Treatment and Education of Autistic and Related Communication Handicapped Children (TEACCH) je program služeb, školení a výzkumu pro osoby všech věkových kategorií a úrovní dovedností s poruchami autistického spektra.
Přístup TEACCH byl vyvinut na Univerzitě v Severní Karolíně a vznikl v rámci projektu výzkumu dětí, který v roce 1964 zahájili Eric Schopler a Robert Reichler. Výsledky této pilotní studie ukázaly, že děti zapojené do projektu dělají dobré pokroky, a proto státní finance podpořily vznik divize TEACCH.
Společnost TEACCH, kterou založil Eric Schopler na Univerzitě Severní Karolíny v Chapel Hill v roce 1971, poskytuje školení a služby zaměřené na pomoc dětem s autismem a jejich rodinám při zvládání tohoto onemocnění. Gary B. Mesibov, profesor a výzkumný pracovník programu TEACCH na UNC přibližně od roku 1979, byl ředitelem programu v letech 1992-2010.
S více než 40 lety zkušeností s prací s lidmi s autismem se metodika TEACCH neustále vyvíjí a zdokonaluje svůj přístup. Jedná se o „průkopnický“ program na pomoc při vzdělávání, výzkumu a poskytování služeb pro děti i dospělé s poruchou autistického spektra.
Filozofie TEACCH uznává autismus jako celoživotní onemocnění a nesnaží se ho léčit, ale reagovat na něj jako na kulturu. K základním principům filozofie TEACCH patří porozumění účinkům autismu na jedince; využívání hodnocení, které pomáhá při tvorbě programu s ohledem na individuální silné stránky, dovednosti, zájmy a potřeby; umožnění co největší samostatnosti jedince; spolupráce s rodiči a rodinami.
Důraz na individualizaci znamená, že TEACCH nerozlišuje mezi lidmi s velmi vysokou úrovní dovedností a lidmi s poruchami učení. Používané strategie jsou navrženy tak, aby řešily obtíže, s nimiž se potýkají všichni lidé s autismem, a aby se daly přizpůsobit jakémukoli stylu a míře podpory. Metodika TEACCH má kořeny v behaviorální terapii, nověji kombinuje kognitivní prvky a řídí se teoriemi, které naznačují, že chování typické pro lidi s autismem vyplývá ze základních problémů ve vnímání a chápání. Strategie, které TEACCH předkládá, nepracují přímo s chováním, ale s jeho základními příčinami, jako je nedostatečné pochopení toho, co se od člověka očekává nebo co se s ním bude dít dál, a smyslová nedostatečná nebo nadměrná stimulace. Řešením komunikačních nedostatků bude osoba podpořena v tom, aby mohla vyjadřovat své potřeby a pocity jinými prostředky než náročným chováním.
Vycházíme z předpokladu, že lidé s autismem se učí převážně vizuálně, a proto jsou intervenční strategie založeny na fyzické a vizuální struktuře, rozvrhu, pracovních systémech a organizaci úkolů. Individualizované systémy se zaměřují na potíže s komunikací, organizací, generalizací, pojmy, zpracováním smyslů, změnami a vztahy s ostatními. Zatímco některé intervence se zaměřují na řešení slabých stránek, přístup TEACCH pracuje se stávajícími silnými stránkami a nově vznikajícími oblastmi dovedností.
Většina literatury pochází ze Severní Ameriky. V jiných zemích se přístup TEACCH prosazuje pomaleji. V roce 1993 Jones et al. uvedli, že ve Velké Británii není přístup TEACCH dostatečně využíván, aby jej mohli zahrnout do své studie intervencí. V roce 2003 bylo oznámeno, že Gary B. Mesibov a Eric Schopler popisují TEACCH jako nejčastější intervenci používanou u dětí s autismem ve Velké Británii. V Evropě a ve Spojených státech je rovněž běžnou intervencí.
TEACCH pořádá konference v Severní Karolíně a organizuje programy po celých USA a ve Velké Británii.
TEACCH funguje již několik desetiletí a řada studií naznačuje, že se jedná o účinnou intervenci u autismu, ačkoli studie nesplňovaly všechna kritéria, aby bylo možné TEACCH bezvýhradně kvalifikovat jako praxi založenou na důkazech.
Byly vyjádřeny obavy ohledně vlivu dovedností a zkušeností pracovníků na výsledky intervence.
