Racionálně emoční behaviorální terapie (REBT), dříve nazývaná racionální terapie a racionálně emoční terapie, je komplexní, aktivně direktivní, filozoficky a empiricky založená psychoterapie, která se zaměřuje na řešení emočních problémů a poruch chování a umožňuje lidem vést šťastnější a spokojenější život. REBT vytvořil a rozvinul americký psychoterapeut a psycholog Albert Ellis, který se inspiroval mnoha učeními asijských, řeckých, římských a moderních filozofů. REBT je jednou z prvních a nejvýznamnějších forem kognitivně-behaviorální terapie (KBT), kterou Ellis poprvé vyložil v polovině 50. let 20. století a jejíž vývoj pokračuje dodnes.
Racionálně emotivní behaviorální terapie (REBT) je psychoterapeutický systém teorií a postupů a myšlenková škola, kterou založil Albert Ellis. Původně se nazývala racionální terapie, v roce 1959 byl její název změněn na racionálně emoční terapii a v roce 1992 na současný název. REBT byla jednou z prvních kognitivně-behaviorálních terapií, neboť byla předznamenána v článcích, které Ellis poprvé publikoval v roce 1956, tedy téměř deset let předtím, než Aaron Beck poprvé představil svou kognitivní terapii.
Jedním ze základních předpokladů REBT je, že lidé se ve většině případů nerozrušují pouze v důsledku nešťastných událostí, ale také tím, jak si vytvářejí své názory na realitu prostřednictvím svého jazyka, hodnotících přesvědčení, významů a filozofií o světě, sobě samých a druhých. V REBT se klienti obvykle učí a začínají uplatňovat tento předpoklad tím, že se učí A-B-C-model psychického narušení a změny. Model A-B-C říká, že obvykle to není pouze A, nepříjemnost (nebo aktivační událost), která přispívá k narušeným a dysfunkčním emočním a behaviorálním C, důsledkům, ale také to, čemu lidé B, věří o A, nepříjemnosti. A, nepřízeň může být buď vnější situace, nebo myšlenka či jiný druh vnitřní události a může se týkat události v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti.
B, přesvědčení, která jsou v modelu A-B-C nejdůležitější, jsou explicitní a implicitní filozofické významy a předpoklady o událostech, osobních přáních a preferencích. Bs, přesvědčení, která jsou nejvýznamnější, jsou vysoce hodnotící a skládají se ze vzájemně propojených a integrovaných kognitivních, emocionálních a behaviorálních aspektů a dimenzí. Podle REBT, pokud je hodnotící B, přesvědčení člověka o A, aktivující události, rigidní, absolutistické a dysfunkční, C, emoční a behaviorální důsledek, bude pravděpodobně sebezničující a destruktivní. Pokud je naopak hodnotící B, přesvědčení osoby preferenční, flexibilní a konstruktivní, C, emoční a behaviorální důsledek, bude pravděpodobně svépomocný a konstruktivní.
Prostřednictvím REBT, pochopením role jejich zprostředkujících, hodnotících a filozoficky založených nelogických, nerealistických a sebezničujících významů, interpretací a předpokladů v rozrušení, se lidé často mohou naučit je identifikovat, začít D, zpochybňovat, vyvracet, zpochybňovat a zpochybňovat, odlišit je od nezdravých konstruktů a přihlásit se ke konstruktivnějším a svépomocným konstruktům.
