Artoterapie je forma expresivní terapie, která využívá uměleckých materiálů, jako jsou barvy, křída a fixy. Artoterapie kombinuje tradiční psychoterapeutické teorie a techniky s pochopením psychologických aspektů tvůrčího procesu, zejména afektivních vlastností různých uměleckých materiálů.
Umělecká terapie je jako profese v oblasti duševního zdraví využívána v mnoha klinických prostředích s různorodou populací. Uměleckou terapii lze nalézt i v neklinických prostředích, například v uměleckých ateliérech a v dílnách, které se zaměřují na rozvoj kreativity. Umělečtí terapeuti pracují s dětmi, dospívajícími a dospělými a poskytují služby jednotlivcům, párům, rodinám, skupinám a komunitám.
Podle Americké asociace pro artoterapii je artoterapie založena na přesvědčení, že tvůrčí proces umění je jak uzdravující, tak život posilující. Artoterapeuti využívají tvůrčí proces a problémy, které se objevují během artoterapie, aby pomohli svým klientům zvýšit vhled a úsudek, lépe se vyrovnat se stresem, pracovat prostřednictvím traumatických zážitků, zvýšit kognitivní schopnosti, mít lepší vztahy s rodinou a přáteli a prostě si umět užít životních potěšení z tvůrčího zážitku. Termín artoterapeut je vyhrazen pro ty, kteří jsou profesionály vyškolenými jak v umění, tak v terapii a mají magisterský titul v artoterapii nebo příbuzném oboru.
Účel umělecké terapie je v mnohém stejný jako v jakékoli jiné psychoterapeutické modalitě: zlepšit nebo udržet duševní zdraví a emoční pohodu. Ale zatímco některé jiné expresivní terapie využívají výtvarné umění k expresivním účelům, umělecká terapie obecně využívá kresbu, malbu, sochu, fotografii a další formy vizuálního výtvarného vyjádření. Z tohoto důvodu jsou výtvarní terapeuti školeni, aby rozpoznali neverbální symboly a metafory, které jsou sdělovány v rámci tvůrčího procesu, symboly a metafory, které by mohlo být obtížné vyjádřit slovy nebo jinými modalitami. Pomocí svým klientům odhalit, jaké základní myšlenky a pocity jsou sdělovány v uměleckém díle a co to pro ně znamená, se doufá, že klienti nejen získají vhled a úsudek, ale možná si vytvoří lepší porozumění sami sobě a způsobu, jakým se vztahují k lidem kolem sebe. Podle Eda Beesona „Art therapists zdůrazňují, že není jejich prací interpretovat nebo číst smysl v umění pacientů.“ (2006)
Existuje mnoho psychologických posudků, které využívají uměleckou tvorbu k analýze různých typů mentálních funkcí (Betts, 2005). Umělečtí terapeuti jsou vyškoleni k administraci a interpretaci řady těchto posudků, z nichž většina se opírá o jednoduché direktivy a standardizovanou škálu uměleckých materiálů (Malchiodi 1998, 2003; Betts 2005). První posudek kresby pro psychologické účely byl vytvořen v roce 1906 německým psychiatrem Fritzem Mohrem (Malchiodi 1998). V roce 1926 výzkumnice Florence Goodenough vytvořila test kresby k měření inteligence u dětí nazvaný Draw-A-Man test (Malchiodi 1998). Klíčem k interpretaci testu kresby-A-Man bylo, že čím více detailů dítě začlenilo do kresby, tím inteligentnější bylo (Malchiodi). Goodenough a další výzkumníci si uvědomili, že test měl stejně tak co do činění s osobností jako s inteligencí (Malchiodi). Několik dalších psychiatrických posudků umění bylo vytvořeno ve 40. letech a od té doby jsou používány (Malchiodi 1998). Bez ohledu na to, mnoho uměleckých terapeutů se vyhýbá diagnostickému testování a dokonce někteří spisovatelé (Hogan 1997) zpochybňují platnost terapeutů vytvářejících interpretační předpoklady. Níže je uvedeno několik nejběžnějších hodnocení umělecké terapie:
Diagnostická kreslící série (DDS)
Diagnostická kreslířská série je výtvarně terapeutické hodnocení, které posuzuje řadu závažných psychiatrických poruch. (Malchiodi 1998). DDS (Malchiodi 1998) má tři části. V první části je pacient požádán, aby pomocí barevných křídových pastelů nakreslil jakýkoliv obrázek na papír o rozměrech 18×24 palců (Malchiodi 1998). V druhé části je pak požádán, aby nakreslil strom. V poslední části testu je pacient požádán, aby pomocí čar, tvarů a barev ukázal, jak se cítí (Malchiodi 1998). Série obrázků je interpretována na základě kombinace mnoha různých faktorů, jako je použití barev, množství prolnutí a umístění obrázků na papír.
