Bazální neboli základní elektrický rytmus (BER) nebo elektrická kontrolní aktivita (ECA) určuje frekvenci kontrakcí v gastrointestinálním traktu (GI).
Hladká svalovina trávicího traktu způsobuje mimovolní peristaltický pohyb, který posouvá zkonzumovanou potravu dolů jícnem a směrem ke konečníku. Hladká svalovina je na většině trávicího traktu rozdělena do dvou vrstev: vnější podélné vrstvy a vnitřní cirkulární vrstvy. Obě vrstvy svaloviny se nacházejí v muscularis externa. Žaludek má třetí vrstvu: vnitřní šikmou vrstvu.
Fyzické kontrakce hladkých svalových buněk mohou být způsobeny akčními potenciály v eferentních motorických neuronech střevního nervového systému nebo vlivy vápníku zprostředkovanými receptory. Vnitřní cirkulární vrstva je inervována jak excitačními, tak inhibičními motorickými neurony, zatímco vnější podélná vrstva je inervována převážně excitačními neurony. Tyto akční potenciály způsobují kontrakci nebo relaxaci hladkých svalových buněk v závislosti na konkrétní stimulaci, kterou buňky dostávají. Podélná svalová vlákna jsou při spojení vzruchu a kontrakce závislá na vtoku vápníku do buňky, zatímco cirkulární svalová vlákna jsou závislá na intracelulárním uvolňování vápníku. Ke kontrakci hladké svaloviny může dojít, když BER dosáhne svého plateau (absolutní hodnota menší než -45 mV)[potřebná citace], přičemž současně dochází ke stimulaci akčního potenciálu. Ke kontrakci nedojde, pokud se neobjeví akční potenciál. Obecně platí, že vlny BER stimulují akční potenciály a akční potenciály stimulují kontrakce.
Cajalovy intersticiální buňky jsou specializované pacemakerové buňky nacházející se ve stěně žaludku, tenkého a tlustého střeva. Tyto buňky jsou spojeny s hladkou svalovinou prostřednictvím gap junctions a myenterického plexu. Buněčné membrány pacemakerových buněk procházejí rytmickou depolarizací a repolarizací od -65 mV do -45 mV.[citace potřebná] Tento rytmus depolarizace-repolarizace buněčné membrány vytváří pomalou vlnu známou jako BER a přenáší se na buňky hladkého svalstva. Frekvence těchto depolarizací v dané oblasti trávicího traktu určuje možnou frekvenci kontrakcí. Aby došlo ke kontrakci, musí hormonální nebo neurokrinní signál vyvolat v buňce hladkého svalstva akční potenciál. Základní elektrický rytmus umožňuje hladké svalové buňce, aby se při působení hormonálních signálů rytmicky depolarizovala a stahovala. Tento akční potenciál se přenáší na další buňky hladkého svalstva přes gap junctions a vytváří peristaltickou vlnu.
Počet akčních potenciálů během plateau určité pomalé vlny BER se může lišit. Více akčních potenciálů během stejného vrcholu pomalé vlny vytváří silnější svalovou kontrakci.
Frekvence BER, a tedy i kontrakcí, se mění v celém trávicím traktu. V žaludku je frekvence 3 za minutu, zatímco v duodenu 11 až 12 za minutu a v ileu 9 za minutu. V tlustém střevě se může frekvence BER pohybovat mezi 2 a 13 za minutu. Elektrická aktivita je oscilační, takže BER má při grafickém znázornění v čase vrcholy a údolí.
Meissnerův plexus – Auerbachův plexus
Hlavní buňky (pepsinogen) – Parietální buňky (žaludeční kyselina, vnitřní faktor) – Gobletovy buňky (hlen)
G buňky (gastrin), D buňky (somatostatin) – ECL buňky (histamin) – enterogastron: I buňky (CCK), K buňky (GIP), S buňky (sekretin).
Brunnerovy žlázy – Panethovy buňky – Enterocyty
Sliny – Žluč – Střevní šťáva – Žaludeční šťáva – Slinivková šťáva
Polykání – Zvracení – Peristaltika (intersticiální Cajalova buňka) – Migrující motorický komplex – Borborygmus – Gastrokolický reflex – Segmentační kontrakce – Defekace