Život je občas jak jízda na horské dráze, co říkáte? Nahoru, dolů a občas člověk neví, kam dřív skočit. A kolikrát se stane, že se v tomhle kolotoči necháme unést tím, co si myslí druzí. Ale kde je ta hranice mezi snahou zapadnout a ztrátou vlastního já?
Život na dluh cizích názorů? 8 znamení, že ti, co si myslí ostatní, ovlivňuje víc, než je zdrávo
Někdy se to stane nenápadně, plíživě. Snažíme se vyhovět, být „dobří“, „správní“ a najednou zjistíme, že žijeme podle not někoho jiného. Neříkám, že je špatné brát ohled na druhé. Ale když se z toho stane diktát, je čas se zastavit.
1. Soudíš se podle měřítek ostatních
Pamatujete si tu poznámku od kamarádky o hlubokých výstřizích? Nebo ten názor rodiny, že práce z domu je pro flákače? I když to nebylo mířeno přímo na vás, zaselo to semínko pochybností. A možná teď máte v šatníku jen roláky a nabídku práce snů jste odmítli. Známé, že?
2. Jsi buď perfekcionista, nebo totální opak
Všechno musí být tip ťop. Zkouška na jedničku, byt jako z katalogu. Protože co by si lidi řekli, že? A pak je tu druhá strana mince. Na co se snažit, když si stejně budou myslet svoje? Takže test odbudete a doma máte permanentní nepořádek. Dva extrémy, stejný důvod: strach z odsouzení.
3. Nemáš hranice a neozveš se
Rodiče tě seřvou, kamarádka ti naloží. A ty mlčíš. Slova se ti derou na jazyk, ale nedokážeš je vyslovit. Bojíš se reakce, hádky, toho, že ti nebudou naslouchat. Raději spolkneš hněv a pocity nespravedlnosti. Zní to povědomě?
4. Neustále se omlouváš
Omlouváš se za „špatné“ oblečení, za chyby, i za to, co není tvá vina. Protože se bojíš konfliktů, nechceš nikoho naštvat. Cítíš se jako přítěž a omluva je tvůj způsob, jak udržet klid zbraní. I když to jde na tvůj úkor.
5. Kritiku bereš smrtelně vážně
Někdo ti řekne, že bys mohl/a něco vylepšit na tvém projektu a ty se cítíš jako naprostý loser. Je mi to jasné, do toho projektu si dal/a kus sebe, srdíčko, ale… Ne každá kritika je útok. Někdy ti druzí chtějí jen pomoct, posunout tě dál.
6. Nerozhoduješ se sám/a
Balíš si na víkend s rodinou. V kufru máš šaty, džíny, sako. Ale pak si vzpomeneš na tu „módní policii“ u tebe doma. A raději zavoláš mámě. Ta ti kufr předělá podle svého gusta. I když se ti to nelíbí, cítíš úlevu. Schválení mámy = klid v rodině.
7. Moc přemýšlíš, co řekneš
Chceš něco říct, máš perfektní odpověď. Ale v hlavě se ti rozjede film. Co když to bude znít blbě? Co když to někdo špatně pochopí? A než to stihneš promyslet, konverzace je u konce. A ty si v hlavě přehráváš ten „perfektní“ dialog.
8. Vracíš se k trapasům z minulosti
Ležíš v posteli a najednou si vzpomeneš na tu strašnou událost před lety. Cítíš stud, lítost, jako by se to stalo včera. A pak si představuješ, co by se stalo, kdybys potkal/a toho člověka na ulici. Scénáře v hlavě jedou naplno.
Poznáváš se v některém z bodů? Nejsi v tom sám/a. Všichni toužíme po přijetí, ale ne za cenu ztráty sebe sama. Napiš nám do komentářů, co tě zaujalo a jak to máš ty. Pamatuj, že názor druhých je jen názor. A tvůj život je tvůj román, který píšeš ty sám/sama.