Rámec REBT předpokládá, že lidé mají jak vrozené racionální (což znamená sobě a společnosti pomáhající a konstruktivní), tak iracionální (což znamená sobě a společnosti škodlivé a nepomáhající) sklony a tendence. REBT tvrdí, že lidé si do značné míry vědomě i nevědomě konstruují emoční potíže, jako je sebeobviňování, sebelítost, klinický hněv, zranění, pocit viny, stud, deprese a úzkost, a chování a tendence k chování, jako je prokrastinace, přehnaná kompulzivita, vyhýbání se, závislost a stažení, prostřednictvím svého iracionálního a sebezničujícího myšlení, emotivity a chování. REBT se pak uplatňuje jako vzdělávací proces, v němž terapeut často aktivně-přímo učí klienta, jak identifikovat iracionální a sebezničující přesvědčení a filozofie, které jsou ve své podstatě rigidní, extrémní, nerealistické, nelogické a absolutistické, a poté je důrazně a aktivně zpochybnit a zpochybnit a nahradit je racionálnějšími a svépomocnými. Pomocí různých kognitivních, emočních a behaviorálních metod a aktivit může klient spolu s pomocí terapeuta a v domácích cvičeních získat racionálnější, svépomocnější a konstruktivnější racionální způsob myšlení, cítění a chování. Jedním z hlavních cílů REBT je ukázat klientovi, že kdykoli se v životě člověka vyskytnou nepříjemné a nešťastné aktivizující události, má na výběr, zda se bude cítit zdravě a svépomocně lítostivě, zklamaně, frustrovaně a otráveně, nebo se bude cítit nezdravě a sebezničujícím způsobem zděšeně, vyděšeně, v panice, depresi, sebenenávisti a sebelítosti. Dosažením a zakořeněním racionálnější a sebekonstruktivnější filozofie sebe sama, druhých a světa se lidé často chovají a cítí životně prospěšněji a přizpůsobivěji.
Albert Ellis uvádí tři hlavní poznatky REBT:
Vhled 1 – Lidé vidí a přijímají skutečnost, že jejich emoční poruchy v bodě C pouze částečně pramení z aktivačních událostí nebo nepříznivých okolností v bodě A, které předcházely bodu C. Ačkoli A přispívá k C a ačkoli po silných negativních As (jako je napadení nebo znásilnění) mnohem častěji následují narušené C (jako jsou pocity paniky a deprese) než po slabých As (jako je neoblíbenost u cizího člověka), hlavním či bezprostřednějším jádrem extrémních a dysfunkčních emočních poruch (C) jsou iracionální přesvědčení lidí – absolutistické mustry a s nimi spojené závěry a atribuce, kterým lidé pevně věří v souvislosti s jejich nežádoucími aktivačními událostmi.
Vhled 2 – Bez ohledu na to, jak, kdy a proč lidé získali sebezničující nebo iracionální přesvědčení (tj. přesvědčení, která jsou hlavní příčinou jejich dysfunkčních emočně-behaviorálních důsledků), pokud jsou v přítomnosti rozrušeni, mají tendenci se těchto iracionálních přesvědčení držet a nadále se těmito myšlenkami rozrušovat. Nedělají to proto, že je zastávali v minulosti, ale proto, že je aktivně zastávají i v přítomnosti, i když často nevědomě, přičemž svá přesvědčení nadále potvrzují a chovají se, jako by stále platila. Ve svých myslích a srdcích se stále řídí základními „musturbátorskými“ filosofiemi, které přijali nebo vymysleli před dlouhou dobou, nebo těmi, které přijali či zkonstruovali nedávno.
Vhled 3 – Bez ohledu na to, jak dobře dosáhli vhledu 1 a vhledu 2, samotný vhled málokdy umožní lidem odstranit jejich emoční poruchy. Mohou se cítit lépe, když vědí nebo si myslí, že vědí, jak se k poruše dostali – vhled totiž může vyvolat dojem, že je užitečný a léčebný. Je však nepravděpodobné, že se jim skutečně zlepší a zůstanou lepší, pokud nepřijmou vhledy 1 a 2 a pak také důrazně neuplatní vhled 3: Obvykle neexistuje jiný způsob, jak se zlepšit a zůstat lepší, než že: neustálou prací a praxí při hledání a nalézání svých základních iracionálních přesvědčení; jejich aktivním, energetickým a vědeckým zpochybňováním; nahrazováním svých absolutistických mustrů flexibilními preferencemi; změnou svých nezdravých pocitů na zdravé, svépomocné emoce; a rozhodným jednáním proti svým dysfunkčním strachům a nutkáním. Pouze kombinací kognitivních, emočních a behaviorálních postupů, jakož i poměrně vytrvalým a důrazným útokem na své závažné emoční problémy je možné je výrazně zmírnit nebo odstranit – a udržet je odstraněné.
