Valorizace sociálních rolí

V psychologii a v praxi sociální práce se pod pojmem valorizace sociálních rolí (SRV) rozumí analýza lidských vztahů a služeb, kterou v roce 1983 formuloval doktor Wolf Wolfensberger jako nástupce své dřívější formulace principu normalizace (Lemay, 1995; Wolfensberger, 1972). Teorie vychází z myšlenky, že společnost má tendenci identifikovat skupiny lidí jako zásadně „odlišné“ a méně hodnotné než všichni ostatní. Katalogizuje metody této „devalvace“ a analyzuje její dopady. Mohou ji využít ti, kdo se snaží těmto metodám a účinkům čelit.

Ačkoli normalizace a původní verze SRV byly popsány jako „ideologie“, nejnovější formulace výslovně popírá, že SRV je o tom, co by se mělo dělat, a posiluje, že SRV má být nástrojem analýzy procesu a účinků společenské devalvace. Wolfensbergerova nejnovější (1999) definice SRV zní: „aplikace toho, co nám věda může říci o umožnění, vytvoření, posílení, udržení a/nebo obraně hodnotných sociálních rolí lidí“ (Susan Thomas a Wolf Wolfensberger in Flynn a Lemay 1999, s. 125).

Valorizace sociálních rolí (SRV) je vztahová teorie empirických poznatků pro navrhování a poskytování formálních a neformálních služeb a vztahů lidem s jakoukoli potřebou nebo stavem, zejména těm, kteří jsou znehodnoceni nebo ohroženi. Valorizace sociálních rolí má řešit sociální a psychologické rány, které jsou zranitelným lidem způsobeny tím, že jsou devalvováni, které tak často definují jejich život a které v některých případech způsobují celoživotní spoušť těm, kteří jsou jim blízcí.

Valorizace sociálních rolí identifikuje sociální devalvaci jako kritickou lidskou zkušenost, která má na jedince dlouhodobé účinky. Cílem SRV je zvýšit povědomí o osudu sociálně devalvovaných osob. SRV zastává názor, že člověk je zranitelný vůči ohledům druhých jak pro výšiny budování, tak pro hloubky degradace.

Porozumění valorizaci sociálních rolí může vést k nápadům, jak zlepšit život lidí, kteří jsou společností znehodnoceni. Lze v nich spatřovat dvě témata – zaprvé odstranění devalvujících prvků (například segregace lidí ve společnosti v budově spolu s ostatními, kteří jsou vnímáni jako příslušníci stejné skupiny) a zadruhé přijetí opatření, která povedou k tomu, že lidé budou oceňováni. Jeden z přístupů SRV zahrnuje spojování sociálně oceňovaných osob se sociálně znehodnocenými osobami. Toto spojenectví sjednotí lidi, rozšíří akceptaci odlišností a podpoří soužití lidí.

SRV je realistický, ne-li pesimistický smysl pro lidské chování, který tvrdí, že lidé jsou nedokonalí a schopní velkého zla, i když jsou občas svatí, hrdinští nebo laskaví.

Valorizace sociálních rolí je určena k řešení sociálních a psychologických zranění, která jsou zranitelným lidem způsobena jejich znehodnocením, která často určují jejich život a která v některých případech způsobují celoživotní spoušť těm, kteří jsou jim blízcí a oddaní.

Podrobnosti o základní struktuře teorie valorizace sociálních rolí

SRV popisuje, jak jsou společensky diferencovaní lidé znehodnocováni, jsou jim přidělovány role s nízkou hodnotou a je s nimi špatně zacházeno, často až do té míry, že jsou ohroženi na životě. Takové špatné zacházení se dostává příslušníkům jakékoli skupiny, které mocné síly ve společnosti přisuzují nízkou hodnotu.

SRV bere v úvahu pouze ty věci, které lze poznat z vědeckého hlediska. Sama o sobě se nehlásí k žádné konkrétní ideologii – neříká, co by se mělo dělat, ani co je morálně správné.

SRV však chápe, že lidská interakce není možná bez morálního kodexu, a proto lze SRV použít k naznačení toho, co je žádoucí vzhledem k vyslovenému nebo nevyslovenému morálnímu kodexu konkrétní společnosti nebo jednotlivce. V důsledku toho je nutné pochopit, jaký morální kodex a společenská očekávání mohou být spojeny s prováděním jakékoli aplikace SRV. Úvaha o pojmech humanita a morálka zasazuje SRV do vhodného kontextu.

Každá konkrétní lidská společnost má soubor psaných i nepsaných pravidel o tom, kdo je jejím členem, jak by se její členové měli chovat a jak se má zacházet s nečleny této společnosti. Tato pravidla jsou často stanovena v právních kodexech a náboženských textech. Každá společnost má takový morální kodex.