Kromě dvou výsledkových studií se většina poznatků týká používání TEACCH u osob s dalšími poruchami učení a většina studií se zaměřuje na děti[citace potřebná].
Přístup strukturovaného učení TEACCH lze považovat za kombinaci řady protetických pomůcek, které podporují jedince s autismem v co nejsamostatnějším zvládání života. Schopler a kol. identifikovali studie o různých metodách využití strukturovaného vyučování v jiných než TEACCH vzdělávacích programech s dětmi s různými diagnózami. Ve všech těchto studiích se uvádí, že podporují účinnost strukturovaného vyučování [cit. potřeba].
Schopler, Brehm, Kinsbourne a Reichler porovnávali čtyři děti s autismem ve strukturovaném a nestrukturovaném vyučování. Zjistili, že dvě z dětí se učily více ve strukturovaných situacích, přičemž se jednalo o děti v dřívějších vývojových stadiích. Tyto výsledky podporuje rozsáhlejší srovnávací studie v řadě tří prostředí s různou úrovní struktury. Vliv však mohla mít přítomnost vyšší počáteční průměrné úrovně IQ (66) ve strukturované skupině ve srovnání se srovnávacími skupinami (48 a 52)[cit. dle potřeby].
Schopler a kol. zkoumali zprávy rodičů o účinnosti strukturovaného vyučování v rámci programu TEACCH. Analyzovány byly dotazníky od 348 rodin vyplněné v letech 1966-1977. 96 % rodin se staršími dětmi uvedlo, že jejich děti stále žijí v místní komunitě. V porovnání s 26 % až 61 % dospívajících s autismem v souběžných následných studiích v jiných zařízeních[citace potřebná].
Ve studii, která srovnávala chování dětí s autismem v období mezi odesláním k psychiatrovi a stanovením diagnózy s jejich chováním v podobném časovém období po zavedení strukturovaného učení rodiči, Short uvedl, že došlo k významnému snížení nevhodného chování [citace potřebná].
Ozonoff a Cathcart studovali dvě skupiny 11 dětí, které se shodovaly podle diagnózy, věku a závažnosti autismu. Jedna skupina byla kontrolní a dostávala pouze diskrétní zkušební školní program, zatímco experimentální skupina dostávala po dobu 4 měsíců navíc domácí program TEACCH. Před a po testování pomocí PEP-R bylo zjištěno, že experimentální skupina dosáhla v motorických dovednostech, imitaci a neverbálních konceptuálních dovednostech celkově 3-4krát většího zlepšení než kontrolní skupina[cit. dle potřeby].
Kritika důkazní základny TEACCH spočívá v nedostatku nezávislých studií. Existuje však řada studií, zejména z Evropy a Japonska. Notomi uvádí pět případových studií využívajících intervence TEACCH v Japonsku. Ve všech případech bylo chování (opakované vyprazdňování krabice s hračkami, svlékání ve třídě, enkopréza, vyhazování oblečení z balkonu výškové budovy, zaplavování zavlažovacích systémů) hlášeno jako úspěšně potlačené. Nejednalo se však o kontrolované studie a nebyl použit žádný standardní objektivní nástroj pro hodnocení [citace potřebná].
Kielinen a kol. zjistili, že 43,9 % ze 187 dětí s autismem ve věku od 3 do 18 let v jejich studii v severním Finsku dostávalo TEACCH. Ačkoli bylo zaznamenáno určité zlepšení, výsledky nebyly významně vyšší než u jakékoli jiné intervence zjištěné ve studii a byly dále ohroženy skutečností, že 82,9 % účastníků studie dostávalo více než jednu intervenci. Podobně Sheehyho zjištění o podstatném zlepšení řady motorických, percepčních a kognitivních dovedností v předškolním programu Barnardo’s v Severním Irsku uznává, že byly prokázány i jiné strategie, což ohrožuje integritu implementace TEACCH. Uváděná studie z Francie je rovněž ohrožena nedostatečnou integritou léčby, která využívá přístupy TEACCH v širším balíčku intervencí [cit. potřebná].
