Pulzatilní pohyb mozkomíšního moku kolem míchy na úrovni druhého krčního obratle u zdravého mladého člověka.
Neurohydrodynamika je obor neurofyziky, který se zaměřuje na hydrodynamiku neurologického systému. Aplikuje fyzikální principy a konstrukční koncepty na neurofyziku a snaží se překlenout mezeru mezi mechanikou tekutin a neurochirurgickou a neurologickou medicínou. Spojuje principy mechaniky tekutin s neurovědou s cílem zlepšit diagnostiku, monitorování a terapii neurologických poruch.
Neurohydrodynamika zkoumá roli hydrodynamiky intrakraniálních tekutin (např. mozkomíšního moku, průtoku krve mozkem a intersticiální tekutiny) v patofyziologii neurologických poruch, jako jsou hydrocefalus, Chiariho malformace, syringomyelie, pseudotumor cerebri, mozkové vazospazmy, Alzheimerova choroba, roztroušená skleróza a mozková aneuryzmata.
Neurohydrodynamika je nově vznikající disciplína v rámci neurofyziky. Takový vývoj je běžný, když nový obor přechází od interdisciplinární specializace mezi již zavedenými obory k tomu, aby byl považován za samostatný obor. Velká část práce v oblasti neurohydrodynamiky spočívá v klinickém výzkumu a in vitro nebo výpočetním modelování, které zahrnuje širokou škálu podoborů. K významným neurohydrodynamickým aplikacím patří vývoj mozkových zkratů, lumbálně-peritoneálních zkratů, intratekálních pump, nervových systémů pro podávání léků a různých diagnostických a terapeutických zdravotnických prostředků od klinického vybavení až po mikroimplantáty. Neurohydrodynamika se do značné míry opírá o neurozobrazovací modality, jako je například magnetická rezonance citlivá na průtok.