Torsten Wiesel

Torsten Nils Wiesel (nar. 3. června 1924) byl švédský spoluobjevitel Davida H. Hubela, který v roce 1981 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za objevy týkající se zpracování informací ve zrakovém systému; o cenu se dělil s Rogerem W. Sperrym za jeho nezávislý výzkum mozkových hemisfér.

Hubelovy a Wieselovy experimenty významně rozšířily vědecké poznatky o smyslovém zpracování. V jednom experimentu, který provedli v roce 1959, zavedli mikroelektrodu do primární zrakové kůry anestezované kočky. Poté před kočku promítali na obrazovku vzory světla a tmy. Zjistili, že některé neurony se rychle aktivovaly, když byly čáry zobrazeny pod jedním úhlem, zatímco jiné nejlépe reagovaly na jiný úhel. Tyto neurony nazvali „jednoduché buňky“. Jiné neurony, které označili jako „složité buňky“, reagovaly nejlépe na čáry o určitém úhlu pohybující se jedním směrem. Tyto studie ukázaly, jak zrakový systém vytváří obraz z jednoduchých podnětů do složitějších reprezentací (Goldstein, 2001).

Hubel a Wiesel obdrželi Nobelovu cenu za práci o sloupcích oční dominance v 60. a 70. letech 20. století. Tím, že mláďatům odebrali možnost používat jedno oko, prokázali, že sloupce v primární zrakové kůře, které přijímají vstupy z druhého oka, převzaly oblasti, které by normálně přijímaly vstupy z oka zbaveného dominance. U těchto koťat se také nevyvinuly oblasti přijímající vstupy z obou očí, což je vlastnost potřebná pro binokulární vidění. Hubelovy a Wieselovy experimenty ukázaly, že oční dominance se nevratně vyvíjí již v raném dětském vývoji. Tyto studie otevřely cestu k pochopení a léčbě dětského šedého zákalu a šilhání. Byly také důležité při studiu kortikální plasticity (Goldstein, 2001).

Wiesel se narodil v roce 1924 ve švédské Uppsale jako nejmladší z pěti dětí. V roce 1947 zahájil svou vědeckou kariéru v laboratoři Carla Gustava Bernharda v Karolinském institutu, kde v roce 1954 získal lékařský titul. Poté vyučoval na fyziologickém oddělení ústavu a pracoval na oddělení dětské psychiatrie v Karolinské nemocnici. V roce 1955 se přestěhoval do Spojených států, kde pracoval na Univerzitě Johna Hopkinse pod vedením Stephena Kufflera. Wiesel nastoupil na stáž v oboru oftalmologie a v roce 1958 se stal docentem. V témže roce se seznámil s Davidem Hubelem a zahájili spolupráci, která trvala více než dvacet let. V roce 1959 se Wiesel a Hubel přestěhovali na Harvardovu univerzitu. Wiesel se stal instruktorem farmakologie na Harvard Medical School a zahájil tak 24letou kariéru na této univerzitě. V roce 1968 se stal profesorem na novém oddělení neurobiologie a v roce 1971 jeho vedoucím.

Doporučujeme:  Metody výuky

V roce 1983 Wiesel nastoupil na Rockefellerovu univerzitu jako profesor Vincenta a Brooke Astorových a vedoucí laboratoře neurobiologie. V letech 1991-1998 byl prezidentem univerzity. Na Rockefellerově univerzitě zůstává ředitelem Centra Shelby Whiteové a Leona Levyho pro mysl, mozek a chování.

Od roku 2000 působí jako generální tajemník Human Frontier Science Program, organizace se sídlem ve Štrasburku ve Francii, která podporuje mezinárodní a mezioborovou spolupráci mezi badateli v oblasti věd o živé přírodě. Wiesel v současné době také předsedá vědeckému poradnímu sboru čínského Národního institutu biologických věd (NIBS) v Pekingu a spolupředsedá správní radě Okinawského technologického institutu (OIST). Je také členem správních rad Pewova centra pro globální změny klimatu, Nemocnice pro speciální chirurgii a členem poradního sboru Evropského institutu pro výzkum mozku.

V roce 2001 byl Wiesel jmenován do panelu Národního institutu zdraví, který měl radit v oblasti podpory výzkumu v rozvojových zemích. Ministr zdravotnictví a sociálních služeb Tommy Thompson Wiesela odmítl. Tuto událost uvedla organizace Union of Concerned Scientists (Svaz znepokojených vědců) v rámci zprávy, v níž podrobně popsala svá obvinění ze zneužívání vědy prezidentem Georgem W. Bushem.

Wiesel působil také jako předseda správní rady Aaron Diamond AIDS Research Center (1995-2001), prezident International Brain Research Organization (1998-2004) a předseda správní rady New York Academy of Sciences (2001-2006).

V roce 2007 založila Světová oční organizace v čínském Čcheng-tu při Západočínské nemocnici S‘-čchuanské univerzity Výzkumný ústav Torstena Wiesela, který se zabývá základním a klinickým výzkumem, zejména očními chorobami, které jsou v Asii nejrozšířenější.

Goldstein, B. 2001. Sensation and Perception, 6th ed. London: Wadsworth.