Poměr pohlaví podle zemí k celkovému počtu obyvatel. Modrá reprezentuje více žen, červená více mužů než světový průměr 1,01 mužů/žen.
Poměr pohlaví podle populace zemí ve věku do 15 let. Modrá reprezentuje více žen, červená více mužů než světový průměr 1,06 mužů/žen.
Poměr pohlaví podle zemí pro populaci nad 65 let. Modrá reprezentuje více žen, červená více mužů než světový průměr 0,79 mužů/žen.
Poměr pohlaví je poměr mužů a žen v populaci. Primární poměr pohlaví je poměr v době početí, sekundární poměr pohlaví je poměr v době narození a terciární poměr pohlaví je poměr zralých organismů.[1] U lidí se běžně předpokládá, že sekundární poměr pohlaví je 105 chlapců na 100 dívek (což se podle konvence označuje jako poměr 105). V lidských společnostech však může být poměr pohlaví při narození nebo mezi kojenci značně vychýlen pohlavně selektivními potraty a zabíjením novorozenců.
V biologii je poměr pohlaví definován jako podíl mužů v populaci.
Přirozený poměr pohlaví při početí se odhaduje téměř na 1,05 muže/ženu (to souvisí s hmotnostním poměrem chromozomů X k Y) [Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]. Vzhledem k obecně vyšší délce života žen má poměr pohlaví tendenci se u dospělé populace vyrovnávat a vede k nadbytku žen mezi staršími osobami (např. poměr mužů a žen klesá z 1,05 u skupiny ve věku 15 až 65 let na 0,70 u skupiny nad 65 let v Německu, z 1,00 na 0,72 v USA, z 1,06 na 0,91 v pevninské Číně a z 1,07 na 1,02 v Indii).
I při absenci praktik výběru pohlaví byla v různých společnostech a mezi různými etnickými a rasovými skupinami v dané společnosti pozorována škála „normálních“ poměrů pohlaví při narození mezi 103 až 107 chlapci na 100 dívek. Darwin ve své knize The Descent of Man, and Selection in Relation to Sex uvádí poměr pohlaví 120 chlapců ke 100 dívkám pro židovské komunity v 19. století v Livonsku, kde infanticida není historicky zdokumentována a prostředky pro prenatální určení pohlaví neexistovaly. Přesto by měly být extrémnější poměry zdokumentované v některých populacích připisovány spíše kulturním preferencím než biologickým odchylkám ve sklonu k rození chlapců nebo dívek.
Ve Spojených státech byl poměr pohlaví při narození v období 1970-2002 105 pro bělošskou nehispánskou populaci, 104 pro mexické Američany, 103 pro Afroameričany a Indy a 107 pro matky čínského nebo filipínského etnika.[2] Mezi evropskými zeměmi ca. 2001 se poměr pohyboval mezi 104 v Belgii a 107 v Portugalsku. V souhrnných výsledcích 56 demografických a zdravotnických průzkumů[1] v afrických zemích je poměr 103, i když existují také značné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi.[3]
Negativní zpětná vazba, regulace populačního poměru pohlaví
Negativní zpětná vazba je zodpovědná za zvýšenou porodnost chlapců během válečných dob a také v harémech. Realizuje se prostřednictvím různých úrovní sexuální aktivity, diferenciálního stárnutí a eliminace gamet a množství pylu v rostlinách. Koncept byl navržen V. Geodakian v roce 1965 a potvrzen použitím mnoha druhů rostlin, živočichů a také na lidech.[4][5][6]
[2]
Faktory ovlivňující poměr pohlaví u lidí
Samci a samice se rodí přibližně ve stejném počtu u většiny druhů s odděleným pohlavím, bez ohledu na mechanismus určování pohlaví.
