Neurohypofyzární hormony tvoří skupinu strukturně a funkčně příbuzných peptidových hormonů. Jejich hlavními představiteli jsou oxytocin a vazopresin. Jsou pojmenovány podle toho, že jsou vylučovány neurohypofýzou, tj. zadní hypofýzou (hypophysis označuje hypofýzu), která je sama neuronální projekcí z hypotalamu.
Většina cirkulujících hormonů oxytocinu a vazopresinu je syntetizována v magnocelulárních neurosekrečních buňkách supraoptického jádra a paraventrikulárního jádra hypotalamu. Poté jsou transportovány v neurosekrečních granulích podél axonů v hypotalamo-neurohypofyzárním traktu axoplazmatickým tokem do axonových zakončení tvořících pars nervosa zadní hypofýzy. Tam jsou uloženy v Herringových tělíscích a mohou být uvolněny do oběhu na základě hormonálních a synaptických signálů za asistence pituicytů.
Vazopresin a oxytocin jsou rovněž syntetizovány v parvocelulárních neurosekrečních buňkách paraventrikulárního jádra hypotalamu, které vystupují do střední eminence, odkud jsou transportovány a vylučovány do hypofyzárního portálního systému, aby stimulovaly přední hypofýzu. Lze je tedy také považovat za hypofyziotropní hormony.
Oxytocin zprostředkovává kontrakci hladkého svalstva dělohy a mléčné žlázy, zatímco vazopresin působí antidiureticky na ledviny a zprostředkovává vazokonstrikci periferních cév. Vzhledem k podobnosti obou hormonů dochází ke zkřížené reakci: oxytocin má mírnou antidiuretickou funkci a vysoké hladiny AVP mohou způsobit děložní kontrakce. Podobně jako většina aktivních peptidů jsou oba hormony syntetizovány jako větší proteinové prekurzory, které jsou enzymaticky přeměněny na své zralé formy.
Členové této skupiny se vyskytují u ptáků, ryb, plazů a obojživelníků (mesotocin, isotocin, valitocin, glumitocin, aspargtocin, vasotocin, seritocin, asvatocin, phasvatocin), u červů (annetocin), octomilek (cephalotocin), saranče stěhovavé (Locusta migratoria) (locupressin nebo neuropeptid F1/F2) a u měkkýšů (conopressiny G a S).