Utrpení je averzivní motivační pocit vědomých bytostí.
Opakem utrpení je slast.
Všechny cítící bytosti během svého života trpí, a to různými způsoby, často velmi dramaticky. Proto je utrpení důležitým tématem v mnoha oblastech lidské činnosti. Tyto oblasti se zabývají například osobním nebo společenským či kulturním chováním souvisejícím s utrpením, povahou či příčinami utrpení, jeho smyslem či významem, prostředky nápravy či zvládání nebo využitím.
Utrpení hraje důležitou roli ve většině náboženství, ať už jde o útěchu nebo úlevu, morální chování (neubližovat, pomáhat trpícím), duchovní pokrok (pokání, askeze) nebo konečný osud (spása versus zatracení nebo peklo).
V teologii existuje klasický problém, který se nazývá problém zla: zabývá se obtížemi, jak sladit existenci všemocného a dobrotivého boha s existencí zla, jehož extrémní utrpení je často považováno za jeden z nejhorších druhů, zejména u nevinných dětí nebo u tvorů trýzněných ve věčném pekle. Problém zla dal vzniknout zvláštnímu vědnímu oboru známému jako teodicea.
Jednu z nejzákladnějších nauk buddhismu tvoří Čtyři ušlechtilé pravdy o dukkha, což je termín, který se obvykle překládá jako utrpení. Čtyři ušlechtilé pravdy uvádějí, jaká je povaha utrpení, jeho příčina, jeho ukončení a cesta vedoucí k jeho ukončení (tato cesta se nazývá ušlechtilá osmidílná stezka). Osvobození od utrpení je považováno za nezbytné pro vedení svatého života a dosažení nirvány.
Kniha Jób je v Bibli považována za hlubokou úvahu o povaze a smyslu utrpení.
Papež Jan Pavel II. napsal text „O křesťanském smyslu lidského utrpení“. Vztah mezi utrpením a obětí v katolicismu je vysvětlen v článcích Oběť a Vykupitelské utrpení.
Biologie, neurologie, psychologie
Bolest a slast v širším slova smyslu jsou negativní a pozitivní afekty, respektive hédonické tóny či valence, které psychologové často označují za základní v našem citovém životě. Evoluční úloha tělesného a duševního utrpení je díky přírodnímu výběru prvotní: varuje před hrozbami, motivuje ke zvládání (boj nebo útěk, eskapismus) a posiluje negativně určité chování (viz trest, averze). I přes svou prvotní rušivou povahu přispívá utrpení k uspořádání smyslu světa a psychiky jedince. Smysl následně určuje, jak jednotlivci nebo společnosti prožívají utrpení a jak se s ním vyrovnávají.
Neurozobrazování objasňuje příčiny utrpení
Na vzniku utrpení se podílí mnoho mozkových struktur a fyziologických procesů. Prožívání utrpení se snaží vysvětlit různé hypotézy. Jedna z nich, teorie překrývání bolesti, si díky neurozobrazovacím studiím všímá toho, že cingulární kůra se aktivuje, když mozek pociťuje utrpení z experimentálně vyvolaného sociálního stresu nebo také z fyzické bolesti. Teorie tedy navrhuje, že fyzická a duševní bolest (tj. dva radikálně odlišné druhy utrpení) mají společný fenomenologický a neurologický základ.
Podle internetového manifestu Davida Pearce The Hedonistic Imperative je utrpení výsledkem darwinistického genetického designu, kterému se lze vyhnout. BLTC Research a Abolitionist Society v návaznosti na Pearceův abolicionismus prosazují nahrazení osy bolest/potěšení robotickou reakcí na škodlivé podněty nebo gradientem blaženosti, a to prostřednictvím genetického inženýrství a dalších technických vědeckých vymožeností.
Hédonistická psychologie, afektivní věda a afektivní neurověda jsou některé z nově vznikajících vědních oborů, které by v příštích letech mohly zaměřit svou pozornost na fenomén utrpení.
Paliativní péče je v současnosti oborem medicíny, který se nejvíce zabývá zmírňováním utrpení jako takového. Pojem „celková bolest“, kterým se označuje celý soubor tělesných a duševních potíží, nepohodlí, symptomů, problémů nebo potřeb, které pacient bolestivě prožívá, vymyslela průkopnice Cicely Saundersová. Autoři učebnic jako Robert Twycross nebo Roger Woodruff nyní používají spíše výraz „celkové utrpení“.
Podle Erica Cassella, který je nejčastěji citovaným autorem na toto téma, je přístup ke zdravotní péči v případě utrpení stále velmi problematický: „Povinnost lékařů zmírňovat lidské utrpení sahá až do starověku. Navzdory této skutečnosti je problematice utrpení v lékařském vzdělávání, výzkumu i praxi věnována explicitně jen malá pozornost.“ „Ve skutečnosti ústřední předpoklady, na nichž je založena medicína dvacátého století, neposkytují žádnou
základ pro pochopení utrpení. Pro bolest, potíže s dýcháním nebo jiné
tělesné potíže, skvěle ano; pro utrpení ne.“ Cassell navrhuje definovat utrpení jako „stav těžké úzkosti spojený s událostmi, které ohrožují neporušenost člověka“.
Přístupy v sociálních vědách
Podle Iaina Wilkinsona v knize Suffering – A Sociological Introduction se sociální utrpení stále více stává předmětem zájmu sociologických oborů, jako je lékařská antropologie, etnografie, analýza masmédií a studium holocaustu.
Americký spisovatel Ralph Siu v roce 1988 vyzval k „vytvoření nové a živé akademické disciplíny, zvané panetika, která by se věnovala studiu způsobování utrpení“. Mezinárodní společnost pro panetiku, která byla založena v roce 1991, se věnuje studiu a rozvoji způsobů, jak snížit způsobování lidského utrpení jednotlivci působícími prostřednictvím profesí, korporací, vlád a dalších sociálních skupin.
V ekonomii se k otázce utrpení vztahují následující články: Hrubé národní štěstí, ukazatel skutečného pokroku.
„Bolest a utrpení“ je termín používaný v oblasti práva pro označení duševních útrap a/nebo fyzické bolesti, které žalobce utrpěl v důsledku újmy, za kterou požaduje odškodnění.
Úleva a prevence v kolektivním životě
Obavy z utrpení vystupují do popředí v mnoha aspektech kolektivního života:
Utrpení je v mnoha oblastech lidského života implicitně nebo explicitně mobilizováno pro konkrétní sociální nebo osobní účely: