Psychická dekompenzace
V psychiatrii se dekompenzací rozumí zhoršení duševního zdraví pacienta s dříve dobře zvládnutými psychickými problémy, které vede ke snížení schopnosti myslet a vykonávat každodenní činnosti.
V psychoanalýze se týká zejména selhání obranných mechanismů a následného zhoršení symptomů.
Dekompenzace je funkční zhoršení dříve funkční struktury nebo systému. K dekompenzaci může dojít v důsledku únavy, stresu, nemoci nebo stáří. Pokud je systém „kompenzovaný“, je schopen fungovat navzdory stresorům nebo poruchám. Dekompenzace popisuje neschopnost tyto nedostatky kompenzovat. Jedná se o obecný termín běžně používaný v medicíně k popisu různých situací.
Srdeční dekompenzace může například znamenat selhání srdce při udržování adekvátního krevního oběhu po dlouhodobém (dříve kompenzovaném) cévním onemocnění (viz srdeční selhání). Může se projevovat i dalšími příznaky, jako je špatné krmení, dušnost, hepatomegalie, naběhlé krční žíly a zvýšení tepové frekvence.