Jazykové umělecké vzdělání se vztahuje k výuce a studiu jazyka a jazykových umění v jeho ústní i písemné formě. Může se vztahovat ke zlepšení rodného jazyka studujícího, ale je běžněji používáno s ohledem na osvojení druhého jazyka, tedy učení se cizího nebo druhého jazyka, a to je význam, který je v tomto článku pojednán. Jazykové vzdělávání jako takové je oborem aplikované lingvistiky.
Metody výuky cizích jazyků
Existuje mnoho metod výuky jazyků. Některé mají za sebou rozkvět a upadly do relativního zapomnění; jiné jsou široce používány nyní; ještě jiné mají malé následovníky, ale přispívají poznatky, které mohou být vstřebány do obecně přijímaného mixu.
Metoda gramatického překladu
Metoda gramatického překladu poučuje studenty o gramatice a poskytuje slovní zásobu s přímými překlady k zapamatování. Byla převládající metodou v Evropě v 19. století. Většina vyučujících dnes uznává, že tato metoda je sama o sobě neúčinná. Používá ji mnoho učitelů latiny, protože mrtvý jazyk se obvykle jen píše. (Všechny jazyky, které nejsou mrtvé, jsou považovány za moderní jazyky.)
Ve škole spočívá výuka gramatiky v procesu výuky v pravidlech jazyka, který musí umožnit všem studentům správně vyjádřit svůj názor, porozumět poznámkám, které jsou jim adresovány, a analyzovat texty, které čtou.
Cílem je, aby v době, kdy opustí vysokou školu, žák ovládal nástroje jazyka, kterými jsou slovní zásoba, gramatika a pravopis, aby byl schopen číst, rozumět a psát texty v různých kontextech. Výuka gramatiky zkoumá texty a rozvíjí vědomí, že jazyk představuje systém, který lze analyzovat.
Tyto znalosti se získávají postupně, procházením faktů jazyka a syntaktických mechanismů, od nejjednodušších až po nejsložitější.Cvičení podle programu kurzu musí být neúnavně procvičována tak, aby umožnila asimilaci pravidel uvedených v kurzu. [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] To předpokládá, že učitel cvičení opraví. Žák může porovnáním svých výsledků sledovat jeho pokrok v procvičování jazyka.
Může tak přizpůsobovat gramatická pravidla a krůček po krůčku ovládat vnitřní logiku syntaktického systému. Gramatická analýza vět představuje cíl výuky gramatiky na škole.Její procvičování umožňuje rozpoznat text jako souvislý celek a podmiňuje výuku cizího jazyka.
Gramatická terminologie tomuto cíli slouží. Gramatika umožňuje každému z nich pochopit, jak funguje mateřský jazyk, aby měl schopnost sdělovat své myšlenky.
Zvukově-jazyková metoda umožňuje studentům poslouchat nebo prohlížet pásky jazykových modelů působících v situacích. Studenti cvičí s různými cviky a instruktor klade důraz na používání cílového jazyka za všech okolností. Zvukově-jazyková metoda byla používána armádou Spojených států pro „rychlou“ výuku v cizích jazycích během druhé světové války. I přes zdokumentovaný úspěch těchto programů, audio-jazykové metody již nejsou běžné.
Komunikativní výuka jazyků
Komunikativní výuka jazyka (CLT) je přístup k výuce jazyků, který klade důraz na interakci jako prostředek i konečný cíl učení se jazyku. Navzdory řadě kritik je stále populární, zejména v Evropě, kde v akademickém diskurzu převládají konstruktivistické názory na výuku a vzdělávání jazyků obecně.
Ponoření do jazyka staví studenty do situace, kdy musí používat cizí jazyk, ať už ho znají nebo ne. To vytváří plynulost, ale ne přesnost používání. Programy ponoření do francouzštiny jsou v Kanadě běžné ve státním školském systému jako součást úsilí o dvojjazyčnost.
[Minimalistický/metodistický přístup Paula Roweho.] Tento nový přístup je založen na třech akcích úspěšných učitelů ESL Paula Nationa. Zpočátku byl napsán speciálně pro nekvalifikované, nezkušené lidi vyučující v situacích EFL. Zkušení učitelé jazyků však na jeho jednoduchost také reagují pozitivně. Jazykové položky jsou obvykle poskytovány pomocí kartiček. Zaměřuje se na jazyk v kontextu a multifunkční postupy.
