Dětská práva jsou vnímaná lidská práva dětí se zvláštním zřetelem na práva na zvláštní ochranu a péči poskytovanou mladým lidem, včetně jejich práva na spojení s oběma biologickými rodiči, lidskou identitu, jakož i základní potřeby výživy, všeobecné státem placené vzdělání, zdravotní péči a trestní právo odpovídající věku a vývoji dítěte. Výklady práv dítěte se pohybují v širokém rozmezí, od toho, že dětem je přiznána schopnost samostatného jednání, až po prosazování toho, aby děti nebyly fyzicky, duševně a citově zneužívány, ačkoli to, co představuje „zneužívání“, je předmětem diskuse. Další definice zahrnují právo na péči a výchovu.
„Dítětem je každá lidská bytost mladší osmnácti let, ledaže podle práva, které se na dítě vztahuje, dosáhne zletilosti dříve.“ Podle Cornellovy univerzity je dítě osobou, nikoli podosobou, a rodič má absolutní zájem a vlastnictví dítěte, ale to je do značné míry americký názor. Pojem „dítě“ nemusí nutně znamenat nezletilé dítě, ale může zahrnovat zletilé děti i zletilé nezaopatřené děti. V mezinárodním právu neexistují definice dalších termínů používaných pro označení mladých lidí, jako jsou „adolescenti“, „teenageři“ nebo „mládež“.
Oblast práv dětí zasahuje do oblasti práva, politiky, náboženství a morálky.
Chlapec pracující jako „hodinář“ v ulicích mexické Méridy.
Jako nezletilé děti nemají podle zákona v žádné známé jurisdikci na světě autonomii ani právo rozhodovat samy o sobě. Namísto toho mají tuto pravomoc v závislosti na okolnostech jejich dospělí pečovatelé, včetně rodičů, sociálních pracovníků, učitelů, pracovníků s mládeží a dalších osob. Někteří se domnívají, že tento stav dává dětem nedostatečnou kontrolu nad vlastním životem a způsobuje jejich zranitelnost. Louis Althusser šel tak daleko, že tuto právní mašinérii, jak se vztahuje na děti, označil za „represivní státní aparát“.
Někteří komentátoři se domnívají, že struktury, jako je vládní politika, maskují způsoby, jakými dospělí zneužívají a vykořisťují děti, což vede k chudobě dětí, nedostatku vzdělávacích příležitostí a dětské práci. Podle tohoto názoru je třeba děti považovat za menšinovou skupinu, vůči níž musí společnost přehodnotit způsob svého chování. Neexistují však žádné důkazy o tom, že by tyto názory byly ve společnosti široce sdíleny [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text].
Výzkumníci zjistili, že děti je třeba uznávat jako účastníky společnosti, jejichž práva a povinnosti je třeba uznávat v každém věku.
Historické definice práv dětí
V posledních padesáti letech se vyjasnila shoda ohledně definice práv dítěte. V publikaci Hillary Clintonové (tehdy právničky) z roku 1973 se uvádí, že práva dětí jsou „sloganem, který potřebuje definici“. Podle některých badatelů není pojem práv dítěte stále dobře definován, přičemž přinejmenším jeden z nich navrhuje, že neexistuje žádná jednotně přijímaná definice nebo teorie práv, která by náležela dětem.
Právo na ochranu práv dětí je definováno jako bod, kde se právo protíná s životem dítěte. To zahrnuje trestnou činnost mladistvých, spravedlivý proces pro děti zapojené do systému trestního soudnictví, odpovídající zastoupení a účinné rehabilitační služby; péči a ochranu dětí ve státní péči; zajištění vzdělávání pro všechny děti bez ohledu na jejich původ, rasu, pohlaví, postižení nebo schopnosti a; zdravotní péči a obhajobu.