Pokud jde o kognitivně-afektivně-behaviorální procesy v duševním fungování a dysfunkcích, jejich původce Albert Ellis vysvětluje:
„REBT předpokládá, že lidské myšlení, emoce a jednání nejsou ve skutečnosti oddělené nebo odlišné procesy, ale že se všechny významně překrývají a zřídkakdy jsou prožívány v čistém stavu. Velká část toho, co nazýváme emocemi, není nic víc ani méně než určitý druh – zaujatý, předpojatý nebo silně hodnotící – myšlení. Emoce a chování však významně ovlivňují a ovlivňují myšlení, stejně jako myšlení ovlivňuje emoce a chování. Hodnocení je základní vlastností lidských organismů a zdá se, že funguje v jakémsi uzavřeném okruhu s mechanismem zpětné vazby: Protože vnímání zkresluje reakci a reakce má tendenci zkreslovat následné vnímání. Také se zdá, že předchozí vnímání předjímá následné vnímání a předchozí reakce předjímají následné reakce. To, co nazýváme pocity, má téměř vždy výrazný hodnotící nebo posuzující prvek.“
REBT pak obecně předpokládá, že mnohé z těchto sebezničujících kognitivních, emočních a behaviorálních tendencí jsou jak vrozené biologicky, tak vštípené v raném věku a během života a dále sílí, když se k nim člověk neustále vrací, lpí na nich a jedná podle nich. Ellis narážel na podobnosti mezi REBT a obecnou sémantikou při vysvětlování role iracionálních přesvědčení v sebepoškozujících tendencích a jako významný moderní vliv na toto myšlení uváděl Alfreda Korzybského.
REBT se od jiných klinických přístupů, jako je psychoanalýza, liší tím, že klade malý důraz na zkoumání minulosti, ale zaměřuje se na změnu současných hodnocení a filosofického myšlení – chování a jednání ve vztahu k sobě samému, druhým a podmínkám, v nichž lidé žijí.
Jedním z hlavních pilířů REBT je, že iracionální a dysfunkční způsoby a vzorce myšlení, cítění a chování přispívají k velké části, i když zdaleka ne ke všem, lidských poruch a emočního a behaviorálního sebe- a sociálního defétismu. REBT obecně učí, že když lidé proměňují flexibilní preference, touhy a přání ve velkolepé, absolutistické a jehovistické diktáty, přispívá to zpravidla k poruchám a rozrušení.
Albert Ellis navrhl tři základní přesvědčení nebo filozofie, kterými se lidé snaží narušit sami sebe:
REBT běžně tvrdí, že jádrem iracionálních přesvědčení jsou často explicitní nebo implicitní rigidní požadavky a příkazy, které jsou doprovázeny extrémními deriváty, jako je strašení, frustrační nesnášenlivost, znevažování lidí a přílišné zobecňování. Podle REBT jádro dysfunkčních filozofií v hodnotícím systému emočních a behaviorálních přesvědčení člověka také velmi pravděpodobně přispívá k nerealistickým, svévolným a pokřiveným závěrům a zkreslení myšlení. REBT proto nejprve učí, že když lidé necitlivým a zbožným způsobem nadužívají absolutistická, dogmatická a rigidní „měl bys“, „musíš“ a „musíš“, mají tendenci sami sebe rušit a rozrušovat.