Přímá praxe nutí studenty opakovat fráze. Tuto metodu používají americké diplomatické kurzy. Dokáže rychle poskytnout znalost jazyka typu frázového slovníku. V rámci těchto limitů je studentovo používání přesné a přesné. Výběr toho, co má student říkat, však není flexibilní.
Učení výukou je v Německu široce rozšířenou metodou (Jean-Pol Martin). Studenti se ujímají role učitele a učí své vrstevníky.
Pimsleurův systém výuky jazyků je založen na výzkumu a modelových programech vyvinutých americkým učitelem jazyků Paulem Pimsleurem. V současnosti existuje více než tucet audio-páskových programů pro výuku různých jazyků pomocí Pimsleurovy metody.
Několik metodik, které zdůrazňují porozumění jazyku, aby se ho naučily, spíše než aby ho produkovaly, existuje jako odrůdy přístupu chápání. Patří mezi ně Total Physical Response a přirozený přístup Stephena Krashena a Tracyho D. Terrella.
Eklektické metody kombinují výběr z výše uvedeného do jednoho studijního programu. Učitel používá to, co považuje za nejvhodnější a nejvhodnější metodu (metody) nebo strategie, které usnadňují osvojení jazyka. Ty jsou nejčastější.
Přepínání kódu, tedy změna mezi jazyky v určitém bodě věty nebo výroku, je běžně používaná komunikační strategie mezi studenty jazyků a dvojjazyčnými jazyky. Zatímco tradiční metody formální výuky často od přepínání kódu odrazují, studenti, zejména ti, kteří se nacházejí v situaci ponoření do jazyka, ho často používají. Pokud se na studenta pohlíží jako na strategii učení, kdy student používá cílový jazyk v co největší možné míře, ale vrací se ke svému rodnému jazyku pro jakýkoli prvek výroku, který není schopen v cílovém jazyce vytvořit, pak má výhody v tom, že podporuje plynulý rozvoj a motivaci a pocit naplnění tím, že umožňuje studentovi diskutovat o tématech, která ho zajímají, již v rané fázi procesu učení – předtím, než se naučí zpaměti požadovanou slovní zásobu. Je zvláště efektivní pro studenty, jejichž rodným jazykem je angličtina, vzhledem k vysoké pravděpodobnosti, že konverzační partner porozumí jednoduchému anglickému slovu nebo krátké frázi.
Blended learning kombinuje výuku tváří v tvář s distančním vzděláváním, často elektronickým, a to buď na počítači, nebo na internetu. V posledních deseti letech je významným růstovým bodem v odvětví ELT (English Language Teaching).
Doučování rodilým mluvčím může být jedním z nejúčinnějších způsobů učení. Vyžaduje však kvalifikovaného, motivovaného rodilého lektora, což může být vzácné, drahé zboží. Tento lektor může čerpat z jedné nebo několika výše uvedených metod.
Jazykové vzdělávání v Evropě
Výuka cizích jazyků
Dokonce i v roce 1974 byl alespoň jeden cizí jazyk povinný ve všech evropských zemích kromě dvou (Irsko a Spojené království kromě Skotska). Do roku 1998 téměř všichni žáci v Evropě studovali alespoň jeden cizí jazyk v rámci povinné školní docházky, jedinou výjimkou byla Irská republika, kde se žáci základních a středních škol učí irsky i anglicky, ale ani jeden z nich není považován za cizí jazyk. Žáci vyššího středního vzdělání se učí alespoň dva cizí jazyky v belgické vlámské komunitě, Dánsku, Nizozemsku, Německu, Lucembursku, Finsku, Švédsku, Řecku, Kypru, Estonsku, Litvě, Polsku, Rumunsku, Srbsku, Slovinsku a na Slovensku.
V průměru v Evropě mají žáci na začátku výuky cizích jazyků výuku tři až čtyři hodiny týdně. Povinná výuka cizího jazyka obvykle začíná na konci základní školy nebo na začátku střední školy. V Lucembursku, Norsku, Itálii a na Maltě však první cizí jazyk začíná v šesti letech a v belgické vlámské komunitě v deseti letech. Přibližně polovina žáků základních škol v EU se učí cizí jazyk.
