Uzly (jednotlivci) a vazby (spojení) v sociálních sítích.
Do definice neexistujících vazeb jsou podle Granovettera zahrnuty takové vztahy (nebo vazby) bez podstatného významu, jako jsou „přikyvující“ vztahy mezi lidmi žijícími na stejné ulici nebo „kravata“, například k častému prodejci, od kterého by člověk nakupoval. Kromě toho skutečnost, že se dva lidé mohou znát jménem, nemusí nutně kvalifikovat existenci slabé kravaty. Pokud je jejich interakce zanedbatelná, může kravata chybět. „Síla“ mezilidské vazby je lineární kombinace množství času, emocionální intenzity, intimity (nebo vzájemného svěřování) a vzájemných služeb, které charakterizují každou kravatu.
Jedním z prvních spisovatelů, který popsal povahu vazeb mezi lidmi, byl německý vědec a filozof Johann Wolfgang von Goethe. Ve své klasické novele z roku 1809 Elektivní spřízněnosti pojednával Goethe o „manželském svazku“. Analogie ukazuje, jak silné manželské svazky mají podobný charakter jako částice rtuti, které nacházejí jednotu procesem chemické spřízněnosti.
V roce 1954 ruský matematický psycholog Anatol Rapoport komentoval „dobře známou skutečnost, že pravděpodobné kontakty dvou osob, které se úzce znají, mají tendenci se více překrývat než kontakty dvou libovolně vybraných osob“. Tento argument se stal jedním ze základních kamenů teorie sociálních sítí.
V roce 1973, stimulován prací Rapoporta a harvardského teoretika Harrisona Whitea, americký sociolog Mark Granovetter publikoval knihu The Strength of Weak Ties. Tato práce je dnes uznávána jako jedna z nejvlivnějších sociologických prací, které kdy byly napsány.
Aby Granovetter získal data pro svou doktorskou práci, oslovil desítky lidí, aby zjistil, jak jsou sociální sítě využívány k získávání nových pracovních míst. Granovetter zjistil, že většina pracovních míst byla nalezena prostřednictvím „slabých“ známých. Tento vzorec Granovetterovi připomněl jeho lekci chemie z prvního ročníku, která demonstrovala, jak „slabé“ vodíkové vazby drží pohromadě obrovské molekuly vody, které jsou samy drženy pohromadě „silnými“ kovalentními vazbami.
Podle Granovetterova názoru podobná kombinace silných a slabých vazeb drží členy společnosti pohromadě. Tento model se stal základem jeho prvního rukopisu o významu slabých sociálních vazeb v lidském životě. Svou práci předložil v roce 1969 časopisu American Sociological Review, ale ten ji zamítl. Nicméně v roce 1972 předložil Granovetter zkrácenou verzi časopisu American Journal of Sociology a ta byla nakonec zveřejněna v květnu 1973. Podle Current Contents se do roku 1986 stala kniha Weak Ties citační klasikou, která je jednou z nejvíce citovaných prací v sociologii.
V souvisejícím směru výzkumu v roce 1969 antropolog Bruce Kapferer publikoval „Normy a manipulace se vztahy v pracovním kontextu“ poté, co se věnoval terénní práci v Africe. V dokumentu postuloval existenci multiplexních vazeb, charakterizovaných vícero kontexty ve vztahu. V telekomunikacích je multiplexer zařízení, které umožňuje přenosovému médiu přenášet řadu samostatných signálů. V sociálních vztazích se extrapolací „multiplexnost“ rozumí překrývání rolí, výměn nebo vztahů v sociálním vztahu.
V roce 1970 Dr. Granovetter předložil na Harvardově univerzitě svou doktorskou disertační práci nazvanou „Changing Jobs: Channels of Mobility Information in a Suburban Community“. Diplomová práce jeho disertační práce ilustrovala pojetí slabých vazeb. Pro svůj výzkum Dr. Granovetter překročil řeku Charles do Newtonu v Massachusetts, kde celkem zkoumal 282 odborných, technických a manažerských pracovníků. 100 jich bylo osobně dotazováno, pokud jde o typ vazeb mezi osobou měnící zaměstnání a kontaktní osobou, která poskytla potřebné informace. Síla vazby byla měřena s ohledem na to, jak často viděli kontaktní osobu během období přechodu na pracovní místo, s použitím následujícího zadání:
V teorii sociálních sítí se na sociální vztahy pohlíží z hlediska uzlů a vazeb. Uzly jsou jednotliví aktéři v rámci sítí a vazby jsou vztahy mezi aktéry. Mezi uzly může existovat mnoho druhů vazeb. Ve své nejjednodušší podobě je sociální síť mapou všech relevantních vazeb mezi studovanými uzly.
„Hypotéza slabé kravaty“ argumentuje, pomocí kombinace pravděpodobnosti a matematiky, jak původně uvedl Anatol Rapoport v roce 1957, že pokud A je spojeno s oběma B a C, pak existuje větší než-šance pravděpodobnost, že B a C jsou spojeny navzájem:
To znamená, pokud vezmeme v úvahu libovolné dva náhodně vybrané jedince, například A a B, z množiny S = A, B, C, D, E, …, ze všech osob s vazbami na jednoho nebo oba z nich, pak například, pokud A je silně svázán s oběma B a C, pak podle pravděpodobnostních argumentů je B-C vazba vždy přítomna. Absence B-C vazby by v této situaci vytvořila podle Granovettera to, čemu se říká zakázaná triáda. Jinými slovy, B-C vazba je podle této logiky vždy přítomna, ať už slabá nebo silná, vzhledem k dalším dvěma silným vazbám. V tomto směru „hypotéza slabé vazby“ předpokládá, že se vytvoří shluky nebo kliky společenských struktur, které budou svázány převážně „silnými vazbami“, a že „slabé vazby“ budou fungovat jako rozhodující most mezi dvěma hustě spletenými shluky blízkých přátel.
