Sociální snění je metoda pro identifikaci kulturního poznání a vědecké metody použité ve snu – ne oedipální problémy, které prožívá snící. Sociální snění probíhá s mnoha účastníky současně. Číslo může být 100 až 6, ale většinou s asi 30. Sezení pro tento druh snění, nazývaný Matrix sociálního snění, trvají hodinu. Časové hranice jsou přísně dodržovány. Sny jsou rozšiřovány volným sdružováním. Jakmile je sen vysloven v Matrixu, přestává být osobním majetkem, protože nyní patří Matrixu a je jím sdílen. Použití pojmu „matice“ bylo poprvé zavedeno do psychologie S. H. Foulkesem.
Smyslem SDM je transformovat myšlení snů pomocí volné asociace tak, aby se vytvořily vazby mezi sny a staly se dostupnými pro nové myšlení a myšlení.
Znalost snu je středem zájmu. Znalost může být tří druhů.
a) Znalost neživého světa, která je vyjádřena matematikou, a fyzika s využitím matematických a mechanických metafor a formální logiky.
b) Znalost organického světa, jak je vyjádřena v biologii, která
je spojena s využitím evolučních a organických metafor a
dialektické logiky.
c) Znalost světa osobního, což je nejvyšší a nejkomplexnější forma poznání, kterou je vzájemné poznání dvou osob.
Toto osobní poznání zahrnuje materiální a organické. Jsou životně důležitými prvky osobního poznání, ale osobní život na ně nelze redukovat. První dva druhy jsou znalosti o, ale třetí je znalost o. Znalost je dosažena smyslovým vnímáním a je víc než intelektuální vědění. Skrze smysly si lidské bytosti uvědomují svět a kultivují ho prostřednictvím svých emocí.
Dějiny matrice sociálních snů
Sociální snění bylo objeveno v Tavistock Institute of Human Relations v Londýně v roce 1982 Gordonem Lawrencem, když byl členem vědeckého týmu a spoluředitelem Institutu Group Relations Education Programme (spolu s Ericem Millerem). Myšlení Sociálního snění vzniklo z těchto zkušeností. V té době bylo snění v této práci zmiňováno jen málo a když byl sen vysloven v jakékoliv skupinové situaci, neexistovala žádná metoda práce s ním. Tavistockova metoda měla Wilfred Bion’s Experiences in Groups [1961, Tavistock Publications. London] jako svůj intelektuální lynč a zaměřovala se na dynamiku skupin, jak ovlivňovaly vztahy autorit. Osobnostní faktory účastníků byly považovány za soukromou záležitost, ne pro veřejné zkoumání. To záviselo na Bionově formulaci, že skupina by mohla být zkoumána pomocí dvou perspektiv, které nazval Oidipus a Sfinga. První mohl vidět skupinu jako produkt párování otázek účastníků, ale druhý se týkal problémů poznání a vědecké metody, které skupina používala pro pokrok učení a porozumění, skupiny jako celku. Tavistockova metoda používá výhradně Sfinga perspektivu.
Jakmile to bylo stráveno, mohla se zformovat metoda Sociálního snění, protože sny mohly být použity k osvětlení sociálních situací, pokud se použila znalostní perspektiva, a ne ta klasická Oidipovská.
Při vymýšlení prvního experimentu Sociální snění v Tavistockově institutu bylo uznáno, že průzkum snů má být středem zájmu. Z toho důvodu byla skupina lidí, kteří se jí účastnili, popsána jako Matrix, aby se odlišila od skupiny. Matrix je místo, z něhož něco vyrůstá, a Matrix uznává nevědomí, jak osobní, tak sociální v tom, že kritické byly pocity a emoce účastníků. Intuitivně bylo pociťováno, že pokud by byla popsána jako „skupina“, bylo by pozváním zkoumat dynamiku skupiny na úkor snového procesu. Skupina je ohraničena významovým vesmírem, ale Matrix umožňuje a může tolerovat víceveršový význam. V Matrixu je možné rozdílné myšlení.
Transformace myšlenkového procesu
Myšlenka Matrixu, držená v mysli Sociálního snění, může být viděna jako Faradayova klec. Byla to kovová obrazovka, kterou vědec vynalezl, aby obklopil své experimenty, aby byly prosty cizích zásahů. V případě Sociálního snění by zásahy byly skupinové a Oidipovské jevy, ponechávající mentální prostor, aby se mohl soustředit výhradně na obsah snu. Matrix byl vynález pro přijímání snů společensky.
