Metaprogramy obecně jsou programy, které vytvářejí, řídí nebo rozhodují o programech, například kdy a jak je spustit, preferované a nepreferované programy a strategické volby záložních nebo alternativních programů.
Neurolingvistické programování (NLP) používá tento termín konkrétně k označení obecnějších všudypřítomných zvykových vzorců, které jedinec běžně používá v široké škále situací. Mezi příklady metaprogramů NLP patří preference přehledu nebo detailu, preference místa, kam člověk během rozhovoru upíná svou pozornost, obvyklé jazykové vzorce a řeč těla atd.
Příbuzné pojmy v jiných oborech jsou „kognitivní styly“ nebo „styly myšlení“.
Používání pojmu program, když se mluví o lidské mysli, vychází z kybernetické metafory, která považuje lidský mozek za biopočítač, na nějž lze aplikovat všechny principy známé z výpočetní techniky. Kybernetický model byl pojmenován Norbertem Wienerem kolem roku 1946 a stal se vlivným díky Macyho konferencím, které se konaly v letech 1942 až 1953 a jichž se účastnili významní členové jako Gregory Bateson, Warren McCulloch, John Von Neuman, Walter Pitts, Norbert Wiener a další. Tato metafora byla inspirována Turingovým principem, pojmenovaným po Alanu M. Turingovi, který naznačil, že je možné naprogramovat stroj tak, aby napodoboval chování jakéhokoli jiného stroje, a dokonce i chování člověka . Metafora se obrátila a základním předpokladem se stalo, že kognitivní činnost lze vysvětlit v termínech výpočtů.
Podle této metafory „mysli jako počítače“ mysl neustále a nepřetržitě spouští komplexní soubor programů, které řídí všechny aspekty naší existence, jako je dýchání, chůze, mluvení atd.
Dr. John C. Lilly, kterého lze považovat za prvního člověka, který definoval pojem metaprogramy, formálně definoval program jako:
„soubor vnitřně konzistentních instrukcí pro výpočet signálů, tvorbu informací, ukládání obojího, přípravu zpráv, používané logické procesy, výběrové procesy a adresy pro ukládání, to vše se odehrává v rámci biopočítače, mozku“.
A metaprogram jako:
„soubor instrukcí, popisů a prostředků řízení souboru programů“.
V NLP se termín „programy“ používá jako synonymum pro „strategii“, což jsou specifické sekvence mentálních kroků, většinou indikované jejich reprezentační aktivitou (pomocí VAKOG), vedoucí k výsledku chování. Robert Dilts & Judith Delozierová v hesle k termínu „strategie“ ve své encyklopedii výslovně odkazují na mysl jako na počítačovou metaforu:
„Strategie je jako program v počítači. Říká vám, co máte dělat s informacemi, které dostáváte, a stejně jako počítačový program můžete stejnou strategii použít ke zpracování mnoha různých druhů informací.“
Ve své encyklopedii pak Dilts a Delozier definují metaprogramy jako: „Strategie jsou:
„[programy], které řídí a usměrňují jiné myšlenkové procesy. Konkrétně definují společné nebo typické vzorce strategií nebo stylů myšlení určitého jedince, skupiny nebo kultury“.
Většina autorů NLP sice uznává, že většina myšlenek této oblasti, včetně pojmů reprezentačních systémů a programů, je spíše metaforická, ale zároveň se NLP chová, jako by tato metafora byla pravdivá, což je v souladu s angloamerickou filozofickou tradicí . Dilts & Delozier ve své encyklopedii uvádějí:
„NLP sdílí mnoho filozofických základů s pragmatismem. [To] … lze spatřovat v důrazu, který NLP klade na výsledky a na kritérium užitečnosti spíše než na objektivní pravdu, a ve vnímání všech modelů a rozlišení jako pouhých pracovních hypotéz“.
A
„Ve skutečnosti lze všechny modely [NLP] vnímat jako symbolické nebo metaforické, na rozdíl od modelů odrážejících realitu.“
Ačkoli, jak píší Dilts & Delozier (2000), osoby mohou uplatňovat stejný metaprogram bez ohledu na obsah a kontext situace, výzkum ukazuje, že metaprogramy se mohou v průběhu času měnit a mohou se lišit v různých kontextech (např. doma VS v práci) a v různých obdobích (např. pod vlivem školení). Ačkoli by se dalo říci, že výzkum „selhal“, pokud bychom vzali v úvahu vysvětlení osobnosti jako původního cíle, průměrné změny „osobnosti“ jedince z hlediska metaprogramů v průběhu času a mezi kontexty jsou srovnatelné se zjištěními naměřenými v jiných teoriích osobnosti. Na rozdíl od sociálních psychologů, kteří kladou důraz na sílu situace, totiž mnozí psychologové zkoumající osobnost někdy věnují vlivu kultury a kontextu jen malou pozornost.