Podobným způsobem rozděluje práva do dvou skupin i organizace Child Rights Information Network, zkráceně CRIN:
Amnesty International se otevřeně zasazuje o čtyři konkrétní práva dětí, včetně ukončení nepodmíněného věznění mladistvých, ukončení náboru dětí do armády, ukončení trestu smrti pro osoby mladší 21 let a zvýšení povědomí o lidských právech ve třídách. Mezinárodní organizace Human Rights Watch se zabývá dětskou prací, soudnictvím nad mladistvými, sirotky a opuštěnými dětmi, uprchlíky, dětmi ulice a tělesnými tresty.
Odborné studie se obecně zaměřují na práva dětí prostřednictvím identifikace individuálních práv. Následující práva „umožňují dětem vyrůstat zdravě a svobodně“:
Mezi další problémy, které se dotýkají práv dětí, patří prodej dětí, dětská prostituce a dětská pornografie.
Rozdíl mezi právy dětí a právy mládeže
„Ve většině jurisdikcí například děti nesmějí volit, uzavírat manželství, kupovat alkohol, mít sex nebo vykonávat placenou práci.“ V rámci hnutí za práva mládeže se má za to, že klíčový rozdíl mezi právy dětí a právy mládeže spočívá v tom, že zastánci práv dětí obecně prosazují zavedení a prosazování ochrany dětí a mládeže, zatímco práva mládeže (mnohem menší hnutí) obecně prosazují rozšíření svobody dětí a/nebo mládeže a práv, jako je volební právo.
Rodiče ovlivňují životy dětí jedinečným způsobem, a proto je třeba jejich roli v oblasti práv dětí zvlášť rozlišovat. Mezi zvláštní otázky ve vztahu dítě-rodič patří zanedbávání dětí, zneužívání dětí, svoboda volby, tělesné tresty a péče o děti. Byly nabídnuty teorie, které poskytují rodičům postupy založené na právech, jež řeší napětí mezi „zdravým rozumem“ a právy dětí. Tato problematika je zvláště důležitá v soudních řízeních, která se týkají případné emancipace nezletilých, a v případech, kdy děti žalují své rodiče.
Právo dítěte na vztah s oběma rodiči je stále více uznáváno jako důležitý faktor pro určení nejlepšího zájmu dítěte v rozvodovém řízení a řízení o svěření dítěte do péče. Některé vlády přijaly zákony, které vytvářejí vyvratitelnou domněnku, že společná výchova je v nejlepším zájmu dětí.
V roce 1796 vyšla kniha Thomase Spenceho The Rights of Infants (Práva kojenců), která patří k prvním anglicky psaným prohlášením o právech dětí. V průběhu devadesátých let 19. století se aktivisté za práva dětí bez domova a za veřejné vzdělávání organizovali. Vydání knihy Janusze Korczaka The Child’s Right to Respect (Právo dítěte na úctu) v roce 1927 posílilo literaturu týkající se této oblasti a dnes na celém světě působí desítky mezinárodních organizací na podporu práv dětí.
Odpor proti právům dětí daleko předbíhá současný trend ve společnosti, neboť výroky proti právům dětí jsou zaznamenány již od roku 1200 a dříve. Odpůrci práv dětí se domnívají, že mladé lidi je třeba chránit před světem dospělých, včetně rozhodnutí a odpovědnosti, které z tohoto světa vyplývají. V dominantní společnosti dospělých je dětství idealizováno jako doba nevinnosti, doba bez odpovědnosti a konfliktů a doba, které dominuje hra. Většina opozice vychází z obav souvisejících s národní suverenitou, právy států, vztahem rodičů a dětí. Uvádějí se také finanční omezení a „podhoubí tradičních hodnot, které jsou v opozici vůči právům dětí“. Koncepci práv dětí se ve Spojených státech věnuje jen malá pozornost.
Všeobecná deklarace lidských práv je dnes považována za základ všech mezinárodních právních norem v oblasti práv dětí. Na celém světě existuje několik úmluv a zákonů, které se zabývají právy dětí. Těchto práv se dotýká řada současných i historických dokumentů, včetně Deklarace práv dítěte z roku 1923, kterou vypracovaly Eglantyne Jebbová a její sestra Dorothy Buxtonová v roce 1919 v Londýně v Anglii, schválila ji Liga národů a v roce 1946 ji přijala Organizace spojených národů. Později posloužila jako základ Úmluvy o právech dítěte.