Angličtina je v EU nejčastěji vyučovaným jazykem na nižší sekundární úrovni. Angličtinu se tam učí 93 % dětí. Na vyšší sekundární úrovni se angličtina vyučuje ještě více. Francouzština se vyučuje na nižší sekundární úrovni ve všech zemích EU kromě Slovinska. Francouzštinu se na této úrovni učí celkem 33 % žáků Evropské unie. Na vyšší sekundární úrovni toto číslo mírně klesá na 28 %. Němčina se vyučuje téměř ve všech zemích EU. Celkem 13 % žáků v Evropské unii se učí němčinu v nižším sekundárním vzdělávání a 20 % se ji učí na vyšší sekundární úrovni.
Mnoho Evropanů se učí cizí jazyky mnohem rychleji než američtí studenti, protože jejich jazykové vzdělávání je intenzivnější a může začít v mladším věku.
Navzdory vysoké míře výuky cizích jazyků ve školách je počet dospělých, kteří tvrdí, že mluví cizím jazykem, obecně nižší, než by se dalo očekávat. To platí zejména o rodilých mluvčích angličtiny: v roce 2004 britský průzkum ukázal, že pouze jeden z deseti pracovníků ve Spojeném království umí cizí jazyk. Méně než 5% by například ve druhém jazyce umělo počítat do 20. 80% dotázaných uvedlo, že by v zahraničí mohli pracovat tak jako tak, protože „anglicky mluví všichni“. V roce 2001 průzkum Evropské komise zjistil, že 65,9% lidí ve Spojeném království mluví pouze svým rodným jazykem.
Společný evropský referenční rámec pro jazyky se od 90. let snaží standardizovat výuku jazyků v celé Evropě (jedním z prvních výsledků je UNIcert).
V některých zemích mají studenti výuku vedenou výhradně v cizím jazyce: například více než polovina evropských zemí s menšinovou nebo regionální jazykovou komunitou využívá částečné ponoření k výuce jak menšinového, tak státního jazyka.
V šedesátých a sedmdesátých letech vytvořily některé země střední a východní Evropy systém dvojjazyčných škol pro žáky s dobrými výsledky. Jiné předměty než jazyky se vyučovaly v cizím jazyce. V devadesátých letech byl tento systém otevřen všem žákům ve všeobecném vzdělávání, i když některé země stále nutí uchazeče skládat přijímací zkoušky. Ve stejné době také belgická francouzská komunita, Francie, Nizozemsko, Rakousko a Finsko zahájily programy dvojjazyčné školní docházky. Německo mezitím koncem šedesátých let zřídilo některé dvojjazyčné školy.
Jazykové vzdělávání v USA
Většina studentů se začíná učit cizí jazyk na střední nebo pozdní střední škole. Studenti jsou někdy povinni absolvovat určité množství (v průměru dva roky) studia cizích jazyků, aby mohli dostudovat; v některých státech nebo školských systémech je to požadavek pouze některých maturitních plánů (např. příprava na vysokou školu).
Nejpopulárnějším jazykem je španělština, vzhledem k velkému počtu španělsky mluvících přistěhovalců do Spojených států (viz španělština ve Spojených státech). Dalšími oblíbenými jazyky jsou francouzština, němčina a japonština. Dříve byla běžnější latina, ale poněkud upadla v oblibu. Během studené války vláda Spojených států prosazovala ruské vzdělání a některé školy stále udržují své ruské programy . Dalšími jazyky, které v poslední době získávají popularitu, jsou čínština (zejména mandarínština) a arabština.
Jazykové vzdělávání v Austrálii
Před evropskou invazí a osídlením existovaly stovky domorodých jazyků, vyučovaných tradičním způsobem. Příchod značného počtu Irů na prvních anglických trestaneckých lodích znamenal, že evropská Austrálie nebyla nikdy dokonale jednojazyčná. Když zlatopády 50. let 19. století ztrojnásobily bělošskou populaci, přivedlo to mnoho dalších Welšů, kteří měli své vlastní jazykové noviny až do 70. let 19. století, ale absence jazykového vzdělání znamenala, že tyto keltské odchylky od angličtiny nikdy nevzkvétaly.