Nástroj pro výzkum hodnocení mandaly (MARI)
Při tomto hodnocení je člověk požádán, aby vybral kartu z balíčku s různými mandalami; vzory uzavřené do geometrického tvaru, a pak musí zvolit barvu ze sady barevných karet (Malchiodi 1998). Osoba je pak požádán, aby vytáhl mandalu z karty, kterou si vybere, olejovým pastelem barvy, kterou si vybere (Malchiodi 1998). Umělec je pak požádán, aby vysvětlil, zda existovaly nějaké významy, zkušenosti nebo související informace související s mandalou, kterou nakreslil (Malchiodi 1998). Tento test je založen na přesvědčení Joan Kelloggové, která vidí opakující se korelaci mezi obrazy, vzory a tvary v mandalach, které lidé kreslí, a osobnostmi umělců (Malchiodi 1998). Tento test hodnotí a dává vodítka k psychologickému vývoji člověka a jeho současnému psychickému stavu (Malchiodi 1998).
V tomto hodnocení je pacient požádán, aby nakreslil obrázek s domem, stromem a osobou v něm (Malchiodi 1998). Poté, co pacient kresbu dokončil, klade terapeut otázky typu: „Kolik je osobě na kresbě? Co dělá? Z čeho je dům postaven? Jaké je na tomto obrázku počasí?“ (Malchiodi 1998). Jedná se o projektivní hodnocení a dům, strom a osoba na kresbě představují různé aspekty umělce a způsob, jakým umělec cítí k sobě (Malchiodi 1998).
Certifikace a registrace Art Therapy
Certifikace a registrace rady
Ve Spojených státech se mohou art therapists stát Registered (ATR) a Board Certified (ATR-BC). Pro více informací o těchto pověřovacích listinách by se art therapists v USA měli obrátit na Art Therapy Credentials Board (ATCB) na adrese www.atcb.org. A Code of Professional Practice, 17stránkový dokument shrnující standardy praxe pro profesionální art therapists. ATCB Code of Professional Practice se skládá z pěti hlavních kategorií: Obecné etické zásady, Nezávislý praktik, Způsobilost k pověřovacím listinám, Standardy chování a Disciplinární řízení (ATCB 2005).
Obecné etické zásady
Jedno z témat, kterým se tato sekce zabývá, popisuje odpovědnost artterapeuta vůči svým pacientům (ATCB 2005). Podle ATCB se artoterapeuti musí snažit o pokrok ve wellness svých klientů, respektovat práva klienta a ujistit se, že poskytují užitečnou službu (2005). Nemohou pacienta nijak diskriminovat a nikdy nesmí dezertovat nebo zanedbávat pacienty, kteří podstupují terapii (2005). Art terapeut musí svým pacientům plně vysvětlit, jaká budou jejich očekávání od pacientů na počátku profesionálního vztahu mezi nimi (ATCB 2005). Art terapeut by měl pokračovat v terapii s pacientem pouze v případě, že klient má z terapie prospěch (ATCB 2005). Je proti zásadám stanoveným ATCB pro art terapeuta mít pacienty pouze z finančních důvodů (ATCB 2005).
Další téma této sekce pojednává o schopnostech a integritě, které musí art terapeut mít (ATCB 2005). ATCB uvádí, že art terapeut musí být odborně zdatný a musí mít integritu (2005). Art terapeut musí držet krok s novým vývojem v art terapii. Má léčit pouze případy, ve kterých je kvalifikován jako prokázaný svým vzděláním, vzděláním a zkušenostmi (ATCB 2005). Nesmí léčit pacienty, kteří v současné době navštěvují jiného terapeuta bez svolení druhého terapeuta (ATCB 2005). Art terapeut musí zachovávat mlčenlivost pacientů (ATCB 2005).
Další témata, kterými se tato sekce zabývá, se zabývají dalšími povinnostmi uměleckých terapeutů. Mezi tyto povinnosti patří „odpovědnost vůči studentům a osobám pod dohledem, odpovědnost vůči účastníkům výzkumu, odpovědnost vůči profesi“ (ATCB 2005). Tato sekce rovněž stanoví pravidla, kterými se musí art terapeuti řídit při uzavírání finančních ujednání a při výběru inzerce své služby (ATCB 2005).
Nezávislí praktici jsou artoterapeuti, kteří provozují samostatnou praxi nebo jsou odpovědní za služby, které poskytují platícím klientům. Tato část se týká pověřovacích listin pro nezávislé praktiky.
Nezávislí odborníci musí zajistit bezpečné a funkční prostředí pro vedení umělecko-terapeutických sezení (ATCB 2005). Podle ATCB „to zahrnuje mimo jiné: správné větrání, odpovídající osvětlení, přístup k přívodu vody, znalost nebezpečí nebo toxicity uměleckých materiálů a úsilí potřebné k ochraně zdraví klientů, skladovací prostory pro umělecké projekty a zabezpečené prostory pro jakékoli nebezpečné materiály, monitorované používání ostrých předmětů, respektování soukromí a důvěrnosti a dodržování jakýchkoli dalších zdravotních a bezpečnostních požadavků podle státních a federálních agentur, které regulují srovnatelné podniky“ (2005).
