucha osobnosti není ostuda, ale diagnóza, která může život pořádně zkomplikovat. Klíčem k pochopení je uvědomění si, že nejde o lenost, ani o rozmazlenost, ale o hluboko zakořeněný strach a pocit vlastní neschopnosti.
Jak se projevuje závislost?
Zjednodušeně řečeno, člověk s touto poruchou se panicky bojí samoty a cítí se ztracený bez neustálé podpory a vedení. Potřebuje, aby za něj ostatní rozhodovali, i v banálních záležitostech. „Mám si vzít to modré nebo to zelené tričko?“ se může zdát jako nevinná otázka, ale ve skutečnosti za ní stojí neschopnost samostatného rozhodnutí a silná potřeba ujištění, že udělá správně. Běžné je také přenechávání odpovědnosti za svůj život na druhých a vyhýbání se samostatné práci nebo projektům.
Co se skrývá za závislostí?
Příčiny se hledají v dětství, v raných vztazích s rodiči nebo pečovateli. Často se jedná o kombinaci genetické predispozice a nepříznivých životních zkušeností. Pokud dítě vyrůstá v prostředí, kde je neustále kritizováno a jeho samostatné pokusy jsou trestány, snadno si vytvoří přesvědčení, že samo nic nezvládne. A v dospělosti pak hledá někoho, kdo by ho ochránil a vedl za ruku. Je to takový začarovaný kruh – strach z opuštění vede k závislosti a ta zase k pocitu neschopnosti a tím se strach jen prohlubuje.
Jak z toho ven?
Naštěstí existuje pomoc. Terapie, zejména kognitivně behaviorální terapie, může lidem se závislou poruchou osobnosti pomoci získat sebedůvěru, naučit se samostatnému rozhodování a překonat strach z opuštění. Důležité je uvědomit si, že cesta k samostatnosti je dlouhá a náročná, ale s trpělivostí a podporou se dá zvládnout. Někdy pomůže i podpora blízkých, ovšem s jasně stanovenými hranicemi. Nemůžeme někoho neustále vodit za ruku, ale můžeme mu ukázat, že má na to, aby to zvládl sám. A to je ta nejcennější podpora.
„`