Vlny evropské migrace po druhé světové válce přinesly „komunitní jazyky“, někdy i se školami. Nicméně od roku 1788 až do moderní doby se všeobecně očekávalo, že se přistěhovalci naučí anglicky a opustí svůj rodný jazyk (Clyne, 1997). Vlna multikulturní politiky od 70. let změkčila aspekty těchto postojů.
V roce 1982 byl jmenován nadstranický výbor australských poslanců, který určil řadu hlavních zásad, jež by podpořily Národní politiku v oblasti jazyků (NPL). Její trend směřoval k dvojjazyčnosti ve všech Australanech, a to z důvodů spravedlnosti, rozmanitosti a ekonomiky.
V 90. letech byla zavedena politika australských jazyků a gramotnosti (ALLP), která navazuje na NPL, přičemž zvláštní pozornost byla věnována ekonomickým motivacím učení se druhému jazyku. Rozlišovalo se mezi prioritními a komunitními jazyky. Deseti určenými prioritními jazyky byly mandarínština, francouzština, němčina, moderní řečtina, indonéština, japonština, italština, korejština, španělština a aboriginské jazyky.
Do roku 2000 bylo prvních deset jazyků zapsaných v posledním středoškolském roce v sestupném pořadí: japonština, francouzština, němčina, čínština, indonéština, italština, řečtina, vietnamština, španělština a arabština. V roce 2002 pouze asi 10% z 12. ročníku zařadilo mezi své kurzy alespoň jeden jazyk jiný než angličtina (LOTE).
Stále větší počet lidí nyní kombinuje dovolenou se studiem jazyka v rodné zemi. To umožňuje studentovi poznat cílovou kulturu setkáním s místními lidmi. Taková dovolená často kombinuje formální lekce, kulturní exkurze, volnočasové aktivity a pobyt v rodině, možná s časem na cestování po zemi poté. Dovolená za studiem jazyka je oblíbená po celé Evropě kvůli snadné dopravě a malým geografickým vzdálenostem. Mnoho jednotlivců cestuje do Velké Británie samo, aby se naučili anglicky.
S rostoucím výskytem mezinárodních obchodních transakcí je nyní důležité mít k dispozici více jazyků. To je patrné i u podniků, které zadávají svá oddělení do východní Evropy.
Jazykové vzdělávání na internetu
Stránky jazykové výměny
Výměna jazyků usnadňuje výuku jazyků tím, že uživatele s doplňujícími se jazykovými znalostmi uvádí do vzájemného kontaktu. Například uživatel A je rodilý mluvčí španělštiny a chce se naučit anglicky] Uživatel B je rodilý mluvčí angličtiny a chce se naučit španělsky. Webové stránky pro výměnu jazyků v podstatě zacházejí se znalostí jazyka jako s komoditou a poskytují prostředí podobné trhu pro komoditu, která má být vyměněna.
Z pohledu uživatele je účinnost takových webových stránek při učení se jazyku sporná. Není jasné, zda se uživatel, který nezná jazyk, může naučit jazyk jen prostřednictvím jazykové výměny. Existuje také názor, že tyto služby poskytují dobrý nástroj na pomoc při studiu jazyků v jazykové škole, spíše než aby fungovaly jako alternativy jazykových škol reálného světa. Uživatelé se obvykle vzájemně kontaktují prostřednictvím chatu nebo e-mailu.
Portály, které poskytují jazykový obsah
Existuje řada internetových portálů, které nabízejí jazykový obsah, některé v interaktivní podobě. Obsah obvykle zahrnuje fráze s překladem do více jazyků, nástroje pro převod textu na řeč (TTS), vzdělávací aktivity, jako jsou kvízy nebo hádanky založené na jazykových pojmech. Zatímco část tohoto obsahu je zdarma, velký zlomek nabízeného obsahu je k dispozici za poplatek, zejména tam, kde je obsah přizpůsoben potřebám jazykových testů, jako je TOEFL, pro Spojené státy.
Obecně platí, že jazykové vzdělávání na internetu je dobrým doplňkem výuky jazyků v reálném světě. Komerční povaha internetu, včetně vyskakovacích a občas irelevantních textových nebo bannerových reklam, by však mohla být vnímána jako odvádění pozornosti od dobré studijní zkušenosti.