R.A. Fisher ve své knize The Genetical Theory of Natural Selection z roku 1930 nastínil model, který vysvětluje (přibližně) poměr pohlaví 1:1, který je běžně k vidění.[7] Fisherův argument zní následovně (srov. The Genetical Theory of Natural Selection, s. 142-143): Rodiče vynakládají určitou úroveň výdajů na výchovu potomků. Reprodukční hodnota mužských potomků je rovna reprodukční hodnotě ženských potomků, protože každý jedinec následující generace má přesně jednoho mužského a jednoho ženského rodiče. Z toho vyplývá, že rodičovské výdaje pro muže a ženy jsou stejné. Neboť, pokud by například rodičovské výdaje pro muže byly nižší než rodičovské výdaje pro ženy, pak by rodič s vrozeným předsudkem generovat mužské potomky za stejnou výši rodičovských výdajů produkoval potomky s nižší reprodukční hodnotou než rodič s „ženským předsudkem“. Proto by se poměr pohlaví zvyšoval, dokud by se rodičovské výdaje pro muže a ženy nestaly stejnými. Z toho vyplývá, že pokud jsou rodičovské výdaje u jednotlivých mužských a ženských potomků zhruba stejné (jako je tomu například u lidí), pak je poměr pohlaví přibližně 1:1, neboli 1/2 podle definice běžně používané v biologii.
Má se za to, že vyšší výskyt viru hepatitidy B v populacích zvyšuje poměr pohlaví, zatímco u některých nevysvětlitelných environmentálních zdravotních rizik se má za to, že mají opačný účinek.
[8] Jak je však uvedeno v oddíle Sociální faktory níže, je důležité vyloučit alternativní vysvětlení, včetně sociálních, při zkoumání velkých lidských populací, jejichž složení podle etnického původu a rasy se může měnit.
Pokud jsou pozorovány neobvyklé poměry pohlaví při narození (nebo v jakémkoli jiném věku), je důležité zkoumat jako možný vysvětlující faktor chybné vykazování, chybné vykazování nebo nedostatečnou evidenci narozených nebo zemřelých. Někteří výzkumníci připisují vysoce mužské poměry pohlaví pozorované v pevninské Číně v posledních 25 letech částečně nedostatečnému vykazování narozených dětí žen po zavedení politiky jednoho dítěte, i když alternativní vysvětlení jsou nyní obecně přijímanější, včetně především používání ultrazvukové technologie a sexuálně selektivních potratů ženských plodů a pravděpodobně v omezenější míře zanedbávání nebo v některých případech usmrcování žen. V případě Číny se kvůli nedostatkům v registračním systému životně důležitých statistik studie o poměrech pohlaví při narození opíraly buď o zvláštní průzkumy plodnosti, jejichž přesnost závisí na tom, zda respondenti plně vykazují porody a přežití mužských i ženských kojenců, nebo o sčítání obyvatel v jednotlivých státech, pro které se jak porodnost, tak úmrtnost vypočítávají z vykazování porodů a úmrtí domácností, k nimž došlo v 18 měsících předcházejících sčítání.[11] V míře, v jaké je nedostatečné vykazování porodů nebo úmrtí domácností pohlavně selektivní, mohou průzkumy plodnosti i sčítání nepřesně odrážet skutečné poměry pohlaví při narození.[12]
Ilustrace sociálních faktorů v práci. Má se za to, že pohlavně selektivní potraty a infanticidy významně zkreslují u některých populací přirozeně se vyskytující poměr. Tyto praktiky jsou prý založeny na silném kulturním upřednostňování jednoho pohlaví – typicky mužů – před druhým. Uváděné poměry pohlaví při narození – mimo typický rozsah 103:100 až 107:100 – tedy vyžadují nějaké vysvětlení. U jiných populací, které byly svědky klesajících poměrů pohlaví, vědci naznačili, že mohou působit ekologické faktory. Ve všech takových zprávách je důležité vyloučit věrohodná alternativní vysvětlení.