REBT dále obecně tvrdí, že k narušenému hodnocení dochází do značné míry v důsledku nadměrné generalizace, kdy lidé zveličují a globalizují události nebo rysy, obvykle nežádoucí události nebo rysy či chování, vytržené z kontextu, přičemž téměř vždy ignorují pozitivní události nebo rysy či chování. Například awfulizing je částečně mentální zveličování významu nežádoucí situace na katastrofu nebo hrůzu, povyšování hodnocení něčeho ze špatného na horší, než by mělo být, na více než úplně špatné, horší než špatné na nesnesitelné a na „holocaust“. Ke stejnému přehánění a přílišnému zobecňování dochází i v případě hodnocení lidí, kdy se lidé začínají svévolně a axiomaticky definovat podle svých domnělých chyb nebo špatných činů. Frustrační nesnášenlivost pak nastává tehdy, když člověk vnímá něco jako příliš obtížné, bolestivé nebo únavné, a tím tyto vlastnosti zveličuje nad rámec svých schopností je zvládnout.
„Díky svému sebevědomí a schopnosti přemýšlet o svém myšlení se mohou velmi snadno znepokojovat svými poruchami a mohou se také znepokojovat svými neúčinnými pokusy o překonání svých emočních poruch.“
Jak se dalo očekávat, REBT tvrdí, že duševní pohoda a duševní zdraví do značné míry vyplývají z nadbytku svépomocných, flexibilních, logicko-empirických způsobů myšlení, cítění a chování. Když dojde k vnímané nežádoucí a stresující aktivační události a jedinec tuto situaci interpretuje, hodnotí a reaguje na ni racionálně a svépomocně, pak je podle REBT pravděpodobné, že výsledný důsledek bude zdravější, konstruktivnější a funkčnější. To v žádném případě neznamená, že relativně nerušený člověk nikdy nezažije negativní pocity, ale REBT doufá, že oslabující a nezdravé emoce a následné sebepoškozující chování omezí na minimum. Za tímto účelem REBT obecně podporuje flexibilní, nedogmatický, svépomocný a účinný systém přesvědčení a konstruktivní životní filozofii o protivenstvích a lidských přáních a preferencích.
REBT jasně uznává, že lidé jsou kromě toho, že se sami ruší, také vrozenými konstruktivisty. Protože se svými přesvědčeními, emocemi a chováním do značné míry rozrušují sami, lze jim pomoci, aby je multimodálním způsobem zpochybnili a zpochybnili a vytvořili si funkčnější, svépomocnější soubor konstruktů.
Jak bylo vysvětleno, REBT je terapeutický systém teorie i praxe; obecně je jedním z cílů REBT naučit lidi, jak se často zbytečně rozčilují, jak se rozrušit a jak si pak umožnit vést šťastnější a spokojenější život. V terapii se obecně klade důraz na vytvoření úspěšného terapeutického pracovního spojenectví založeného na vzdělávacím modelu REBT. Ačkoli REBT učí, že terapeut nebo poradce by měl raději projevovat bezpodmínečné přijetí druhého nebo bezpodmínečný pozitivní respekt, terapeut nemusí být nutně vždy veden k tomu, aby s klientem budoval vřelý a pečující vztah. Mezi úkoly terapeuta nebo poradce patří porozumět klientovým obavám z jeho referenčního hlediska a pracovat jako facilitátor, učitel a povzbuzovatel.
V tradiční REBT klient spolu s terapeutem často strukturovaným aktivně-direktivním způsobem pracují na souboru cílových problémů a stanovují si terapeutické cíle. V těchto cílových problémech se posuzují situační dysfunkční emoce, chování a přesvědčení s ohledem na klientovy hodnoty a cíle. Po zpracování těchto problémů se klient učí zobecňovat poznatky na další relevantní situace. V mnoha případech se terapeut po projití různých cílových problémů klienta zajímá o zkoumání možných základních přesvědčení a hlouběji zakořeněných filozofických hodnocení a schémat, která mohou být příčinou širšího spektra problematických emocí a chování. Ačkoli se REBT ve většině případů používá jako krátká terapie, u hlubších a složitějších problémů se prosazuje delší terapie.
