Chudinské oblasti (nebo slumy) jsou lokalizovaná sociální prostředí, jako jsou ghetta, kde převládá chudoba spolu se sociálním a kulturním znevýhodněním.
Slum v indické Bombaji. 62 % obyvatel Bombaje žije ve slumech, které pokrývají pouze 6 % rozlohy města. Míra růstu slumů v Bombaji je vyšší než celková míra růstu měst.
Slum, jak jej definuje agentura OSN UN-HABITAT, je zanedbaná městská čtvrť, která se vyznačuje nevyhovujícím bydlením a bídou a která nemá zajištěné vlastnictví. Podle OSN žije ve slumech jedna miliarda lidí na celém světě.
Tento termín tradičně označoval kdysi slušná sídliště, která se po přestěhování původních obyvatel do novějších a lepších částí města zhoršila, ale v současnosti zahrnuje i rozsáhlá neformální sídliště ve městech rozvojového světa.
Mnozí obyvatelé chatrčí se důrazně brání označování svých komunit jako „slumů“ a tvrdí, že je to vede k jejich patologizaci a následně často k hrozbám vystěhování. Mnoho akademiků důrazně kritizuje UN-Habitat a Světovou banku a tvrdí, že jejich kampaň „Města bez slumů“ přímo vedla k masivnímu nárůstu nucených vystěhování.
Ačkoli se jejich charakteristika v jednotlivých zeměpisných oblastech liší, obvykle je obývají velmi chudí nebo sociálně znevýhodnění lidé. Slumové stavby se pohybují od jednoduchých chatrčí až po trvalé a dobře udržované stavby. Ve většině slumů chybí čistá voda, elektřina, kanalizace a další základní služby.
Slum ve čtvrti Tai Hang v Hongkongu, Čína
Bishopgate, bývalá chudinská čtvrť ve Wetherby, West Yorkshire, Spojené království
V mnoha slumech, zejména v chudých zemích, žije mnoho lidí ve velmi úzkých uličkách, které neumožňují průjezd vozidel (např. sanitek a hasičských vozů). Nedostatek služeb, jako je běžný svoz odpadků, umožňuje hromadění odpadků ve velkém množství. Nedostatek infrastruktury je způsoben neformální povahou osídlení a žádným plánováním pro chudé ze strany vládních úředníků. Neformální osady navíc často čelí náporu přírodních a člověkem způsobených katastrof, jako jsou sesuvy půdy, zemětřesení a tropické bouře. Vážným problémem jsou často i požáry.
Mnoho obyvatel slumů se nechává zaměstnat v šedé ekonomice. Ta může zahrnovat pouliční prodej, prodej drog, práci v domácnosti a prostituci. V některých slumech se lidé dokonce živí recyklací odpadků různého druhu (od domovního odpadu po elektroniku) – prodávají buď zvláštní použitelné zboží, nebo rozebírají rozbité zboží na součástky nebo suroviny.
Růst a protiopatření
Největší slumy na světě seřazené podle počtu obyvatel
V posledních letech došlo k dramatickému nárůstu počtu chudinských čtvrtí v důsledku nárůstu počtu obyvatel měst ve třetím světě. Podle zprávy UN-HABITAT z roku 2006 žije v zemích Commonwealthu ve slumech 327 milionů lidí, tedy téměř každý šestý občan Commonwealthu. Ve čtvrtině zemí Commonwealthu (11 afrických, 2 asijských a 1 tichomořské) žijí ve slumech více než dva ze tří obyvatel měst a v mnoha z těchto zemí dochází k rychlé urbanizaci.
Mnoho vlád po celém světě se pokoušelo vyřešit problémy slumů tím, že odstranily staré zchátralé domy a nahradily je moderním bydlením s mnohem lepšími hygienickými podmínkami. Vysídlování slumů napomáhá skutečnost, že v mnoha případech se jedná o squatterské osady, jejichž vlastnická práva nejsou státem uznávána. Tento proces je běžný zejména ve třetím světě. Vyklízení slumů často probíhá formou eminentního vlastnictví a projektů obnovy měst, přičemž bývalí obyvatelé často nejsou v obnoveném bydlení vítáni. Nové projekty se navíc často nacházejí na polosamotných periferiích měst, daleko od příležitostí k vytváření zdrojů obživy i škol, klinik atd. To někdy vede k rozsáhlým hnutím obyvatel chudinských čtvrtí ve vnitřních městech, kteří se militantně staví proti přesunu do formálního bydlení na okrajích měst.
V některých zemích řešili vedoucí představitelé tuto situaci záchranou vlastnických práv na venkově, aby podpořili tradiční udržitelné zemědělství, avšak toto řešení se setkalo s otevřeným nepřátelstvím ze strany kapitalistů a korporací. Toto řešení bývá také poměrně nepopulární u samotných chudinských komunit, protože zahrnuje stěhování z města zpět na venkov, což je opačný proces než migrace z venkova do měst, která původně mnohé z nich do města přivedla.
Kritici tvrdí, že vyklízení slumů ignoruje sociální problémy, které jsou příčinou vzniku slumů, a jednoduše přenáší chudobu na méně hodnotné nemovitosti. Tam, kde se komunity přestěhovaly z chudinských čtvrtí do novějšího bydlení, může dojít ke ztrátě sociální soudržnosti. Pokud je původní komunita po výstavbě ve stejné lokalitě přestěhována zpět do novějšího bydlení, čelí obyvatelé nového bydlení stejným problémům chudoby a bezmoci. Roste hnutí požadující celosvětový zákaz „programů vyklízení slumů“ a dalších forem hromadného vystěhovávání.