Zpívající duše v temnotě: Janna a její cesta za světly reflektorů

Tohle je příběh o touze, o temnotě, ze které se zrodila neobyčejná síla. Příběh Janny, dívky, která si i v nejtěžších chvílích nenechala vzít sen. Sen stát se zpěvačkou a herečkou. Držte si klobouky, tohle je jízda!

Zpívající duše v temnotě: Janna a její cesta za světly reflektorů

Janna pochází ze slunné Kalifornie a odmalička ji to táhlo k umění. Zpěv je pro ni víc než jen koníček, je to životní potřeba. Stejně jako herectví a nezávislé filmy. A hudba? To je kapitola sama pro sebe. Její playlist je pestrý jak duha po dešti, ale srdce jí nejvíc bije pro punk, rock a grunge. Jako správná Panna je racionální, inteligentní a analytická. A její cíl? Být slavná. „Je to jediná věc, kterou v životě chci a jsem pro ni ochotná zemřít,“ říká Janna. „Do pěti let chci vydat album a hrát ve filmech a seriálech. Bez tohohle snu bych už dávno nebyla naživu.“ Zní to jako klišé, že? Ale věřte mi, u Janny to klišé není.

Boj s démony

Jenže život Janny není jen o snech a ambicích. Už několik psychiatrů jí diagnostikovalo těžkou depresi, hraniční poruchu osobnosti, dystymii, anorexii a bulimii. Co to všechno způsobilo? Sama neví. Šestkrát byla hospitalizovaná v psychiatrické léčebně a dvakrát v ambulantní péči. Absolvovala nespočet terapií, individuálních i skupinových. A neustále bere léky. „Cítím se těžká, jako bych uvízla v melase,“ popisuje Janna své stavy. „Nebo jako bych měla na rukou a nohách závaží, která mi brání vstát z postele. Někdy cítím tíhu na hrudi, jako by se mi rozpadala. Můžu spát 17 hodin a stejně potřebuju víc odpočinku, nebo můžu nespát vůbec a cítit se v pohodě.“ Jasně, tohle už zní složitě, člověk by se na to nejradši vykašlal, že jo? Ale vydržte, stojí to za to.

Kvůli svým problémům se Janna ve škole trápila. „Bylo nemožné vzít do ruky tužku a dělat úkoly. Proč bych se měla starat o známky, když mi bylo jedno, jestli budu žít?“ Přestala s lidmi komunikovat, ignorovala každého, kdo se s ní pokusil mluvit. Její pokoj zapáchal a byl plný špinavého oblečení, protože neměla energii nic uklízet. „Nikam jsem nechodila, jen jsem týdny ležela v pokoji a zírala na mobil nebo do zdi.“ Zkrátka, těžká depka. A víte co? My všichni jsme si tím někdy prošli, jen o tom nemluvíme.

Když život bolí

Janna se několikrát pokusila o sebevraždu. „Poprvé jsem spolykala 35 antidepresiv. Podruhé jsem si vzala 17 aspirinů a 23 paralenů. Když to nezabralo, zkusila jsem si podřezat zápěstí a pak se oběsit.“ Její slova mrazí: „Představte si, že jdete každý večer spát s hrůzou, že se ráno probudíte. Modlíte se k Bohu, aby si vás v noci vzal. Nedokážu ani popsat tu bolest, když se chcete každý den zabít.“ A aby toho nebylo málo, měsíce se řezala a zvracela po každém jídle. Drsný, co?

Janna neměla s nikým vztah. „Odstřihla jsem se od všech a přestala komunikovat se světem mimo svůj dům.“ Cítila se naštvaná a uvězněná. „Vychovali mě jako samotářskou, nezávislou osobu. Matka měla rakovinu, takže nebyla k dispozici. Otec se snažil udržet moje dvě sestry, které byly o 9 a 11 let starší, v jejich fotbalových a basketbalových hrách. Život jsem trávila sama nebo na zadním sedadle auta, kde jsem si mohla povídat jen sama se sebou.“ Ale pak se něco změnilo. Světlo na konci tunelu. Pro Jannu to byl sen stát se slavnou herečkou. A tak se začala věnovat škole a práci. Žádná velká věda, prostě si našla cíl.

Lekce života?

Janna si nemyslí, že by se z nemoci poučila. „Nevěřím, že se lidé mají učit lekce. Je to porucha a bolí to. Jen začnete vnímat bolest a věci jinak. Spíš mě to vysálo a vyprázdnilo. Nevidím v tom žádnou lekci.“ Její nemoc změnila její pohled na život. „Už od mládí jsem byla smutná. Nedokážu si představit, jaký by byl můj život, kdybych byla šťastná. Považuji život za nesmyslný a bezvýznamný. Na ničem, co děláme, nezáleží.“ Možná to zní pesimisticky, ale kdo z nás si někdy neřekl něco podobného?

Janniny rady na cestu

A teď to nejdůležitější. Co radí Janna těm, kteří se potýkají s podobnými problémy?

Tři jednoduchá pravidla:

  1. Když si nepůjdete za tím, co chcete, nikdy to nebudete mít.
  2. Když se nezeptáte, odpověď bude vždycky ne.
  3. Když neuděláte krok vpřed, zůstanete vždy na stejném místě.

Chcete se s Jannou spojit? Najdete ji na Tumblru. (odkaz)

Janna má před sebou dlouhou cestu k uzdravení. Přejme jí, ať najde v životě klid a stane se herečkou a zpěvačkou, po které touží. A pamatujte, každý příběh má smysl. Sdílejte ten svůj a pomozte změnit svět.

Diskuze