Příklady metaprogramů uvedených v NLP
Původní texty NLP uvádějí následující metaprogramy (Dilts, Cameron 1980-1982).
Několik autorů NLP později tento seznam rozšířilo, často se v něm objevuje např.
Další využití konceptu NLP
Koncepty metaprogramů se ukázaly jako univerzální, ale způsob hodnocení a interpretace dotazníku metaprogramů NLP, jako je iWAM, je skutečně kulturně odlišný. Sociokulturní přístup k psychologii tvrdí, že k předvídání chování jednotlivce je třeba brát v úvahu velmi široké vlivy, včetně kulturních hodnot a několika aspektů, které označujeme jako kontext jednotlivce (prostředí, sociální organizace, komunita a rodina). Triandis, jeden z odborníků tohoto oboru, vypracoval teorii subjektové kultury a jejího vlivu na postoje, normy a chování jednotlivců. Ve svém výzkumu se zabýval také vztahem mezi kulturou a pracovním chováním, vztahy mezi skupinami, sociálním chováním, atribucemi, stanovováním cílů, motivací, sociálními výměnami, osobností, předsudky a změnou postojů. V Triandisově rámci jsou individuální vzorce reagování a interakce s prostředím považovány za součást „osobnosti“.
Historie pojmu v NLP
Vzhledem k ústní tradici NLP existuje několik příběhů o tom, jak metaprogramy v NLP vznikly a kdo by měl být za které dílo uznán.
Jedním z vysvětlení je, že při analýze účinků programu může podobná posloupnost kroků vést k odlišnému výsledku. Předpokládejme, že se člověk rozhoduje, zda zůstane ve svém současném zaměstnání. Jeden člověk si může říci: „Když si představím, jak to tady bude vypadat za dva roky, nevidím dost změn a obávám se, že se budu nudit.“ V takovém případě si může myslet, že je to pro něho důležité. Ve stejné situaci může jiný člověk říci: „Když si představím, jak to tady bude vypadat za dva roky, nevidím moc změn a jsem rád, že získám tu stabilitu.“ A tak se může stát, že si představím, jak to tady bude vypadat za dva roky. Obě věty využívají referenční rámec budoucnosti tvořený vizuálně konstruovanou představou, která je následně kinesteticky vnitřně vyhodnocena (zápis NLP: Vc -> Ki). První osoba však má špatný pocit, zatímco druhá osoba má dobrý pocit. Prováděli stejný program ve stejném kontextu. Při zachování všech ostatních prvků je jediný rozdíl mezi těmito dvěma osobami v tom, že uplatňují jinou třídicí kategorii: první osoba preferuje změnu a druhá stabilitu.
Podle jiného pravděpodobného vysvětlení vznikly metaprogramy, když Leslie Cameronová a spol. prováděli výzkum, aby odpověděli na otázku, zda lze nalézt vzorce, které by charakterizovaly člověka v různých kontextech a ukazovaly by tak na „stabilní jádro“ člověka. Přišli s řadou různých stylů myšlení, které nazvali „metaprogramy“. Tyto metaprogramy ukazují, jak lidé chápou svět, a předpovídají, jak může člověk v daném kontextu reagovat. Pomocí metaprogramů můžeme pochopit charakteristické způsoby chování lidí, a proto je tento model stejně užitečný (ne-li užitečnější) jako mnohé teorie osobnosti.
Nezávisle na tom, jak se metaprogramy dostaly do NLP, většina používaných rozlišení vznikla před NLP, jak se lze dočíst v článku Putting NLP Metaprograms Research in context.
Lakoff & Johnson (2000) tvrdí, že tyto metafory mysli jsou v rozporu s poznatky kognitivní vědy. Pokud se však na tento koncept podíváme jako na metaforu, zůstává hodnotný. Jak totiž tvrdí sami Lakoff & Johnson, metafory jsou právě tím prostředkem, díky němuž můžeme porozumět abstraktním oblastem a rozšířit své znalosti do nových oblastí, a soubor prací, které vznikly v rámci výzkumného úsilí o metaprogramy, prokázal za posledních 20 let jejich užitečnost.
Tato zjištění by nemusela nutně znamenat, že NLP by popírala ztělesněnost mysli, což je jedna z hlavních vlastností Lakoffova a Johnsonova argumentu. Velký rozdíl mezi výzkumníky zabývajícími se umělou inteligencí a těmi, kteří se zabývají NLP, spočívá v tom, že ti první používají jako laboratoř počítač, zatímco ti druzí pracují při testování svých teorií s lidmi.
Nepublikovaný text převzatý z návrhu doktorské disertační práce autorky
Patricka Merlevede
Chcete-li se dozvědět více o metaprogramech NLP, doporučujeme následující knihy.