Poslech je úkon věnování pozornosti sluchové stimulaci. Na své nejjednodušší úrovni je synonymem sluchového vnímání.
Na složitější úrovni je naslouchání spojeno s pochopením toho, co je slyšet, to platí zejména v rozhovorech a mezilidské komunikaci
Poslech je často zaměňován se sluchem. Zatímco sluch je biologický proces, který lze vědecky vysvětlit, poslech je neurologický kognitivní proces týkající se zpracování sluchových podnětů přijímaných sluchovým systémem.
Roland Barthes, lingvista, rozlišuje mezi sluchem a poslechem a uvádí: „Slyšení je fyziologický jev; poslech je psychologický akt.“ Barthes také uvádí, že „zatímco po staletí by mohl být poslech definován jako úmyslný akt konkurzu…dnes je mu udělena moc (a prakticky funkce) hrát si nad neznámými prostory
„ včetně nevědomých forem. Slyšení se vždy vyskytuje, většinou podvědomě. Poslech je interpretační činnost, kterou posluchač provádí, aby porozuměl zvukovým vlnám a případně z nich vytvořil smysl. Poslech lze chápat na třech úrovních: upozornění, dešifrování a pochopení toho, jak zvuk vzniká a jak zvuk ovlivňuje posluchače.
Varování, první úroveň, nijak nerozlišuje člověka od zvířete. Na varovné úrovni člověk pouze zachytí určité zvukové podněty prostředí. Při diskusi o této úrovni Barthes zmiňuje myšlenku ohraničeného území zvuky. To lze nejlépe vysvětlit na příkladu vlastního domova. Například domov člověka má s sebou spojené určité zvuky, které ho činí známým a pohodlným. Vnikající zvuk (např. vrzající dveře nebo podlaha, rozbité okno) upozorní obyvatele domova na možné nebezpečí.
Metaforicky řečeno, dešifrování, druhá úroveň, spočívá v naslouchání tomu, co je trávení k jídlu. Příkladem této úrovně je situace, kdy dítě čeká na zvuk matčina návratu domů. V tomto scénáři dítě čeká, aby zachytilo zvukové podněty (např. cinkání klíčů, otočení kliky, atd.), které budou znamenat matčin příchod.
Pochopení, třetí úroveň naslouchání, znamená vědět, jak to, co člověk řekne, ovlivní druhého. Tento druh naslouchání je důležitý v psychoanalýze. Barthes uvádí, že psychoanalytik musí vypnout svůj úsudek při naslouchání analytikovi, aby mohl nezaujatě komunikovat s pacientovým nevědomím.
Naslouchání se liší od poslouchání. Rodiče mohou tyto dvě věci běžně zaměňovat tím, že neposlušnému dítěti řeknou, že mě „neposlouchalo“. Avšak osoba, která přijme a pochopí informaci nebo pokyn a pak se rozhodne se mu nepodřídit nebo s ním souhlasit, vyslechla mluvčího, i když výsledek není takový, jaký mluvčí chtěl.
Druhy mezilidského naslouchání
Efektivní naslouchání v konverzaci je sociální dovednost