V terapii je často prvním krokem to, že klient uzná své problémy, přijme za ně emocionální zodpovědnost a projeví ochotu a odhodlání ke změně. To obvykle vyžaduje značnou dávku vhledu, ale jak vysvětluje původce Albert Ellis:
„Lidé, na rozdíl od téměř všech ostatních živočichů na Zemi, vytvářejí poměrně sofistikované jazyky, které jim umožňují nejen přemýšlet o svých pocitech, o svém jednání a o výsledcích, které mají, když dělají nebo nedělají určité věci, ale jsou také schopni přemýšlet o svém myšlení a dokonce přemýšlet o svém myšlení.“
V terapeutickém procesu REBT využívá širokou škálu silových a aktivních, tedy multimodálních a sporných metodik. Ústředním bodem těchto metod a technik je záměr pomoci klientovi zpochybnit, rozporovat a zpochybňovat jeho destruktivní a sebezničující kognice, emoce a chování. Metody a techniky zahrnují kognitivně-filozofické, emočně-evokačně-dramatické a behaviorální metody pro zpochybnění klientových iracionálních a sebedestruktivních konstruktů a pomáhají klientovi přijít s racionálnějšími a sebekonstruktivnějšími. REBT se snaží uznat, že pochopení a vhled nestačí; aby se klienti výrazně změnili, měli by lépe určit své iracionální a sebezničující konstrukty a důrazně a aktivně pracovat na jejich změně na funkčnější a svépomocnější.
REBT předpokládá, že klient musí tvrdě pracovat, aby se zlepšil, a v terapii to obvykle zahrnuje širokou škálu domácích úkolů v každodenním životě, které zadává terapeut. Úkoly mohou například zahrnovat desenzibilizační úkoly, tj. tím, že se klient postaví tváří v tvář právě tomu, čeho se bojí. Tím klient aktivně jedná proti přesvědčení, které často významně přispívá k jeho poruše.
Dalším faktorem, který přispívá ke stručnosti REBT, je to, že terapeut se snaží posílit klienta, aby si sám pomohl v budoucích nesnázích. REBT podporuje pouze dočasná řešení, pokud nejsou nalezena zásadnější řešení. Ideální úspěšná spolupráce mezi terapeutem REBT a klientem vede ke změně klientova filozofického způsobu hodnocení sebe sama, druhých a svého života, což pravděpodobně přinese účinné výsledky. Klient pak směřuje k bezpodmínečnému sebepřijetí, přijetí druhých a přijetí života a zároveň se snaží žít sebenaplněnější a šťastnější život.
REBT a CBT obecně mají značnou a silnou výzkumnou základnu, která ověřuje a podporuje jak jejich psychoterapeutickou účinnost, tak efektivitu a teoretické základy. Velké množství vědeckých empirických studií prokázalo, že se jedná o účinnou a efektivní léčbu mnoha různých druhů psychopatologie, stavů a problémů. Obrovské množství výsledkových a experimentálních studií prokázalo podporu účinnosti REBT a CBT. Nedávno provedené randomizované klinické studie REBT nabídly pozitivní pohled na účinnost REBT.
Obecně je REBT pravděpodobně jednou z nejprozkoumanějších teorií v oblasti psychoterapie a velké množství klinických zkušeností a značný počet moderních psychologických výzkumů potvrdily a zdůvodnily mnoho teoretických předpokladů REBT o osobnosti a psychoterapii. Některé klinické výzkumy, které byly provedeny v oblasti REBT, byly podrobeny kritice jak ze strany autorů, tak ze strany ostatních. Albert Ellis, který byl původcem REBT, například při různých příležitostech zdůrazňoval obtížnost a složitost měření účinnosti psychoterapie, protože mnoho studií se zaměřuje pouze na to, zda se klienti po terapii cítí lépe, místo aby se zlepšili a zůstali lepší. Ellis také kritizoval studie za to, že se omezují především na aspekty kognitivní restrukturalizace, na rozdíl od kombinace kognitivních, emočních a behaviorálních aspektů REBT. Vzhledem k tomu, že REBT byla během své existence, zejména v prvních letech, předmětem kritiky, teoretici REBT mají dlouhou historii publikování a řešení těchto obav. Ellis a další kliničtí lékaři také tvrdili, že teorie REBT byla při mnoha příležitostech špatně pochopena a vyložena jak ve výzkumu, tak obecně.