Tento oddíl také stanoví standardy pro nezávislé odborníky, kterými se mají řídit při jednání o finančních ujednáních (ATCB 2005). V podstatě stanoví, že art terapeut musí plátci terapeutických sezení poskytnout přímou smlouvu (ATCB 2005). Dále stanoví, že art terapeut nesmí plátce klamat ani klienty finančně vykořisťovat (ATCB 2005).
Poslední témata této sekce stanoví standardy pro plánování a dokumentaci léčby (ATCB 2005). Art terapeuti musí poskytnout plán léčby, který pomáhá pacientům dosáhnout nebo udržet nejvyšší úroveň kvality života a fungování (ATCB 2005). To zahrnuje využití silných stránek klientů, které jim pomáhají dosáhnout jejich cílů a řešit jejich potřeby (ATCB 2005). Art terapeuti jsou také povinni zaznamenávat a dělat si poznámky, které odrážejí průběh událostí terapeutických sezení (ATCB 2005). Podle ATCB je nutné zdokumentovat minimálně následující: „aktuální cíle jakéhokoli plánu léčby, verbální obsah art terapeutických sezení relevantních pro chování a cíle klientů, umělecké vyjádření relevantní pro chování a cíle klientů, změny (nebo absence změny) v ovlivnění, myšlenkovém procesu a chování, sebevražedném nebo vražedném úmyslu nebo představách“ (2005) a shrnutí „reakce klientů na léčbu a doporučení budoucí léčby“ (2005).
Způsobilost k udělení pověření
Tento oddíl Kodexu odborné praxe ATCB nastiňuje proces, kterým studenti umělecké terapie získávají své diplomy. Zabývá se standardy způsobilosti a popisuje proces podání žádosti. Uvádí také, že certifikáty ATCB jsou majetkem ATCB a že každý umělecký terapeut, který ztratí svůj certifikát a stále tvrdí, že má průkaz ATCB, může být právně potrestán. Zabývá se také postupem, který je třeba dodržet, pokud je obviněn z nesprávného jednání souvisejícího s uměleckou terapií. A konečně se zabývá nesprávnými skutky souvisejícími s uměleckou terapií, za které mohou být terapeuti odsouzeni těžkým zločinem nebo jiným trestným činem. Mezi tyto nesprávné skutky patří znásilnění, sexuální zneužívání, napadení, ublížení na zdraví, prostituce nebo prodej kontrolovaných látek pacientům.
Tento oddíl Kodexu profesionální praxe ATCB se podrobně zabývá důvěrností, používáním uměleckých děl klientů, profesními vztahy a důvody pro disciplínu (ATCB 2005).
Umělečtí terapeuti smějí zveřejnit informace o terapeutických sezeních klientů. To zahrnuje „veškeré verbální a/nebo umělecké vyjádření, které se vyskytuje v rámci vztahu klient-terapeut“ (ATCB 2005). Umělečtí terapeuti smějí zveřejnit důvěrné informace pouze tehdy, pokud mají výslovný písemný souhlas pacienta s tím, že terapeut má důvod se domnívat, že pacient potřebuje okamžitou pomoc při řešení závažného ohrožení života pacientů (ATCB 2005). Terapeuti také nesmějí zveřejnit nebo vystavit žádnou práci pacienta bez výslovného písemného souhlasu pacienta (ATCB 2005).
Standardy profesionálního vztahu mezi uměleckými terapeuty a klienty jsou pokryty v této části. V rámci profesionálního vztahu je uměleckým terapeutům zakázáno navazovat vykořisťovatelské vztahy se současnými a bývalými pacienty, studenty, praktikanty, nadřízenými nebo spolupracovníky (ATCB 2005). ATCB definuje vykořisťovatelský vztah jako cokoliv, co zahrnuje sexuální intimnosti, romantiku nebo půjčování či půjčování peněz (ATCB 2005). V rámci profesionálních vztahů mají terapeuti dělat to, co považují za nejlepší v zájmu klientů, nesmí podporovat profesionální vztah ve svůj prospěch a nesmí směrovat své pacienty špatným směrem (ATCB 2005).
Porušení jakéhokoli ze standardů stanovených v tomto oddíle je důvodem k disciplíně (ATCB 2005).
Obsah obsažený v této části Kodexu odborné praxe ATCB rozebírá konkrétně v právních a technických detailech celá disciplinární řízení pro nesprávné jednání v terapii uměním (2005). Hlavní témata, kterými se tato část zabývá, zahrnují: „podávání obvinění, postupy disciplinárních komisí pro slyšení, sankce, zveřejňování informací, prominutí, přehodnocení způsobilosti a obnovení pověřovacích listin, lhůty, zaujatost, předsudky a nestrannost“ (ATCB 2005).