Arachnoidální cysty jsou mozkomíšní mok pokrytý arachnoidálními buňkami a kolagenem, které se mohou vyvinout mezi povrchem mozku a lebeční spodinou nebo na arachnoidální membráně, jedné ze tří membrán, které pokrývají mozek a míchu. Arachnoidální cysty jsou vrozeným onemocněním a většina případů začíná v kojeneckém věku; nástup však může být opožděn až do dospívání.
Arachnoidální cysty se mohou nacházet v mozku nebo na páteři. Intrakraniální arachnoidální cysty se obvykle vyskytují v sousedství arachnoidální cisterny. Spinální arachnoidální cysty mohou být extradurální, intradurální nebo perineurální a obvykle se projevují příznaky svědčícími pro radikulopatii.
Arachnoidální cysty mohou být relativně asymptomatické nebo se projevují zákeřnými příznaky; z tohoto důvodu je diagnóza často opožděná.
U pacientů s arachnoidální cystou se nemusí nikdy projevit příznaky, a to i v některých případech, kdy je cysta velká. Ačkoli tedy přítomnost příznaků může vyvolat další klinické vyšetřování, příznaky nezávislé na dalších údajích nelze – a neměly by být – interpretovány jako důkaz existence, velikosti nebo umístění cysty.
Příznaky se liší podle velikosti a umístění cysty (cyst), i když malé cysty obvykle nemají žádné příznaky a jsou objeveny pouze náhodně. Naopak u velkých cyst se může vyskytnout řada příznaků:
Příznaky specifické pro danou lokalitu
Přesná příčina vzniku arachnoidálních cyst není známa. Vědci se domnívají, že většina případů arachnoidálních cyst je vývojovou vadou, která vzniká nevysvětlitelným rozštěpením nebo roztržením arachnoidální membrány.
V některých případech jsou arachnoidální cysty vyskytující se ve střední jámě doprovázeny nedostatečným vývojem (hypoplazií) nebo útlakem spánkového laloku. Přesná role, kterou abnormality spánkového laloku hrají při vzniku arachnoidálních cyst ve střední jámě, není známa.
V některých případech byly s arachnoidálními cystami spojeny dědičné poruchy.
Některé komplikace arachnoidálních cyst mohou nastat při poškození cysty v důsledku drobného úrazu hlavy. Úraz může způsobit únik tekutiny uvnitř cysty do jiných oblastí (např. do subarachnoidálního prostoru). Krevní cévy na povrchu cysty se mohou roztrhnout a krvácet do cysty (intracystické krvácení), čímž se zvětší její velikost. Pokud krevní céva krvácí na vnější straně cysty, může vzniknout krevní kolekce (hematom). V případě intracystického krvácení a hematomu může mít jedinec příznaky zvýšeného tlaku uvnitř lebky a známky útlaku blízké nervové (nervové) tkáně.
Arachnoidální cysty se mohou vyskytnout také sekundárně při jiných onemocněních, jako je Marfanův syndrom, arachnoiditida nebo ageneze kalózního tělesa.
Diagnostika se provádí hlavně pomocí magnetické rezonance. Často jsou arachnoidální cysty náhodným nálezem na MRI vyšetřeních prováděných z jiných klinických důvodů. V praxi je pro diagnostiku symptomatických arachnoidálních cyst zapotřebí, aby byly přítomny příznaky, a u mnoha pacientů s tímto onemocněním se příznaky nikdy neobjeví.
Mezi další nástroje klinického hodnocení, které mohou být užitečné při hodnocení pacienta s arachnoidální cystou, patří mini-mental state examination (MMSE), krátký dotazníkový test používaný k hodnocení kognitivních funkcí. Myelogramy jsou u osob s arachnoidálními cystami kontraindikovány.
Léčba arachnoidálních cyst probíhá v okamžiku, kdy se objeví příznaky. K dekompresi (odstranění tlaku) cysty lze použít různé postupy.
Studie z roku 1994 zjistila, že u pacientů starších 65 let, u kterých se cysty začaly projevovat, je pro dobrý výsledek nutná operace.
Neléčené arachnoidální cysty mohou způsobit trvalé závažné neurologické poškození v důsledku postupného rozšiřování cysty (cyst) nebo krvácení. Při léčbě se však většině jedinců s arachnoidálními cystami daří dobře.
Konkrétnější prognózy jsou uvedeny níže:
Arachnoidální cysty se vyskytují u 4 % populace. Pouze 20 % z nich má příznaky, obvykle sekundární hydrocefalus.
Studie, která zkoumala 2 536 zdravých mladých mužů, zjistila prevalenci 1,7 % (95% CI 1,2 až 2,3 %). Pouze malé procento zjištěných abnormalit vyžaduje naléhavou lékařskou pomoc.
Encefalitida (virová encefalitida, herpesvirová encefalitida) – Trombóza kavernózních dutin – Mozkový absces (amébový)
Myelitida: Tropická spastická paraparéza – Epidurální absces
Encefalomyelitida (akutní diseminovaná)Meningoencefalitida
autoimunitní (roztroušená skleróza, neuromyelitis optica, Schilderova nemoc) – dědičné (adrenoleukodystrofie, Alexanderova, Canavanova, Krabbeho, ML, PMD, VWM, MFC, CAMFAK syndrom) – centrální pontinní myelinolýza – Marchiafava-Bignamiho nemoc – Alpersova nemoc
Fokální – generalizovaná – status epilepticus – myoklonická epilepsie
Migréna (familiární hemiplegická) – Klastrální – tenzní
TIA (Amaurosis fugax, přechodná globální amnézie Akutní afázie)Cévní mozková příhoda (MCA, ACA, PCA, Fovillova, Millard-Gublerova, laterální medulární, Weberova, lakunární)
Nespavost – Hypersomnie – Spánková apnoe (obstrukční, Ondinova kletba) – Narkolepsie – Kataplexie – Kleine-Levin – Poruchy cirkadiánního rytmu spánku (porucha pokročilé fáze spánku, porucha opožděné fáze spánku, porucha spánku bez 24hodinového bdění, Jet lag).
Intrakraniální hypertenze (Hydrocefalus/NPH, Idiopatická intrakraniální hypertenze) – Mozkový edém – Intrakraniální hypotenze
Herniace mozku – Reyeova choroba – Jaterní encefalopatie – Toxická encefalopatie
Syringomyelie – Syringobulbie – Morvanův syndrom – Cévní myelopatie (Foix-Alajouanin syndrom) – Komprese míchy
Friedreichova ataxie – Ataxie telangiektázie
anat (n/s/m/p/4/e/b/d/c/a/f/l/g)/phys/devp
noco (m/d/e/h/v/s)/cong/tumr, sysi/epon, injr
procenta, ostatní (N1A/2AB/C/3/4/7A/B/C/D)