Úmluva o právech dítěte
Úmluva OSN o právech dítěte z roku 1989 je prvním právně závazným mezinárodním nástrojem, který zahrnuje celou škálu lidských práv – občanská, kulturní, ekonomická, politická a sociální práva. Její provádění sleduje Výbor pro práva dítěte. Vlády jednotlivých států, které jej ratifikují, se zavazují chránit a zajišťovat práva dětí a souhlasí s tím, že se za tento závazek budou zodpovídat před mezinárodním společenstvím. Říká se, že Úmluva o právech dítěte spolu s mezinárodními mechanismy trestní odpovědnosti, jako je Mezinárodní trestní soud, tribunály pro Jugoslávii a Rwandu a zvláštní soud pro Sierru Leone, významně zvýšila význam práv dětí na celém světě.
K zajištění práv dětí a úspěšného provádění Unie existuje celá řada organizací a mechanismů pro jejich prosazování. Patří k nim například skupina pro práva dítěte na zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN o dětech. Byl zřízen s cílem podporovat plné provádění a dodržování Úmluvy o právech dítěte a zajistit, aby práva dětí byla během zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN o dětech a jeho přípravného procesu upřednostňována. Rada OSN pro lidská práva byla vytvořena „s nadějí, že by mohla být objektivnější, důvěryhodnější a účinnější při odsuzování porušování lidských práv na celém světě než vysoce zpolitizovaná Komise pro lidská práva“. Skupina nevládních organizací pro Úmluvu o právech dítěte je koalice mezinárodních nevládních organizací, která původně vznikla v roce 1983 s cílem usnadnit provádění Úmluvy OSN o právech dítěte.
V mnoha zemích světa působí ombudsmani pro práva dětí nebo dětští komisaři, jejichž oficiální vládní povinností je zastupovat zájmy veřejnosti tím, že prošetřují a řeší stížnosti jednotlivých občanů týkající se práv dětí. Dětští ombudsmani mohou pracovat také pro korporace, noviny, nevládní organizace nebo dokonce pro širokou veřejnost.
Dětem jsou obecně přiznávána základní práva zakotvená v ústavě, jak je zakotvuje čtrnáctý dodatek Ústavy Spojených států. Doložka o rovné ochraně uvedená v tomto dodatku se má vztahovat na děti, ať už narozené v manželství, či nikoli, ale vylučuje děti, které se ještě nenarodily. To bylo posíleno přelomovým rozhodnutím Nejvyššího soudu USA ve věci In re Gault. V tomto procesu byl patnáctiletý Gerald Gault z Arizony vzat do vazby místní policií poté, co byl obviněn z obscénního telefonátu. Za obscénní telefonát dospělému sousedovi byl zadržen a umístěn do arizonské státní průmyslové školy, dokud nedosáhl věku 21 let. V rozhodnutí 8-1 soud rozhodl, že při slyšeních, která by mohla vyústit v předání do ústavu, mají osoby mladší 18 let právo na oznámení a obhájce, na výslech svědků a na ochranu proti sebeobviňování. Soud shledal, že postupy použité při Gaultově slyšení nesplňovaly žádný z těchto požadavků.
Ve Spojených státech existují i další obavy týkající se práv dětí. Americká akademie adopčních právníků se zabývá právy dětí na bezpečnou, podpůrnou a stabilní rodinnou strukturu. V jejich stanovisku k právům dětí v případech osvojení se uvádí, že „děti mají ústavně založený svobodný zájem na ochraně svých založených rodin, práva, která jsou přinejmenším stejná a podle našeho názoru převažují nad právy jiných osob, které by si nárokovaly „vlastnický“ zájem na těchto dětech“. Mezi další otázky, které se objevují v rámci obhajoby práv amerických dětí, patří dědické právo dětí v manželstvích osob stejného pohlaví a zvláštní práva mládeže.