Média jsou v komunikaci paměťové a přenosové nástroje sloužící k ukládání a předávání informací. Často se označují jako synonyma pro hromadná média nebo zpravodajská média, ale mohou označovat jediné médium sloužící ke sdělování jakýchkoli údajů za jakýmkoli účelem.
Počátek lidské komunikace umělými kanály, tedy nikoliv vokalizací či gesty, sahá až ke starověkým jeskynním malbám, kresleným mapám a písmu.
Naše zadluženost vůči starověkým Římanům v oblasti komunikace nekončí latinským kořenem „communicare“. Vymysleli něco, co by se dalo popsat jako první skutečný poštovní nebo poštovní systém, aby centralizovali kontrolu nad říší z Říma. To umožnilo osobním dopisům a Římu shromáždit poznatky o událostech v jeho mnoha rozšířených provinciích.
I když by se dalo tvrdit, že tyto „Epochy“ jsou jen historikovou konstrukcí, digitální a počítačová komunikace ukazuje konkrétní důkazy o změně způsobu, jakým se lidé organizují. Nejnovější trend v komunikaci, nazývaný smartmobbing, zahrnuje ad-hoc organizaci prostřednictvím mobilních zařízení, což umožňuje efektivní komunikaci mnoho-mnoho a sociální sítě.
V minulém století revoluce v telekomunikacích značně změnila komunikaci tím, že poskytla nová média pro dálkovou komunikaci. První transatlantické obousměrné rádiové vysílání se objevilo v roce 1906 a vedlo ke společné komunikaci prostřednictvím analogových a digitálních médií:
Komunikační média mají větší dopad než dosah zpráv. Mají dopad na obsah a zvyky; například Thomas Edison musel zjistit, že pozdrav je nejméně nejednoznačný pozdrav hlasem na dálku; předchozí pozdravy jako krupobití měly tendenci být v přenosu zkomoleny. Podobně strohost e-mailů a chat vyvolala potřebu emotikonu.
Moderní sdělovací prostředky dnes umožňují intenzivní meziměstské výměny mezi větším počtem lidí (komunikace mezi mnoha lidmi prostřednictvím e-mailu, internetových fór). Na druhou stranu mnoho tradičních sdělovacích prostředků a masmédií upřednostňuje komunikaci mezi jedním a mnoha lidmi (televize, kino, rozhlas, noviny, časopisy).