Co se vám vybaví, když se řekne „dospělost“? Spojujete si to s věkem? Čím starší, tím dospělejší? Nebo si spíš představíte mango na stromě, jak mění barvu ze zelené na žlutou, a jak se jeho tvar začíná zakulacovat?
Zrání bez ohledu na věk: 7 znamení, že jdete správným směrem
Slovo „dospělost“ pochází z latinského „Maturus,“ což znamená „zralost“ – a původně se používalo hlavně pro ovoce. Ale co když je věk jenom číslo a vůbec nezaručuje, že jste dospělí? Uvěřili byste tomu?
Takže, pojďme se podívat na 7 znamení, že zrajete, i když si to možná nemyslíte! Protože, ruku na srdce, kdo z nás má někdy pocit, že už to má všechno zmáknuté?
1. Bavíte se o nápadech, ne o lidech.
Určitě jste slyšeli tu slavnou větu od Eleanor Roosevelt: „Velké mysli diskutují o myšlenkách; průměrné mysli diskutují o událostech; malé mysli diskutují o lidech.“ Možná je to trochu silné kafe, ale něco na tom je. O čem se bavíte s přáteli? O počasí a tom, jak se otepluje? Nebo si „perete špinavé prádlo“ a probíráte detaily ze života někoho jiného? Není nic špatného na tom, chválit někoho, koho obdivujete. Ale problém nastane, když se cítíte dobře, nebo dokonce uspokojeni, když mluvíte o někom v negativním světle. Dospělost je, když se posunete od negativního mluvení o lidech k diskutování o nápadech. Takže příště zkuste třeba probrat, jak byste vyřešili problém s dopravou ve městě, místo toho, abyste řešili, co si zase oblékla sousedka.
2. Milujete sami sebe stejně, jako milujete ostatní.
To znamená, že se o sebe staráte, dáváte si čas na odpočinek a děláte věci, které vás naplňují. A taky si umíte říct „ne“, když víte, že už nemůžete víc. Není to sobectví, je to zdravé.
3. Přebíráte zodpovědnost za to, co je vaše.
Když uděláte chybu, svalujete to na ostatní, nebo se postavíte čelem a přiznáte si ji? Být zodpovědný znamená přijmout své chyby a nedokonalosti. Když se vyhýbáte výmluvám a neukazujete prstem na ostatní, ukazujete dospělost. Ale pozor, někdy se to může překlopit do opačného extrému. Možná cítíte přehnanou zodpovědnost za úkoly všech ostatních. Možná si myslíte, že děláte něco špatně, když má někdo z vašich blízkých špatnou náladu. Být dospělý znamená, že se umíte přiznat k chybám, ale zároveň se nesnažíte za každou cenu zavděčit a potlačovat sami sebe, abyste minimalizovali konflikty. Je to balanc.
4. Chápete, že ne všechno vyžaduje váš názor.
Když váš kamarád sdílí názor na nějaké téma, máte tendenci k tomu hned něco dodat? Možná si všimnete, že se mýlí, a musíte ho opravit. Cítíte, že prostě musíte vyjádřit svůj názor, protože to uspokojuje vaši potřebu být důležití. Chcete být vnímáni jako chytří. Není nic špatného na tom, mít názor. Ale je potřeba si uvědomit svůj záměr. Chcete si jen „pohladit ego,“ aniž byste se zamysleli nad tím, co ten druhý vlastně potřebuje nebo nepotřebuje slyšet? Jedním ze znamení dospělosti je uvědomění si, že ne všechno vyžaduje váš názor. Někdy stačí jen poslouchat.
5. Umíte dávat i přijímat.
Když vás někdo pochválí, jak reagujete? Přijmete to s lehkostí a vděčností, nebo to máte tendenci zlehčovat? Dávání je v naší společnosti oslavováno. Učíme se, jak být skvělými dárci. Ale když přijde na přijímání, najednou je to těžké. I když dávání je uspokojující, je efektivní pouze tehdy, když ho někdo přijme s radostí a bez pocitu viny nebo nezaslouženosti. Dát ostatním šanci dávat a zároveň být tím, kdo to s radostí přijímá, je opravdovým znamením dospělosti. Protože, ruku na srdce, komu nedělá radost, když mu někdo udělá radost?
6. Utlumíte hlas v hlavě, který tvrdí, že je něco špatně.
Znáte ten malý hlas v hlavě, který neustále komentuje váš život? Možná vás učitel pochválí před celou třídou za dobře napsaný úkol. A ten hlas uvnitř vám řekne: „Učitel je jen milý. Moje esej není dokonalá. Přece je to učitel, to je jeho práce, ne?“ Možná vám vnitřní hlas neustále říká, abyste dělali víc a byli lepší. Tvrdí vám, že to, co děláte, nestačí. Být dospělý znamená, že se umíte zhluboka nadechnout a říct si, že to, kde jste a co děláte, stačí. Věříte, že děláte to nejlepší, co můžete, a to stačí. Vy stačíte. Zkuste si to občas zopakovat.
7. Ovládáte své emoce, místo aby ony ovládaly vás.
Když se vám emoce „vaří“, stalo se vám někdy, že jste řekli něco ošklivého, čeho jste pak litovali? Nebo se vám stane něco opravdu skličujícího, ale potlačujete svůj smutek, protože chcete vypadat silní před ostatními? Je pravda, že někdy, když se cítíte zahlceni, nemůžete ovládat své emoce jako termostat. Ale můžete se naučit je řídit. Jedním ze znamení dospělosti je, že své emoce ihned nevykládáte na druhé. Naučíte se je identifikovat, prožít a přijmout. Když jste dospělí, dokážete své emoce nasměrovat konstruktivně, ne destruktivně. Místo abyste hned vybuchli, zkusíte se zamyslet, co vás vlastně rozčílilo, a pak to řešit v klidu.
Věk není měřítkem dospělosti – ta se buduje zkušenostmi. Je to schopnost reagovat, zvládat a uvažovat adekvátně dané situaci. Občas se všichni chováme dětinsky – i lidé, kteří jsou považováni za moudré nad svůj věk.
Dospělost je celoživotní proces. Navzdory dosažení dospělosti v nás může někdo nebo něco probudit dospívajícího a my říkáme nebo děláme věci, kterých později litujeme. Proto je důležité se za to nekárat, ale spíše pokračovat v praktikování dospělosti ve všem, co děláte. Protože, jak se říká, chybami se člověk učí.