Daniel Kahneman (* 5. března 1934 v Tel Avivu, v tehdejší Palestině, dnes v Izraeli) je izraelsko-americký psycholog a nositel Nobelovy ceny za psychologii.
S Amosem Tverským a dalšími založil Kahneman kognitivní základ pro běžné lidské chyby pomocí heuristik a předpojatostí (Kahneman & Tversky, 1973, Kahneman, Slovic & Tversky, 1982) a vyvinul teorii prospektu (Kahneman & Tversky, 1979).
Daniel Kahneman se narodil v Tel Avivu v roce 1934, zatímco jeho matka byla na návštěvě u příbuzných. Dětství strávil v Paříži, ve Francii]], kam jeho rodiče emigrovali z Litvy na počátku dvacátých let. Kahneman a jeho rodina byli v Paříži, když byla v roce 1940 okupována nacistickým Německem. Jeho otec byl zatčen při prvním velkém zátahu na francouzské Židy, ale po šesti týdnech byl propuštěn kvůli zásahu svého zaměstnavatele. Rodina byla na útěku po zbytek války a přežila nedotčená až na smrt Kahnemanova otce na cukrovku v roce 1944. Daniel Kahnemann a jeho rodina se pak přestěhovali do Palestiny (ze které se brzy stal Izrael) v roce 1946 (Kahneman, 2003).
Kahneman napsal o svých zkušenostech z nacisty okupované Francie, vysvětluje částečně, proč vstoupil do oblasti psychologie:
Vzdělání a vojenská služba
Kahneman získal v roce 1954 bakalářský titul B. Sc. se zaměřením na psychologii a vedlejší obor matematika na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Po získání bakalářského titulu působil v oddělení psychologie Izraelských obranných sil. Jednou z jeho povinností bylo hodnotit kandidáty na důstojnickou školu a vyvíjet testy a opatření pro tento účel. V roce 1958 odešel do Spojených států, aby získal titul Ph.D. z psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley v roce 1961.
Předčasná kariéra: kognitivní psychologie na Hebrejské univerzitě
Dr. Kahneman zahájil svou akademickou kariéru jako přednášející psychologie na Hebrejské univerzitě v roce 1961. V roce 1966 byl povýšen na přednášejícího. Jeho raná práce se zaměřovala na vizuální vnímání a pozornost. Například jeho první publikace v prestižním časopise Science nesla název „Průměr žáků a zatížení paměti“ (Kahneman & Beatty, 1966). Během tohoto období byl Dr. Kahneman hostujícím vědcem na Michiganské univerzitě (1965–1966) a v oddělení aplikovaného psychologického výzkumu v Cambridge (1968/1969, léta). Byl spolupracovníkem Centra pro kognitivní studia a přednášejícím psychologii na Harvardově univerzitě v letech 1966/1967.
Předčasná střední kariéra: Amos Tversky a studium soudnosti a rozhodování
Toto období znamená počátek Kahnemanovy dlouhé spolupráce s Amosem Tverským. Společně Kahneman a Tversky publikovali sérii zásadních článků v obecné oblasti Rozsudek a rozhodování, která vyvrcholila publikací jejich stěžejní teorie prospektu v roce 1979 (Kahneman & Tversky, 1979). Dr. Kahneman dostal v roce 2002 Nobelovu cenu za ekonomii za svou práci na teorii prospektu a obecně se považuje za dané, že Tversky by tuto cenu také dostal, kdyby byl ještě naživu (zemřel v roce 1996).
Ve své Nobelově biografii Kahneman uvádí, že jeho spolupráce s Tverským začala poté, co Kahneman pozval Tverského, aby přednášel jako host na jednom z Kahnemanových seminářů na Hebrejské univerzitě, někdy v letech 1968-1969. Jejich první společně sepsaná práce „Belief in the Law of Small Numbers“ byla publikována v roce 1971 (Tversky & Kahneman, 1971). V letech 1971-1979 publikovali 7 článků v recenzních časopisech. Kromě „Teorie vyhlídek“ byl nejdůležitějším z těchto článků „Soud pod nejistotou: Heuristika a pózy“ (Tversky & Kahneman, 1974), který byl publikován v prestižním časopise Science.
Kahneman opustil Hebrejskou univerzitu v roce 1978, aby přijal místo na Univerzitě Britské Kolumbie. Tento krok neměl žádný okamžitý vliv na jeho spolupráci s Tverským, neboť Tversky se přestěhoval na Stanfordovu univerzitu v témže roce.
Pozdní uprostřed kariéry: Behaviorální ekonomie
Kahneman a Tversky byli oba stipendisty Centra pro pokročilá studia v behaviorálních vědách na Stanfordově univerzitě v akademickém roce 1977-1978. Mladý ekonom jménem Richard Thaler byl v témže roce hostujícím profesorem na Stanfordské pobočce Národního úřadu pro ekonomický výzkum. Podle Kahnemana se „[Thaler a já] brzy stali přáteli a od té doby měli značný vliv na myšlení toho druhého“ (Kahneman, 2003, str. 437). V návaznosti na teorii vyhlídek a Kahnemanovo a Tverského tělo práce Thaler publikoval „Toward a Positive Theory of Human Choice“ v roce 1980, dokument, který Kahneman nazval „zakládajícím textem v behaviorální ekonomii“ (Kahneman, 2003, str. 438).
Kahneman i Tversky se intenzivně zapojili do rozvoje tohoto nového přístupu k ekonomické teorii a jejich zapojení do tohoto hnutí mělo za následek snížení intenzity a výlučnosti jejich dřívějšího období společné spolupráce. Přestože spolu budou publikovat až do konce Tverského života, jejich léta téměř výlučné spolupráce se chýlí ke konci.
Období, kdy Kahneman publikoval téměř výhradně s Tversky začal končit v roce 1983, kdy Kahneman publikoval dva dokumenty s Anne Treisman, jeho manželka od roku 1978.
Pozdní kariéra: Hedonická psychologie
V roce 2002 obdržel Dr. Kahneman Nobelovu cenu za ekonomii , přestože je výzkumným psychologem, za svou práci v oblasti teorie vyhlídek. Kahneman dokonce tvrdí, že nikdy neabsolvoval jediný kurz ekonomie – tvrdí, že to, co ví o předmětu, se on a Tversky naučili od spolupracovníků Richarda Thalera a Jacka Knetsche.
Dr. Kahneman je v současné době přednostou a emeritním členem fakulty na Woodrow Wilson School na Princetonské univerzitě. Je také spolupracovníkem na Hebrejské univerzitě.
V roce 2007 byla Kahnemanovi udělena Cena Americké psychologické asociace za mimořádný celoživotní přínos psychologii.
Důležité publikace (Chronologicky vypsané)
Poznámka: Tyto odkazy jsou prezentovány ve stylu APA, podle Publication Manual of the American Psychological Association, 5. vyd.