Sines hodnotil třídy podle kontrolního seznamu divize TEACCH, aby podpořil integritu intervence. Jeho studie zahrnovala pohodlný vzorek 19 dětí ze tříd TEACCH ve čtyřech speciálních školách v Severním Irsku. Jako kontrolní vzorek byl do studie zařazen jeden žák ze třídy, která není součástí TEACCH. Kromě toho bylo denní službou využívající TEACCH identifikováno šest dospělých osob s autismem a jedna osoba s nespecifickou poruchou komunikace. Se všemi rodiči dětí a dospělých byly provedeny rozhovory a 53 odborným podpůrným personálem, který se účastníkům věnuje, byly zaslány dotazníky; 28 z nich se vrátilo. Při měření účinnosti TEACCH 79 % respondentů popsalo TEACCH jako nástroj, který účinně snižuje nevhodné chování. Kromě toho další oblasti zlepšení zaznamenalo 86 % respondentů v oblasti svépomocných dovedností, 73 % v oblasti sociálních dovedností, 82 % v oblasti jemné motoriky, 60 % v oblasti hrubé motoriky a 90 % v oblasti komunikačních dovedností[cit. dle potřeby].
Hlediska efektivity programu
Zjištění podporující účinnost programů TEACCH byla potvrzena v pozdější studii srovnávající program TEACCH s běžným italským školním programem (nespecifickým pro autismus) v hodnotící studii Paneraie, Ferranteho a Zingaleho. Šestnáct účastníků bylo rozděleno do dvou skupin odpovídajících věkem, pohlavím, IQ a diagnózou. Na začátku a po ročním intervalu byly zadány testy PEP-R a Vineland Adaptive Behaviour Scales (VABS). Skóre PEP-R experimentální skupiny (TEACCH) vykazovalo statisticky významný nárůst ve všech kategoriích kromě jemné motoriky. Skóre kontrolní skupiny vykazovalo zvýšení pouze v oblasti koordinace ruka-oko. Výsledky VABS ukázaly statisticky významné zlepšení celkových dovedností každodenního života u obou skupin, ale pouze u experimentální skupiny v celkovém součtu. Ani u jedné skupiny nebyla zaznamenána významná změna v problémovém chování, ačkoli předchozí studie hodnotící použití TEACCH u 18 dětí a dospívajících s autismem zaznamenala výrazné snížení problémového chování během strukturovaných aktivit ve srovnání s nestrukturovanými aktivitami. Ačkoli tato studie nepoužila kontrolní skupinu, výzkumníci zjistili celkové zlepšení chování a komunikace po 12 měsících a 18 měsících programu TEACCH [citace potřebná].
Vedle problémů s integritou léčby, na které upozorňují některé nezávislé studie (např.), může mít na platnost výsledků vliv také odklon terapeuta. Mimo kontrolované prostředí služeb divize TEACCH navrhli Chatwin a Rattley model pro podporu integrity strategií od školicí místnosti až po praxi.
Jordan popisuje literaturu o TEACCH jako „velmi pozitivní, ale ne pozoruhodné výsledky“. Ačkoli existují studie zahrnující kontrolní skupiny (např.), důkladné vědecké ověření přístupu TEACCH je vzácné. Nebyla však provedena žádná objektivní studie, která by zjistila, že je neúčinný, škodlivý nebo že vede k nezamýšleným důsledkům[cit. dle potřeby].
Z publikovaných přehledů intervencí pro osoby s autismem lze vyvodit shodu na účinných prvcích. Patří mezi ně zapojení rodičů, včasná intervence, rozvoj komunikačních dovedností, společné pozornosti a sociálního porozumění a využití silných stránek a zájmů jedince. Z těchto hledisek metodika TEACCH využívá vhodné techniky k řešení příslušných otázek[cit. potřeba].
Příčiny – Komorbidní stavy – Epidemiologie – Dědičnost – Sociologické a kulturní aspekty – Terapie
Aspergerův syndrom – Autismus – Dětská dezintegrační porucha – PDD-NOS – Rettův syndrom
Epilepsie – Syndrom křehkého X – Vysoce funkční autismus – Hyperlexie – Mnohočetná komplexní vývojová porucha – Sémanticko-pragmatická porucha – Neverbální porucha učení
Hnutí za práva autistů – Autistická enterokolitida – Chelace – MMR vakcína – Neurodiverzita – Chladnokrevná matka – Thiomersal
Témata související s autismem – Další informace o Aspergerově syndromu –
Aspies For Freedom – Autism Network International – Autistic Self Advocacy Network – Autism Society of America – Autism Speaks – Generation Rescue – National Autistic Society – SafeMinds