Jako příklad toho, jak může sociální složení lidské společnosti vyvolat zdánlivě neobvyklé změny v poměru pohlaví, můžeme uvést studii v několika okresech Kalifornie, kde byly pozorovány klesající poměry pohlaví. Smith a Von Behren poznamenávají, že: „V nezpracovaných datech podíl narozených mužů skutečně klesá. Nicméně během tohoto období došlo také k posunům v demografii, které ovlivňují poměr pohlaví. Kontrolou pořadí narození, věku rodičů a rasy/etnicity se objevily různé trendy. Počty narozených bělochů (které tvoří více než 80 %) nadále vykazovaly statisticky významný pokles, zatímco jiné rasové skupiny vykazovaly statisticky nevýznamný pokles (Japonci, původní Američané, ostatní), malou nebo žádnou změnu (černoši) nebo nárůst (Číňané). A konečně, když byly narozené bělochy rozděleny na hispánské a ne-hispánské (možné od roku 1982), bylo zjištěno, že obě podskupiny bělochů naznačují nárůst počtu narozených mužů.“ Došli k závěru, „že pokles počtu narozených mužů v Kalifornii lze z velké části připsat změnám v demografii.“
[13]
Nerovnováha mezi pohlavími je demografický efekt, který může vzniknout buď v důsledku válčení (nadbytek žen, zejména v důsledku druhé světové války v západní Evropě a druhé světové války, zejména v Sovětském svazu), nebo v důsledku pohlavně selektivních potratů a usmrcování novorozenců (nadbytek mužů, zejména v pevninské Číně v důsledku politiky jednoho dítěte, nebo v Indii). Nerovnováha mezi pohlavími může vést k sociálním nepokojům, zejména v případě nadbytku mladých mužů, kteří si nemohou najít manžela.
Nejvyšší poměr žen mají Severní Mariany s 0,77 muže/ženu. Nejvyšší poměr mužů má Katar s 1,87 muže/ženu. Ve skupině do 15 let má nejvyšší poměr žen Sierra Leone s 0,96 muže/ženu a Gruzie a Čínská lidová republika jsou vyrovnané v nejvyšším poměru mužů s 1,13 muže/ženu (podle CIA World factbook 2006).
Hodnota pro celou světovou populaci je 1,01 muže/ženu, s 1,06 při narození, stále 1,06 pro osoby mladší 15 let, 1,03 pro osoby mezi 15 a 64 lety a 0,79 pro osoby starší 65 let.
Všimněte si, že všichni členové skupiny G7 z „prvního světa“ mají poměr pohlaví v rozmezí 0,95-0,98 pro celkovou populaci, 1,05-1,07 při narození, 1,05-1,06 pro skupinu do 15 let, 1,00-1,04 pro skupinu ve věku 15-64 let a 0,70-0,75 pro osoby nad 65 let.
Země na Arabském poloostrově mají tendenci mít „přirozený“ poměr ca. 1,05 při narození, ale velmi vysoký podíl mužů u osob starších 65 let (Saúdská Arábie 1,13, Arabské emiráty 2,73, Katar 2,84), což ukazuje na nadprůměrnou úmrtnost žen.
Naopak země východní Evropy (pobaltské státy, Bělorusko, Ukrajina, Rusko) mají tendenci mít „normální“ poměr při narození, ale velmi nízký podíl mužů u osob starších 65 let (Rusko 0,46, Lotyšsko 0,48, Ukrajina 0,52); podobně Arménie má daleko nadprůměrný podíl mužů při narození (1,17) a podprůměrný podíl mužů nad 65 let (0,67). Tento vliv může být způsoben emigrací mužů a také vyšší úmrtností mužů.
Seznam poměrů pohlaví podle zemí
Podle CIA World Factbook 2006 [8].
Teorie poměru pohlaví je studijní obor zabývající se přesnou predikcí poměru pohlaví u všech pohlavních druhů, založený na úvaze o jejich přirozené historii. Tento obor je i nadále silně ovlivněn knihou Erica Charnova z roku 1982, Sex Allocation.[14] Definuje pět hlavních otázek, jak pro svou knihu, tak pro obor obecně (zde mírně zkráceno):
Příklady u jiných než lidských druhů
Bakterie wolbachia způsobuje vychýlené poměry pohlaví u některých druhů členovců, protože zabíjí samce.
U mláďat je poměr pohlaví zřídka blízko 1, ale obecně ve prospěch samic.
Farmáři tradičně zjistili, že ekonomicky nejvýkonnější společenství zvířat bude mít velký počet samic a velmi malý počet samců. Stádo krav a několik kořistních býků nebo hejno kuřat a jeden kohout jsou nejúspornější poměr pohlaví pro domácí hospodářská zvířata.
Nišimura, K. & G. C. Jahn 1996. Sexuální alokace tří samotářských ektoparazitických druhů vos na larvách fazolí: poměr pohlaví se mění s kvalitou hostitele a místní partnerskou soutěží. Journal of Ethology 14 (1): 27-34.