Dr. Meyer Friedman (13. července 1910 – 27. dubna 2001) vytvořil se svým kolegou teorii, že chování chronicky rozzlobených a netrpělivých lidí typu A zvyšuje riziko infarktu.
Tento kardiolog a výzkumník pracoval až do své 90leté smrti jako ředitel lékařského institutu, který nese jeho jméno. Friedman, který sám sebe často charakterizoval jako „zotavující se typ A“, začal spolu s kolegou Dr. Rayem Rosenmanem v 50. letech 20. století psát ve vědeckých pracích o souvislosti mezi chováním a srdečními chorobami. Svá pozorování proměnili v populární knihu z roku 1974 „Chování typu A a vaše srdce“.
„Osobnost typu A“ se brzy stala součástí každodenního slovníku, zkratkou pro typ cílevědomého člověka, který se cítí být utlačován časem. Je to člověk, který troubí a kouří v dopravě, štěká na pomalé prodavače a cítí se nucen dělat několik věcí najednou – třeba se holit a zároveň platit účty a vytáčet telefon.
Práce Friedmana a Rosermana otevřela nové pole zkoumání spojení mysli a srdce, které je dodnes předmětem diskusí a zkoumání. Friedman „uvedl celou problematiku na mapu a vyvolal kolem ní mnoho výzkumů. V tomto smyslu byl průkopníkem,“ řekl Dr. Stephen Fortmann, profesor Stanfordovy univerzity, který vede její Centrum pro výzkum prevence nemocí. Friedman a Rosenman sdíleli v 50. letech 20. století kardiologickou praxi v San Francisku, když začali zpochybňovat tradiční názory na hlavní rizikové faktory srdečních onemocnění. Klasické rizikové faktory, jako je strava a cholesterol, „nemohly vysvětlit relativní epidemii koronárních onemocnění v západních zemích,“ řekl Rosenman, kterému je nyní 80 let, „protože [strava] se skutečně nezměnila. Nezměnil se ani cholesterol.“
Pak tu byl nábytek. V čekárně ordinace, kterou oba lékaři vedli, potřebovaly židle nutně přečalounit. Neobvyklé bylo, že židle byly opotřebované na předních okrajích sedáků a područek, nikoli na zadních plochách, což by bylo typičtější. Lékaři později vypozorovali, že tyto židle si vybírali pacienti s koronárními chorobami, kteří měli tendenci sedět na okraji sedadla a často vyskakovali, obvykle proto, aby se zeptali, jak dlouho ještě budou muset čekat na začátek své návštěvy. Byli napjatí jako dostihoví koně u branky. A měli problémy se srdcem. Byla v tom nějaká souvislost? Po několika prvních pozorováních lékaři vyslovili hypotézu, že tu souvislost je. Friedman zahájil několik studií. V jedné z nich sledoval 40 účetních, aby zjistil, zda se u nich hladina cholesterolu zvyšuje pod vlivem stresu v daňové sezóně. „V březnu jim cholesterol stoupl,“ řekl Dr. Gerald W. Friedland, emeritní profesor radiologie na Stanfordově univerzitě, který s Friedmanem spolupracoval na knize „10 největších objevů medicíny“ z roku 1998.
Ostatní lékaři reagovali na teorii typu A skepticky. „Spousta lékařů, zejména kardiologů, je těžký typ A,“ řekl Rosenman, který sám sebe hodnotí jako „typ A mínus“. Koncept se však postupně ujal v populární kultuře, kde se z „osobnosti typu A“ stalo módní slovo – které jeho autory dráždilo. „Osobnost nelze změnit,“ říkal často Friedman. „Jen se snažíme o chování více podobné béčku.“ V následujících desetiletích Friedman zběžně diagnostikoval veřejné osobnosti jako typ A nebo B podle fotografií, přičemž si všímal takových příznaků, jako je sevřená čelist nebo skřípavý pohled mezi očima. Lyndon Johnson byl typ A; Ronald Reagan je typ B. Friedman vyvinul terapeutický režim, který měl upravit chování typu A. V osmdesátých letech vedl studii, která ukázala, že riziko infarktu se může dramaticky snížit, když se lidé trpící typem A naučí v podstatě zpomalit a uklidnit se. Na základě těchto zjištění napsal v roce 1984 knihu „Léčba chování typu A a vaše srdce“, která ukázala, že osoby v léčebné skupině měly nové infarkty přibližně o polovinu méně než osoby v kontrolní skupině. Obsahovala i kapitolu o ženách, u nichž zjistil, že nejsou vůči syndromu imunní.
V léčebných programech Friedman používal řadu cvičení, aby naučil lidi typu A napodobovat mírnější a ohleduplnější chování lidí s osobností typu B. Žádal je, aby na jeden den nechali doma hodinky, jezdili v pomalém pruhu, vybírali si nejdelší frontu v obchodě s potravinami a vědomě pozorovali ostatní lidi a mluvili s nimi. Aby přinutil osoby typu A zpomalit, předepisoval jim četbu knihy Marcela Prousta „Vzpomínky na věci minulé“ – všech sedm dílů. „Povzbuzoval lidi, aby četli všechny klasické knihy. Považoval to za způsob, jak lidem dodat energii nebo posílit jejich pravou část mozku – kreativní stránku – „která podle něj u lidí s chováním typu A atrofovala,“ řekl Dr. Barton Sparagon, lékařský ředitel Meyer Friedman Institute v sanfranciském Mount Zion Medical Center. Další sezení se soustředila pouze na úsměv, protože pro osoby typu A je typičtější nepřátelská grimasa. „Sladkost není slabost,“ říkával Friedman často svým pacientům. Když narazil na odpor, citoval Hamleta: „Přijměte ctnost, i když ji nemáte… neboť její použití může téměř změnit pečeť povahy.“
Raný Friedman byl klasický typ A. Ještě než dokončil střední školu, vybral si Yaleovu univerzitu a lékařskou fakultu Johnse Hopkinse. V armádě se mu přezdívalo „Dělová koule“, protože se za pacienty vydával po chodbách, „jako by se vypařili dřív, než tam dorazím“. Když lidé nemluvili dost rychle, prohodil: „Jup, jup, pojďme k věci“.
Mnohem později si všiml, že taková zběsilá snaha není vždy znakem úspěšného člověka. „Osobnosti typu A, které jsou úspěšné, tak činí navzdory své netrpělivosti a nepřátelství,“ řekl a mezi nejvýznamnější osobnosti typu B zařadil Winstona Churchilla, Harryho Trumana, Geralda Forda a Jimmyho Cartera. V jeho vlastním případě bylo formulování teorie chování typu A jen jedním z mnoha úspěchů. Friedman přispěl k významným objevům při studiu dny a cholesterolu a podílel se na vývoji angiogramu.
Není divu, že lékař za svou produktivitu zaplatil. V roce 1955, když mu bylo 45 let, prodělal záchvat anginy pectoris. O deset let později, v 55 letech, prodělal první ze dvou infarktů. Začal praktikovat to, co hlásal. Třikrát si přečetl Proustovo mistrovské dílo. Přestal se snažit kritizovat svou ženu nebo poučovat své děti. Pěstoval živý zájem o to, čemu říkal tři P: „Domácí zvířata! Rostliny! Osoby!“. „Nakonec byl velmi typ B. Dával na své vlastní rady,“ řekl Friedland. Friedman zemřel v roce 2001 po krátké nemoci v lékařském centru UC San Francisco a přežila ho dcera Joyce Libeuová z Rohnert Parku v Kalifornii, dva synové Joseph z Mill Valley v Kalifornii a Mark z Rohnert Parku a pět vnoučat.