Někteří kritizují REBT za to, že je strohá, šablonovitá a neřeší hluboké problémy. To přesvědčivě vyvrátili teoretici REBT, kteří poukázali na to, že pečlivé studium REBT ukazuje, že jde o filozoficky hlubokou, humanistickou a individualizovanou metodu, která spolupracuje na základě referenčního bodu klienta. Dále poukázali na to, že REBT využívá integrovanou a vzájemně propojenou metodiku kognitivních, emočně-zkušenostních a behaviorálních intervencí. Jiní zpochybňovali pohled REBT na racionalitu, a to jak radikální konstruktivisté, kteří tvrdili, že rozum a logika jsou subjektivní vlastnosti, tak ti, kteří se domnívají, že rozum lze objektivně určit. Teoretici REBT tato tvrzení zpochybňovali tvrzením, že REBT vznáší námitky proti iracionálním volbám a závěrům klientů jako pracovní hypotézu a prostřednictvím spolupráce prokazuje iracionalitu na základě praktického, funkčního a sociálního konsenzu. V roce 1998 Albert Ellis na otázku, jaká je hlavní kritika na adresu REBT, odpověděl, že je to tvrzení, že je příliš racionální a nezabývá se dostatečně emocemi. Toto tvrzení odmítl s tím, že REBT naopak zdůrazňuje, že myšlení, cítění a chování jsou vzájemně propojené a integrované a že kromě kognitivních metod zahrnuje i obrovské množství metod emočních i behaviorálních.
V některých táborech je Ellis považován za značně kontroverzní osobnost a je také terčem kritiky, která je pravděpodobně namířena spíše proti němu než proti jeho psychoterapii. Patří mezi ně jeho používání čtyřpísmenných slov a konfrontační přístup. Kromě toho Ellis sám velmi přímočaře kritizoval opačné přístupy, jako je psychoanalýza, transpersonální psychologie a abreaktivní psychoterapie, a při několika příležitostech zpochybnil některé doktríny některých náboženských systémů, spiritualismu a mysticismu. Mnozí, včetně odborníků na REBT, varovali před dogmatizací a posvěcováním REBT jako údajně dokonalého psychologického všeléku a všeléčby. Významní představitelé REBT prosazovali význam kvalitního a programového výzkumu, včetně původce Ellise, který se sám prohlásil za „vášnivého skeptika“. Při mnoha příležitostech byl otevřený výzvám a uznával chyby a neefektivitu svého přístupu a současně revidoval své teorie a postupy. Obecně, pokud jde o intervence kognitivně-behaviorální psychoterapie, jiní poukazovali na to, že vzhledem k tomu, že přibližně 30-40 % lidí stále nereaguje na intervence, že REBT by mohla být platformou pro oživení empirických studií o účinnosti kognitivně-behaviorálních modelů psychopatologie a fungování člověka.
REBT se obecně v průběhu let v mnoha ohledech vyvíjela, upravovala a doplňovala tak, jak se vyvíjelo poznání, vědomosti a věda o psychologii a psychoterapii. To zahrnuje jak její teoretické koncepty, tak i její postupy a metodologii. Neodmyslitelnou součástí REBT jako přístupu bylo učení o vědeckém myšlení, rozumnosti a nedogmatismu a tyto způsoby myšlení byly součástí empirie a skepticismu REBT.
Aplikace a rozhraní
REBT se používá u široké škály klinických problémů v tradičních psychoterapeutických prostředích, jako je individuální, skupinová a rodinná terapie. Používá se jako obecná léčba velkého množství různých stavů a psychologických problémů, které jsou běžně spojovány s psychoterapií.
Kromě toho se REBT používá při řešení neklinických problémů a životních potíží prostřednictvím poradenství, konzultací a koučování, kdy se řeší problémy týkající se vztahů, sociálních dovedností, kariérních změn, zvládání stresu, tréninku asertivity, smutku, problémů se stárnutím, penězi, kontrolou hmotnosti atd.