Všichni chceme udělat dobrý první dojem. Jasně, u prvního setkání s budoucí tchyní, u pohovoru nebo na rande – tam na tom záleží. Jenže ta naše snaha se zalíbit se vlivem sociálních sítí dost přehnala. Máme nereálná očekávání, jak bychom „měli“ vypadat a jací „máme“ být. Naše životy se staly komoditou, kterou hodnotíme podle lajků a sdílení. A tak žijeme v neustálém stresu: „Co si o mně pomyslí?“. A tím pádem jsme čím dál víc závislí na tom, co si o nás myslí ostatní a hrozně špatně snášíme kritiku.
Zbav se okovů cizích názorů: Recept na šťastnější a svobodnější život
Je jasné, že naše nejistoty pramení i z traumat z dětství nebo z výchovy od rodičů, kteří se o nás nestarali, nebo nás dokonce týrali.
Ať už je to jakkoliv, cítíme se nedostateční a proto tolik řešíme, co řeknou cizí lidé.
Ale co kdybys to prostě přestal/a řešit? Co by se pak stalo? Možnosti jsou nekonečné! Troufám si tvrdit, že by se ti hodně ulevilo a byl/a bys šťastnější.
Jak se přestat starat o to, co si o tobě myslí druzí?
Když máš úzkost z toho, aby tě měli všichni rádi, zkus se na to podívat z jiného úhlu.
Většina lidí kolem tebe má plnou hlavu svých starostí. Řeší rodinu, práci a já nevím co ještě, než aby si o tobě dělali nějaké složité názory. Zní to krutě, ale je to vlastně úleva! Nejsi středem vesmíru, tak se uvolni a buď sám/sama sebou.
Každý z nás má nějaké komplexy a možná jsou ostatní tak zaujatí sami sebou, že si tvých ani nevšimnou. Takže jestli se trápíš tím, jaký dojem jsi udělal/a na někoho, koho jsi právě potkal/a, pamatuj, že ten člověk řeší úplně to samé.
Nejdůležitější je tvůj vlastní názor na sebe. Hodnota cizího názoru by se měla odvíjet od toho, jaký máš s tím člověkem vztah.
V dětství jsme hodně ovlivnitelní.
Když dovolíš, aby cizí názory ovlivňovaly a ovládaly tvůj život, dáváš jim tím moc a kontrolu nad sebou.
Místo toho se zeptej sám/sama sebe, co se líbí tobě, co chceš ty a jestli se rozhoduješ tak, abys udělal/a radost sobě, nebo abys ohromil/a ostatní. Když se na své rozhodování podíváš z téhle perspektivy, získáš zdravé sebevědomí. Nauč se, že je důležité mít vlastní standardy a dodržovat je, ne ty cizí!
Všichni se snažíme být dokonalí a pokud tě to motivuje, je to super. Ale honit se za dokonalostí jen proto, aby tě ostatní vnímali pozitivně, je cesta do pekel. Taková povrchní snaha ti akorát zničí sebevědomí.
Často máme o sobě negativní mínění, které se nám vrylo do podvědomí už v dětství. Zbavit se takových myšlenek je těžké, protože jsme si je internalizovali a jednáme na základě starých, chybných vjemů.
Cesta k sobě: Sebeakceptace
Jedním ze způsobů, jak s tím bojovat, je usilovat osebeakceptaci. Sebeakceptace je cesta k přijetí všech stránek tvé osobnosti – bezpodmínečně. Tahle cesta může být náročná, protože musíš balancovat na tenké hranici mezi přijetím a uspokojením. Může být spousta věcí, které chceš změnit, a pokud jsou škodlivé, měl/a bys. Ale musíš se naučit přijmout i ty špatné vlastnosti a zároveň si nechat prostor pro růst. Cvičení sebeakceptace ti pomůže smířit se se sebou samým/samou (takový/á, jaký/á jsi teď). Je to základní kámen pro budování sebevědomí a osobního rozvoje.
- Vybírej si, co tě zajímá
Kdysi jsem v knihkupectví narazil/a na knihu *The Subtle Art of Not Giving a F** od Marka Mansona. Určitě jsi ji viděl/a. Je oranžová s černým výrazným titulem. Viděl/a jsem ji všude a nakonec jsem podlehl/a davovému šílenství, které obvykle obklopuje bestsellery New York Times.
Koupil/a jsem si tu knihu. Stejně jako obálka, i kniha samotná prezentuje odvážné myšlenky. Na páté stránce jsem narazil/a na větu, která změnila moje vnímání. Jedna z prvních teorií tvrdí, že klíčem ke šťastnému životu je vybrat si, na čem ti záleží. Není to žádná novinka, ale když jsem si to přečetl/a, uvědomil/a jsem si spoustu věcí. Trávíme spoustu času tím, že se trápíme nad nepodstatnými věcmi, a tím ztrácíme ze zřetele to, na čem opravdu záleží.
Meditace a procvičování uvědomění si sebe sama ti může pomoct odklonit pozornost od negativních myšlenek.
- Přijmi, že tě nebudou mít všichni rádi
V životě se najdou lidi, kteří tě budou mít rádi, a jiní ne. A to je v pořádku. Přijmi to. Přijmi svou jedinečnost a vlastnosti, které tě dělají tím, kým jsi. Snaž se najít lidi, kteří mají zájem o to, kdo jsi. Lidi, kteří tě přijmou takového/takovou, jaký/á jsi. Lidi, kteří tě podpoří a budou na tebe hodní. To jsou lidé, kteří si zaslouží jít s tebou.
Výzvy se můžou zdát děsivé. Jako nedokonalé bytosti máme tendenci sklouzávat ke kognitivním zkreslením a negativním vzorcům myšlení. Je to evoluční vlastnost, která měla chránit naše předky před nebezpečím. Jenže nám často brání jít si za tím, co chceme.
Často se bojíme, že budeme vypadat jako blázni, když uděláme chybu. A to je v pořádku. Chybám se nevyhneme a snažit se jim vyhnout je zbytečné. Pokud překonáš strach z chyb a vybuduješ si odolnost vůči bolesti, která může přijít s realizací tvých cílů, budeš nezastavitelný/á.
Jedním ze způsobů, jak se vypořádat s úzkostí z toho, že něco pokazíš, je udělat si seznam. Zní to hloupě, já vím. Ale promyslet si všechny možné věci, které by se mohly pokazit, ti může pomoct vytvořit si odstup mezi tvými představami a realitou. Taky ti to umožní logicky zpracovat možné scénáře a najít řešení. Pokud máš pocit, že sám/sama nezvládneš důsledky, požádej o pomoc někoho, kdo tě podpoří a na koho se můžeš spolehnout.
Je v pořádku chtít udělat na ostatní dobrý dojem, ale naučit se ztlumit ten vnitřní hlas, který tě neustále hodnotí, je důležité. Uvolníš si tím prostor pro věci, na kterých záleží, a pomůže ti to vést šťastný a naplněný život.