Michael Studdert-Kennedy je významný psycholog a logoped. Je známý mimo jiné svými příspěvky ke studiu vnímání řeči, „motorické teorie“ vnímání řeči a evoluce jazyka. Je emeritním profesorem psychologie na Connecticutské univerzitě a emeritním profesorem lingvistiky na Yaleově univerzitě. Je bývalým prezidentem (1986-1992) Haskinsových laboratoří v New Havenu ve státě Connecticut. Je také členem správní rady Haskins Laboratories a v letech 1988-2001 byl jejím předsedou.
Michael Studdert-Kennedy pracoval na začátku svého působení v Haskinsových laboratořích mimo jiné na projektu čtecího stroje. V šedesátých letech Studdert-Kennedy a Donald Shankweiler použili techniku dichotického poslechu (prezentace různých nesmyslných slabik současně na opačných uších), aby prokázali oddělení fonetického (řečového) a sluchového (neřečového) vnímání tím, že zjistili, že fonetická struktura zbavená významu je nedílnou součástí jazyka, typicky zpracovávanou v levé mozkové hemisféře. Alvin Liberman, Franklin S. Cooper, Shankweiler a Studdert-Kennedy shrnuli a interpretovali patnáct let výzkumu v práci „Perception of the Speech Code“, která stále patří k nejcitovanějším pracím v literatuře o řeči. Stanovila program pro mnohaletý výzkum na Haskinsově univerzitě i jinde tím, že popisovala řeč jako kód, v němž mluvčí překrývají (neboli koartikulace) segmenty, aby vytvořili slabiky. V posledních letech napsal řadu prací o evoluci jazyka, včetně práce s Louisem Goldsteinem.