V etice hodnota označuje stupeň důležitosti něčeho s cílem určit, jaký čin nebo život je nejlepší dělat nebo žít (deontologie), nebo se alespoň pokusit popsat hodnotu různých činů (axiologie). Lze ji popsat jako zacházení s činnostmi samotnými jako s abstraktními objekty, které jim dávají hodnotu. Zabývá se správným chováním a dobrým životem v tom smyslu, že vysoce nebo alespoň relativně vysoce hodnotný čin může být považován za eticky „dobrý“ (adjektivní smysl), a čin nízké nebo alespoň relativně nízké hodnoty může být považován za „špatný“.[citace nutná]
To, co dělá akci hodnotnou, může zase záviset na etických hodnotách předmětů, které zvyšuje, snižuje nebo mění. Objekt s „etickou hodnotou“ může být nazýván „etickým nebo filozofickým dobrem“ (podstatné jméno smysl).
Etická hodnota se někdy používá jako synonymum pro dobro. Dobro má však i mnoho jiných významů a může být považováno za nejednoznačné.
Osobní a kulturní hodnoty jsou relativní v tom, že se liší mezi lidmi a ve větším měřítku mezi lidmi různých kultur. Na druhé straně existují teorie o existenci absolutních hodnot, které mohou být také nazývány noumenal hodnoty (a nesmí být zaměňovány s matematickou absolutní hodnotou). Absolutní hodnota může být popsána jako filosoficky absolutní a nezávislá na individuálních a kulturních názorech, stejně jako nezávislá na tom, zda je známa nebo je chápána nebo ne.
Relativní hodnotu mohou subjekty absolutní hodnoty považovat za „prožitek“. Relativní hodnota se tedy liší podle individuální a kulturní interpretace, zatímco absolutní hodnota zůstává konstantní bez ohledu na individuální nebo kolektivní „prožitek“ absolutní hodnoty.
Filosofická hodnota může být rozdělena na hodnotu instrumentální a vnitřní. Hodnota instrumentální je hodna toho, aby byla prostředkem k získání něčeho jiného, co je dobré (např. rádio je instrumentálně dobré k poslechu hudby). Věci vnitřní hodnoty jsou hodny pro sebe, ne jako prostředek k něčemu jinému. Dávají hodnotu vnitřní a vnější vlastnosti.
Etické zboží s instrumentální hodnotou může být označeno jako etický průměr a etické zboží s vnitřní hodnotou může být označeno jako konečný sám o sobě. Objekt může být jak průměr, tak konečný sám o sobě.
Vnitřní a instrumentální zboží nejsou vzájemně se vylučující kategorie. Některé předměty jsou dobré samy o sobě a také dobré pro získání jiných předmětů, které jsou dobré. „Pochopení vědy“ může být takové dobro, které je užitečné jak samo o sobě, tak jako prostředek k dosažení jiných statků. V těchto případech lze při zařazování předmětu do hodnotových systémů použít součet instrumentální (konkrétně veškeré instrumentální hodnoty) a instrinsické hodnoty předmětu.
Intenzita filosofické hodnoty je míra, do jaké je generována nebo prováděna, a může být považována za prevalenci zboží, objekt má hodnotu.
Neměla by být zaměňována s množstvím hodnoty na jeden předmět, i když ta se může také lišit, např. kvůli podmiňování instrumentální hodnoty. Například při zaujetí fiktivního životního postoje, kdy se pojídání vaflí přijímá jako konečná sama o sobě, může být intenzitou rychlost, jakou se vafle jedí, a je nulová, když se žádné vafle nejedí, např. když se žádné vafle nevyskytují. Přesto by každá vafle, která byla přítomna, měla hodnotu nezávisle na intenzitě, bez ohledu na to, jestli se jedla nebo ne.
Podmíněnost instrumentální hodnoty by v tomto případě mohla být zobecněna každou vafli, která není přítomna, což by snížilo jejich hodnotu tím, že by byly spíše daleko než snadno dostupné.
V mnoha životních postojích je to produkt hodnoty a intenzity, který je v konečném důsledku žádoucí, tj. nejen generovat hodnotu, ale generovat ji ve velké míře. Maximalizace životních vzdáleností má nejvyšší možnou intenzitu jako imperativ.