Doporučujeme:  Stárnutí na místě

Podporu SRV lze nalézt v celém oboru Human Sciences. Biologie, evoluční biologie, sociologie, ekonomie, psychologie, antropologie – všechny tyto obory se věnují SRV. Dokonce i historie a geografie mohou přispět svými nápady. Ačkoli SRV sama o sobě není vědou, je založena na empiricky vytvořených disciplínách.

Co nám tato věda říká?

Psychologie a filosofie nám říkají, že existuje značná pochybnost o zdravém rozumu, že máme naprosto svobodnou vůli; to, co děláme, je často společensky nebo fyzicky způsobeno nevědomými mechanismy.
Věda nám říká, že lidé často nejednají jako zcela svobodomyslní jedinci, ale ve skutečnosti zaujímají určité sociální vrstvy a role, které organizují a zjednodušují jejich sociální komunikaci. Konkrétní lidé mohou být nuceni do negativní role, kterou si nepřejí.
Věda nám říká, že jednotlivci a skupiny budou přikládat pozitivní a negativní hodnoty jiným jednotlivcům a skupinám. Toto přiřazování hodnot může vést k procesu devalvace.
Komplexní společenské síly zprostředkovávají výkon moci a sociální kontroly ve společnosti. Těmto silám jednotlivci v dané společnosti často dobře nerozumějí.
Jednotlivci ve společnosti si velmi dobře uvědomují Podobnosti a Rozdíly mezi členy této společnosti. Jedná se o společenskou diferenciaci.

Mezi tyto odlišné skupiny mohou patřit lidé s následujícími odlišnostmi od oceňované normy:
– Lidé s duševními obtížemi (včetně stavů označovaných jako duševní onemocnění a poruchy učení).
– Lidé s odlišnostmi v oblasti fyzických schopností (včetně těch, kteří jsou označeni jako osoby s obtížemi s pohyblivostí, ovládáním těla a tělesnou integritou).
– Lidé s odlišným fyzickým vzhledem (včetně těch, kteří jsou označeni jako znetvoření obličeje, neobvyklého vzhledu, nadváhy nebo podváhy).
– Lidé vnímaní jako příslušníci jiné etnické nebo rasové skupiny .
– Lidé odlišného pohlaví nebo sexuality .
– Lidé, kteří jsou označováni za zločince (ať už z právního nebo morálního hlediska, nebo ne).
– Lidé, kteří z jakéhokoli důvodu nepřijímají společenské normy.
– Lidé, kteří užívají drogy (včetně těch, kteří užívají alkohol a nikotin, stejně jako těch, kteří užívají chemické látky, jež se ve společnosti obvykle nazývají drogami).
– Lidé, kteří projevují nedostatek kontroly podle očekávání dané společnosti.

(VÝŠE UVEDENÉ KATEGORIE NEJSOU VYČERPÁVAJÍCÍ; SCHOPNOST LIDSTVA VYTVÁŘET NOVÉ DEVIANTNÍ SKUPINY JE ZŘEJMĚ NEOMEZENÁ!)

Psychologie nám ukazuje, že vnímání a interpretace jsou složitá témata, která jsou do značné míry závislá na přesvědčení a předsudcích. Lidské vnímání a interpretace jsou složité a často nejsou v souladu s tím, co nám říká „zdravý rozum“.

Učení a zejména napodobování jsou přirozenými způsoby formování chování a jsou důležité pro rozvoj užitečných i škodlivých výkonů.

Obraz a přenos obrazu jsou důležitými tématy, když uvažujeme o tom, jak si lidé vykládají sebe navzájem a své okolí.

Výkon, pověst a seskupení určují, jak jsou lidé vnímáni a interpretováni.

Můžeme tedy shrnout: s lidmi, kteří se jakýmkoli způsobem liší od společenských očekávání nebo žádoucnosti, kde je tato odlišnost negativně hodnocena, bude tato společnost špatně zacházet.

Mocné skupiny ve společnosti budou:

Definujte lidi jako odlišné
Chovejte se k lidem se stejnými nebo podobnými odlišnostmi jako ke skupině.
Pokud je odlišnost vnímána jako negativní, bude se s takovými skupinami zacházet špatně.

Potenciální role člověka tak mohou být omezeny nebo přiřazeny: společností, ve které se pohybuje, prostředím, ve kterém žije, nebo činnostmi, kterým se věnuje.
SRV naznačuje, že obsazení role závisí na zjevné kompetenci v dané roli. Takže dostupnost rolí může být omezena nebo přiřazena schopností (nebo, což je důležitější, nedostatkem schopnosti) osoby plnit požadavky nezbytné pro efektivní výkon dané role.

Doporučujeme:  Kognitivní epidemiologie

Jaký vliv to má na pokorné?
Lidem, kteří jsou obsazeni do takových negativních rolí, budou odepřeny dobré věci v životě:

Dobré věci v životě
– Rodina nebo malá intimní skupina
– Středně velká, ale stále malá skupina
– Transcendentální systém víry
– Transcendentální systém víry
– Absence bezprostřední hrozby extrémního strádání
– Být vnímán jako člověk a být respektován
– Spravedlivé zacházení
– Přátelé
– Práce, zejména smysluplná práce
– Příležitosti a očekávání objevování a rozvíjení dovedností, schopností, nadání a talentů
– Aby se s vámi jednalo čestně
– aby se s vámi zacházelo jako s osobností
– přístup k „místům každodenního života
– Možnost přispívat a uznání přínosu jako cenného.

Dále budou tyto skupiny poškozeny následujícími způsoby:

„Rány“ neboli špatné věci, které se stávají znehodnoceným osobám

1 Odsunutí do nižšího („deviantního“) postavení

2 Odmítnutí, možná rodinou, sousedy, komunitou, společností, pracovníky služeb.

3 Obsazení do jedné nebo více historických rolí deviantů

4 Symbolické stigmatizování, „označování“, „zobrazování deviace“, „branding“.

5 Množí se ohrožení, obětní beránci.

6 Rozdělení: obvykle prostřednictvím segregace a také kongregace.

7 Ztráta kontroly, možná i autonomie a svobody.

8 Nesouvislost s fyzickým prostředím a předměty.

9 Sociální a vztahová diskontinuita, dokonce i opuštění.

10 Absence nebo ztráta přirozených/svobodně daných vztahů a jejich nahrazení umělými/“koupenými“ vztahy.

12 Nedobrovolná materiální chudoba, materiální/finanční vykořisťování.

13 Ochuzení o zkušenost, zejména o zkušenost typického, hodnotného světa.

14 Vyloučení z poznání a účasti na hodnotových systémech vyššího řádu (např. náboženství), které dávají životu smysl a směr a zajišťují společenství.

15 „Promarněný“ život

16 Být objektem brutalizace, „zabíjení myšlenek“ a vytváření smrti.

Kloubová zranění jsou zranění, na která navazuje další výběr zranění. Například „Odsunutí a odmítnutí“ vedou ke zraněním 3-7. Ztráta kontroly vede ke zraněním 8-12. Nedobrovolná materiální chudoba vede ke zraněním 13-16.
Další reakce na špatné zacházení

Další psychické/behaviorální vzorce reakcí, které jsou důkazem narušené interakce se světem a které jsou vyvolány určitými zraněními a skupinami zranění.

1 Pocit, že jste ve světě cizincem.

2 Pocit bezcennosti, nechuť k sobě samému, zoufalství.

4 Sady neúspěchů a vyhýbavá mentalita.

6 Pátrání po opuštěném člověku.

7 Fantazie a výmysly o vztazích, které neexistují a možná nikdy neexistovaly.

8 Vyhledávání/vyžadování fyzického kontaktu, možná až nenasytné.

9 Problematické testování pravosti osobních a sociálních vztahů,
zejména nových.

10 Přeměna zranění v zášť, nenávist vůči privilegovaným lidem,
dobrodincům, společnosti, Bohu.

11 Stahování se z kontaktu s lidmi, možná i z reality.

12 Vztek, možná násilí.

13 Úbytek energie – fyzické i duševní -, který vede ke snížení inteligentního chování a možná i inteligence.

Dostupné odpovědi k překonání výše uvedených problémů

Vyhýbání se negativním rolím a výsledkům
– SRV naznačuje, že při snaze vyhnout se výše uvedeným situacím je nejužitečnější hledat pozitivní oceňované role pro devalvované osoby a skupiny.
– SRV naznačuje, že taková revalorizace rolí může být podstatně účinnější než jiné prostředky pomoci lidem v devalvovaných stavech.
– SRV tedy naznačuje, že posílení kompetencí a image (osoby a jejího okolí) povede k tomu, že se pozitivní role stanou pro devalvované lidi možnými.
– Pokud jsou takové pozitivní role podporovány a obhajovány a jsou hledány a dosahovány další pozitivní role, pak je pravděpodobné, že devalvovaný člověk dosáhne více:
– Dobré věci v životě
– A vyhnout se:
Rány a další negativní důsledky sekundární devalvace.