Druhým rozhodnutím bylo, že „interpretace“ v klasickém smyslu by neodpovídala požadavkům primárního úkolu matice. Interpretace byla ideální pro dyádu klasické analýzy, ale s velkým počtem Matrixu se mělo za to, že „pracovní hypotéza“ je podstatnější. Pracovní hypotéza je náčrtek situace, který může být vždy nahrazen jiným, jak se účastníci pokoušejí dospět k potenciální pravdě snu. K tomu dochází proto, že sen v matici je vnímán jako Objekt sám o sobě se svými intelektuálními a duchovními vlastnostmi, patřící k nekonečnu. Pokud je sen vnímán jako předmět, snílek se ptá: „Co pro mě sen znamená, když sleduji princip potěšení a vyhýbám se jakémukoliv ne-potěšení?“
Jakmile je sen vysloven v Matrixu, stává se objektem, který vlastní všichni přítomní, může být volně spojen, může se stát objektem, se kterým si mohou účastníci mentálně hrát.
Matrix společenského snění složený z heterogenních lidí, shromážděný za účelem zkoumání snů, je velmi složitý a přináší mnoho o společnosti a sdíleném kulturním prostředí. Když je Matrix společenského snění sestaven v systému, podobně jako společnost, účastníci mají tendenci snít o systému a svých rolích v něm. Často zazní „netušené známé“ o systému, tj. to, co nelze v systému vyslovit, neboť je „tajné“, ale je uznáno jako faktor v bytí systému. Alastair Bain, který určil disciplínu Socio-Analýza, navrhl „organizační snění“, aby to zachytil.
Rozdíly mezi individuální, nebo psychoterapie a sociální snění jsou:
Individuální snění a psychoterapie
Psychika snílka je středem zájmu
Dramatizující osobní životopis
Společenské snění a nevědomá mysl, nekonečno
Sociocentrická orientace
Čelit tragédii a komedii bytí
Nevědomí<>nekonečnost snů – myšlení jako bytí –
vede k Matici sociálního snění jako tyglíku pro transformaci myšlení volným sdružováním –
vede k vědomému, konečnému poznání odvozenému ze snění – myšlení jako stávání se.
Veškeré snění vzniká z nevědomí. Nevědomí je „Vyhraněno z prázdnoty a beztvaré nekonečnosti“ (z knihy Johna Miltona Ztracený ráj citované v Bionu ), a jako takové je nesčíslné a beztvaré. Společenské snění přistupuje k nevědomí<>nekonečnému. Stává se povolným, protože se jím mnozí zabývají prostřednictvím snění v Matrixu.
Člověk je potřebný k vyslovení snu. Vznikne z ‚osobního‘ nevědomí a bude pro snílka jedinečný. Jakmile je však vysloven, stává se sdíleným objektem pro Matrix a také je uložen v Matrixu. Usazený sen se stává dostupným pro sociální nevědomí Matrixu, aby na snu pracovalo.
Beradt. C. (1968). The Third Reich of Dreams, Chicago, Quadrangle Books
Bion, W. (1961). Experiences in Groups, London, Tavistock Publications
Lawrence, W.G. (1998). Social Dreaming @ Work. Londýn: Karnac Books.
Lawrence, W.G. (2001). Social Dreaming: lafunzione sociale del sogno. Rome: Edizione Borla.
Lawrence, W.G. (2003). Experiences in Social Dreaming. London: Karnac Books.
Lawrence, W.G. (2004). Esperienze nel Social Dreaming. Rome; Edizione Borla.
Lawrence, W.G. (2005). Úvod do společenského snění. Londýn: Karnac Books.
Lawrence, W.G. (2007). Nekonečné možnosti společenského snění. Londýn: Karnac Books.
Lawrence, W.G. (2007). Social Dreaming. Budapešť: Lelekben Otthon Kiabo.
Lawrence, W.G. (1991) Won from the Void and Formless Infinite: Experiences of Social Dreaming. Free Associations. Vol.2, Part 2 (No. 22).
Lawrence. W.G. (1996) Socialte Drommande och Varagsliv. In Boethius, S. and S. Jern, eds., Den Svarfangade Organisationen. Stockholm: Natur och Kultur.
Lawrence, W.G. (1998). Soziales Traumen und Organisationberatung, Frei Assoziation. Heft 3/98, 304-328.
Lawrence, W.G. (1999) The Contribution of Social Dreaming to Socio-Analysis. Socio-Analysis. Vol.1, No. 1
Lawrence, W.G. and Biran, H. (2002). The Complementarity of Social Dreaming and Therapeutic Dreaming. In Neri. C., M. Pines, and R. Friedman, eds., Dreams in Group Psychoterapie. London: Jessica Kingsley Publishers Ltd.
Lawrence, W.G. (2003). Social Dreaming as Sustained Thinking. Human Relations, Vol.56, No. 5.
Lawrence, W.G. (2005). The Language of Social Dreaming and Childhood. In Szekacs, J. and I. Ward, eds. Lost Childhood and the Language of Exile. London: IMAGO East West, The Freud Museum.
Lawrence, W.G. (2005) The Infinite Possibilities of Transforming Thinking Through Dreaming. Dreamtime, Vol.22 No 2.
Lawrence, W.G. (2006). The Social Dreaming Matrix for the Transformation of Thinking, FOR, No. 67, Aprile-Giugno.