Při porovnávání s homologickou mírou ve fyzice pak intenzita ve fyzice nemusí být nejlepším příkladem, ale může být lépe popsána jako její oblast. V tomto smyslu může být síla ve fyzice porovnána s množstvím hodnoty na objekt a fyzikální intenzita je součinem hodnoty na objekt a etické intenzity. Pokud není žádná fyzikální oblast, pak není generována žádná energie bez ohledu na fyzikální sílu. Stejně tak, pokud není žádná etická intenzita, pak není generována žádná celková hodnota bez ohledu na hodnotu na objekt.
Doba trvání filosofické nebo etické hodnoty je doba, po kterou objekt existuje, nebo přesněji řečeno, má nějakou intenzitu.
Je v kontrastu s dobou trvání řetězce událostí, což je doba, za kterou řetězec událostí dosáhne své konečné události, v tomto případě objektu s vnitřní hodnotou.
Doba trvání řetězce událostí může být výrazně delší než doba trvání hodnoty, zejména u objektů s dlouhodobou instrumentální hodnotou. V mezičase je hodnota objektu převedena na hodnotu zasahujících objektů v řetězci událostí.
Průměrná a okamžitá hodnota
S ohledem na čas se rozlišuje mezi průměrnou etikou nebo filozofickou hodnotou a okamžitou etikou nebo filozofickou hodnotou.
Celková etická nebo filozofická hodnota předmětu může být považována za součin jeho průměrné hodnoty, průměrné intenzity a délky trvání hodnoty. Může být buď absolutní nebo relativní nebo obojí.
Jakýkoliv pokles celé hodnoty, intenzity nebo trvání objektu snižuje jeho celkovou hodnotu a naopak. Například opět zaujme fiktivní životní postoj, pokud jde o vafle jako o účel sám o sobě, stále nevytváří žádnou celkovou hodnotu, pokud neexistují žádné vafle, žádná intenzita, bez ohledu na to, jak velkou průměrnou hodnotu vafle má.
Alternativně lze celkovou hodnotu považovat za součet celkové vnitřní hodnoty a celkové instrumentální hodnoty. Přesto může být buď relativní, nebo absolutní, nebo obojí.
Ekonomická a filozofická hodnota
Filosofická hodnota se odlišuje od ekonomické hodnoty, protože je nezávislá na nějakém jiném požadovaném stavu nebo komoditě. Ekonomická hodnota předmětu může vzrůst, když se výměnný požadovaný stav nebo komodita, např. peníze, stane vysoce nabídkovou, a naopak, když se nabídka peněz stane nízkou.
Ekonomická hodnota však může být považována za výsledek filozofické hodnoty. V subjektivní teorii hodnoty se osobní filozofická hodnota, kterou člověk vkládá do vlastnictví něčeho, odráží v tom, jakou ekonomickou hodnotu tomu člověk přisuzuje. Mez, kdy člověk uvažuje o koupi něčeho, lze považovat za bod, kdy osobní filozofická hodnota vlastnictví něčeho převyšuje osobní filozofickou hodnotu toho, čeho se člověk vzdává výměnou za to, např. peněz. V tomto světle lze říci, že všechno má „osobní ekonomickou hodnotu“ v protikladu ke své „společenské ekonomické hodnotě“.
Filosofická nebo etická rovnost hodnot je pojem dvou objektů, které mají stejnou filosofickou hodnotu. Může být různého typu v závislosti na hodnotě:
Hodnotový systém je soubor konzistentních etických hodnot a opatření používaných za účelem etické nebo ideologické integrity. Dobře definovaný hodnotový systém je morální kodex.
Kladná a záporná hodnota
Může existovat rozdíl mezi kladnou a zápornou filozofickou nebo etickou hodnotou. Zatímco kladná etická hodnota obecně koreluje s něčím, co je sledováno nebo maximalizováno, záporná etická hodnota koreluje s něčím, čemu se člověk vyhýbá nebo co je minimalizováno.
Zápornou hodnotou může být jak vlastní záporná hodnota, tak i instrumentální záporná hodnota.