Z toho tedy vyplývá, že jedinci s několika málo přemosťujícími slabými vazbami budou zbaveni informací ze vzdálených částí společenského systému a budou omezeni na provinční zprávy a názory svých blízkých přátel. Z tohoto základu lze formulovat a testovat další teorie, např. že šíření informací, jako jsou fámy, může mít tendenci být utlumeno silnými vazbami, a tak snadněji proudit slabými vazbami.
Pozitivní vazby a negativní vazby
Od konce čtyřicátých let 20. století si Anatol Rapoport a další vyvinuli pravděpodobnostní přístup k charakterizaci velkých sociálních sítí, v nichž jsou uzly osobami a vazby jsou známy. Během těchto let byly odvozeny vzorce, které spojovaly lokální parametry, jako je uzavření kontaktů a předpokládaná existence vazby B-C na globální síťovou vlastnost konektivity.
Navíc známost (ve většině případů) je pozitivní vazba. Existují však i negativní vazby, jako je nevraživost mezi osobami. Pro řešení tohoto problému lze teorii grafů (matematické studium abstraktních reprezentací sítí) rozšířit o tyto dva typy vazeb. Vznikají tak modely (tzv. podepsané grafy), které reprezentují jak pozitivní, tak i negativní sentimentové vztahy.
Toto úsilí vedlo k důležitému a ne-samozřejmému Strukturálnímu teorému pro podepsané grafy, který v roce 1953 publikoval Frank Harary. Podepsaný graf se nazývá vyvážený, pokud je součin znamének všech vztahů v každém cyklu (odkazy v každém cyklu grafu) kladný. Podepsaný graf je nevyvážený, pokud je produkt někdy záporný. Věta říká, že pokud je síť vzájemně propojených kladných a záporných vazeb vyvážená, pak se skládá ze dvou podsítí tak, že každá má kladné vazby mezi svými uzly a záporné vazby mezi uzly v odlišných podsítích. Jinými slovy, „nepřítel mého přítele je můj nepřítel“. Obraz zde zachycuje sociální systém, který se rozděluje na dvě kliky. Existuje však zvláštní případ, kdy jedna ze dvou podsítí může být prázdná, což se může vyskytnout ve velmi malých sítích.
V těchto dvou vývojových směrech máme matematické modely ovlivňující analýzu struktury. Jiné rané vlivné vývojové směry v matematické sociologii se týkaly procesu. Například v roce 1952 Herbert Simon vytvořil matematickou formalizaci publikované teorie sociálních skupin konstrukcí modelu sestávajícího z deterministického systému diferenciálních rovnic. Formální studium systému vedlo k větám o dynamice a předpokládaných rovnovážných stavech jakékoli skupiny.
Individualistická perspektiva
Granovetterova práce (1973) se ukázala být zásadní v individualistickém přístupu teorie sociálních sítí, jak je vidět z množství odkazů v jiných dokumentech.
Jeho argumentace tvrdí, že slabé vazby (známí, podle Granovettera, 1973; 1983) jsou méně pravděpodobné, že se zapojí do sociální sítě, než silné vazby (blízcí přátelé a rodina). Tím, že Granovetter nejde dále v silných vazbách, ale zaměřuje se na slabé vazby, zdůrazňuje význam známých v sociálních sítích. Tvrdí, že jediná věc, která může propojit dvě sociální sítě se silnými vazbami, je slabá vazba: „… tyto shluky / [silné vazby sítí] by ve skutečnosti nebyly navzájem propojeny, nebýt existence slabých vazeb. (Granovetter, 1973 s. 1363; 1983 s. 202).
Z toho vyplývá, že ve všepokrývající sociální síti jsou jednotlivci nevýhodní s několika slabými vazbami ve srovnání s jednotlivci s více slabými vazbami, protože jsou odpojeni od ostatních částí sítě. Dalším zajímavým postřehem, který Granovetter ve své práci uvádí, je skutečnost dále jdoucí specializace jednotlivců vytváří nutnost slabých vazeb, protože všechny ostatní odborné informace a znalosti jsou přítomny v jiných sociálních sítích (Granovetter, 1973).
Tento paradox slabých/silných vazeb je rozpracován bezpočtem autorů. Rozsah, v jakém jsou jednotlivci spojeni s ostatními, se nazývá centralita. Sparrowe & Linden (1997) argumentují, jak pozice člověka v sociální síti poskytuje výhody, jako je organizační asimilace a pracovní výkon (Sparrowe et al., 2001); Burt (1992) očekává, že to vyústí v povýšení, Brass (1984) spojuje centralitu s mocí a Friedkin (1993) s vlivem v rozhodovací moci. Jiní autoři, jako Krackhardt a Porter (1986) zvažují nevýhody této pozice jsou sociální sítě, jako je organizační odchod (viz také Sparrowe et al., 2001) a Wellman et al.,(1988) zavádějí používání sociálních sítí pro emocionální a materiální podporu. Blau a Fingerman (2009), čerpající z těchto a dalších studií, hovoří o slabých vazbách jako o následných cizincích a předpokládají, že poskytují některé ze stejných výhod jako intimní vztahy a také mnoho odlišných a doplňujících funkcí.