Akce na různých úrovních
Pro zajištění pozitivních rolí pro osoby, které byly společností znehodnoceny, je nutné zvážit opatření na více úrovních:
Úroveň samotné osoby (osobní vzhled a kompetence).
Úroveň obvyklého bezprostředního prostředí osoby (kde žije, pracuje, učí se a hraje si).
Úroveň všech životních oblastí, v nichž se osoba může angažovat (všude jinde, kde se zapojuje do společnosti).
a konečně:
Úroveň samotné společnosti (jak může člověk působit na politické, právní a morální změny týkající se znehodnocování jednotlivců).
SRV naznačuje, že těmito prostředky mohou být lidé, kteří byli společností devalvováni, zachráněni (nebo se mohou zachránit) před důsledky devalvace a mohou se jim podařit žít svůj život v hodnotných rolích a stát se společností vnímanými jako hodnotní.

Doporučujeme:  Zdraví a bezpečnost

1) SRV má za sebou životnost sotva jedné generace, i když vezmeme v úvahu jeho předchůdce normalizaci. To by mělo každého přimět k zamyšlení, aby mu přiznal podstatu, kterou si ještě nestačil vytvořit.

2) SRV důsledně nezvyšuje povědomí a nezaručuje zájem o sociálně znehodnocené osoby. Ideologie nemohou v konečném důsledku ovlivnit charakter svých stoupenců, i když jsou vlivné. Dále může být jejich teoretická hodnota znehodnocena, pokud jsou používány nesprávně.

3) Ne všechna spojenectví mezi společensky ceněnými a znehodnocenými osobami jsou morální, plodná a výhodná.

4) Znalost toho, jak ve společnosti funguje sociální devalvace, může člověka přesto učinit bezmocným vůči ní.

5) Společenský dopad SRV se zatím omezuje na několik úzkých oblastí služeb pro lidi.

6) SRV lze kritizovat kvůli pozdějšímu politicko-morálnímu postoji jejího zakladatele Wolfa Wolfensbergera, který prosazuje nemainstreamovou reakci na těžký úděl zraněných ve společnosti. Tuto reakci lze považovat za protismrtelnou (vystupuje proti všem potratům a všem formám eutanazie), morálně konzervativní, protiburžoazně feministickou (zdůrazňuje „důležitost“ mateřství, nikoli rodičovství, a vytrvale odsouvá ženy do podřízených mocenských rolí), homofobní, proti psychiatrii a religiózní. Přestože se snaží SRV izolovat od svých základních přesvědčení, může být toto spojení pro ty, kteří s těmito morálními a náboženskými postoji nesouhlasí, negativně ovlivněno. Odkaz na sérii pamfletů nazvanou „TIPY“ a vydávanou Wolfem Wolfensbergerem poskytuje názorný důkaz politicko-morálního postoje hlavních zastánců SRV.

Zastánci poukazují na to, že devalvovaní lidé mají dost problémů i bez toho, aby je zastánci tlačili do role předvoje (kanonenfutru).

Teorii valorizace sociálních rolí je nejlépe chápat tak, že se vztahuje především na extrémní devalvaci (takovou, kdy se málokdo zajímá o to, co se děje s jednotlivcem nebo skupinou, nebo dokonce aktivně usiluje o jejich odstranění), nikoli na jemnější (ale přesto škodlivou) devalvaci, k jaké dochází například mezi různými sociálními třídami nebo mezi pohlavími.

Lemay, R. (1995). Normalizace a valorizace sociálních rolí. In A. E. Dell Orto & R. P. Marinelli (Eds.), Encyclopedia of Disability and Rehabilitation (s. 515-521). New York: Simon & Schuster Macmillan.

Race, DG. (1999) Social Role Valorization and The English Experience. London: Whiting and Birch Ltd.

Thomas, S. a Wolfensberger, W. (1999) Přehled valorizace sociálních rolí. In Flynn, RJ. a Lemay, RA. Čtvrtstoletí normalizace a valorizace sociálních rolí: Vydavatelství a nakladatelství: Vývoj a dopady. University of Ottawa Press.

Wolfensberger, W. (1983). Valorizace sociálních rolí: A proposed new term for the principle of normalization (Navrhovaný nový termín pro princip normalizace). Mental Retardation, 21(6), 234-239.

Wolfensberger, W. (1998). Stručný úvod do valorizace sociálních rolí. Koncept vyššího řádu pro řešení těžké situace společensky devalvovaných lidí a pro strukturování služeb pro lidi. Syracuse, NY: Training Institute for Human Service Planning, Leadership & Change Agentry (Syracuse University).

Wolfensberger, W. (1981-data) (svazky 1-25) TIPS (Training Institute Publication Series), Training Institute for Human Service Planning, Leadership & Change Agentry, 800 South Wilbur Avenue, Suite 3B1, Syracuse, New York 13204.

Normalizace (osoby se zdravotním postižením)