Sociální vztah může označovat množství sociálních interakcí, regulovaných sociálními normami, mezi dvěma nebo více lidmi, z nichž každý má sociální postavení a plní sociální roli. V sociologické hierarchii je sociální vztah pokročilejší než chování, jednání, sociální chování, sociální jednání, sociální kontakt a sociální interakce. Sociální vztahy tvoří základ pojmů jako sociální organizace, sociální struktura, sociální pohyb a sociální systém.
V tomto rozsahu jsou sociální vztahy pro sociology vždy základním předmětem analýzy. Základní zkoumání povahy sociálních vztahů lze nalézt v pracích klasických sociologů, například v teorii sociálního jednání Maxe Webera. Pro účely sociální teorie a výzkumu mohou a musí být zavedeny další kategorie, například kategorie Gemeinschaft a Gesellschaft (doslova „společenství a společnost“).
Ačkoli na Harvardově univerzitě působila „katedra sociálních vztahů“ (v níž hrál významnou roli Talcott Parsons) a ačkoli se pojem „sociální vztahy“ v sociálních vědách často používá, ve skutečnosti neexistuje žádný obecně uznávaný význam tohoto pojmu (viz také heslo sociální). „Sociální“ konotuje sdružení, spolupráci, vzájemnou závislost a sounáležitost.
Lze tvrdit, že společenský vztah je v první řadě prostě vztah mezi lidmi, ale konkrétněji řečeno.
Skupinou může být etnická nebo příbuzenská skupina, sociální instituce nebo organizace, sociální třída nebo sociální vrstva, národ, populace nebo pohlaví atd.
Tato definice kontrastuje se vztahem mezi lidmi a neživými předměty.
V tomto smyslu tedy není sociální vztah nutně totožný s jedinečným mezilidským vztahem nebo jedinečným individuálním vztahem určitého typu, ačkoli všechny tyto druhy vztahů se navzájem předpokládají; sociální vztah se vztahuje právě ke stavu, který mají skupiny lidí společný nebo sdílený.
Například jednoduché tvrzení „Jack a Jill se mají rádi“ může odkazovat na jedinečnou interakci mezi dvěma lidmi, jejíž význam může být pro nezasvěceného člověka obtížně definovatelný. Jack a Jill však mohou být také sociálně spřízněni mnoha různými způsoby, nakolik jsou oba fakticky členy stejných nebo různých sociálních skupin, a jejich identita je tedy z velké části utvářena tím, že k těmto skupinám patří. Pokud bychom chtěli pochopit a vysvětlit jejich chování, museli bychom se odvolávat na tyto sociální vztahy. Mohli bychom zjistit, v jakém prostředí vyrůstali, jaké měli předky, jakou práci vykonávají, kde žili, kdo jsou jejich přátelé atd. a to vše nám pomůže vysvětlit, proč nutně komunikují tak, jak komunikují, a ne jinak.
Na vyšší úrovni abstrakce můžeme uvažovat o dvou skupinách, které jsou sociálně spřízněné, například přestože žijí na různých místech, jsou na sobě závislé při obchodování se zbožím a službami.
Na ještě vyšší úrovni abstrakce můžeme uvažovat o vztahu mezi jednotlivcem a celou světovou populací nebo o vztahu světové populace k sobě samé.
Někteří by skutečně mohli tvrdit, že mezi smrtelníky a Bohem (nebo bohy) existuje společenský vztah, jiní by jej však považovali spíše za vztah imaginární. V rámci fantazie bychom mohli tuto analýzu rozšířit na vztah všech rozumných organismů ve vesmíru.
Potíže však začínají teprve zde, protože nyní je třeba zjistit, jak tyto společenské vztahy existují, jak o nich víme, jaké druhy společenských vztahů existují a jak je můžeme zjistit, ověřit nebo identifikovat. O těchto otázkách se badatelé často neshodnou a diskutují, navrhují různé druhy metodologie k získání poznatků o sociálních vztazích.
Na jedné straně spektra Karel Marx s uznáním cituje argument Giambattisty Vica, že lidé mohou pochopit svou společnost v její celistvosti, protože „si ji sami vytvořili“; hranice toho, co lidé mohou poznat, jsou především praktické povahy. Na druhé straně spektra Karl Popper odmítá možnost objektivního poznání společnosti jako celku a naznačuje, že metodologický holismus musí vést k totalitarismu; progresivní společenské změny lze dosáhnout pouze malými kroky dílčího sociálního inženýrství.
Porozumění sociálním vztahům
V chápání společenských vztahů existují přinejmenším tři problémy.
V obecné rovině můžeme rozlišit šest základních úrovní lidského vědomí:
Těmto úrovním lidského vědomí by mohly odpovídat i různé druhy sociálních vztahů, tj. různé způsoby, jakými lidé mohou prožívat vazby mezi svými druhy:
Pro ilustraci můžeme výše uvedené aplikovat na pojem skupiny.
Ať už skupina existuje nebo je vnímána jako existující na určité úrovni – což má zřejmé důsledky pro druhy sociálních vztahů – je zřejmé, že pochopení různých druhů skupinových vztahů vyžaduje různé metody zkoumání a ověřování.
Právě proto, že sociální vztahy mohou být prožívány na různých úrovních vědomí, nemusí být vůbec transparentní. Karel Marx v této souvislosti skutečně ironicky napsal, že „věda by byla zbytečná, kdyby se vnější vzhled a podstata věcí přímo shodovaly“.