Velké záchvaty

Tonicko-klonické záchvaty jsou typem generalizovaného záchvatu, který postihuje celý mozek. Dříve se jim říkalo velké záchvaty nebo záchvaty typu gran mal, ale tyto termíny se nyní nedoporučují a v klinickém prostředí se používají jen zřídka.“ [Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] Tonicko-klonické záchvaty jsou typem záchvatů nejčastěji spojovaným s epilepsií a záchvaty obecně, i když je mylné se domnívat, že jsou jediným typem. (Viz typy záchvatů)

Tonicko-klonické záchvaty se při elektrokonvulzivní terapii vyvolávají záměrně.

Naprostá většina generalizovaných záchvatů je idiopatická. Některé generalizované záchvaty však začínají jako menší záchvat, například jednoduchý parciální záchvat nebo komplexní parciální záchvat, a poté se rozšíří do obou mozkových hemisfér. Tomu se říká sekundární generalizace. V případě idiopatické epilepsie není jisté, co je příčinou záchvatů. Předpokládá se však, že mezi faktory může patřit nerovnováha chemických látek a neurotransmiterů a geneticky podmíněný záchvatový práh, které byly do případu zahrnuty. Záchvatový práh může být změněn únavou, podvýživou, nedostatkem spánku nebo odpočinku, hypertenzí, stresem, cukrovkou, přítomností neonových nebo laserových záblesků či světel, rychlým pohybem nebo útěkem,
nerovnováha cukru v krvi, úzkost, antihistaminika a další faktory.

V případě symptomatické epilepsie se často pomocí magnetické rezonance nebo jiných neurozobrazovacích technik zjistí určitý stupeň poškození velkého počtu neuronů. Léze (jizvy) způsobené ztrátou těchto neuronů mohou mít za následek, že skupiny neuronů epizodicky abnormálně střílejí, čímž vzniká záchvat.

Záchvaty se dělí na dvě fáze, tonickou a klonickou, odtud název záchvatu, i když tonicko-klonickému záchvatu často předchází aura.

Mnoho lidí, u nichž se vyskytne tonicko-klonický záchvat, si je vědomo blížícího se záchvatu až několik minut předtím, než záchvat začne. Tomu se říká aura a obvykle se jedná o jednoduchý parciální záchvat nebo komplexní parciální záchvat, který se rozšířil do celého mozku. Mnoho lidí trpících epilepsií však auru nepociťuje. Pokud osoba oznámí, že se domnívá, že se chystá dostat záchvat, měla by být zajištěna její bezpečnost. Toho lze dosáhnout uložením do zotavovací polohy a odstraněním všech předmětů, které by mohly během záchvatu představovat pro dotyčnou osobu nebezpečí. Pokud se u osoby neprojeví aura a přejde přímo do záchvatu, měla by být pokud možno jemně uklidněna na zem.

Doporučujeme:  Zdravotní sestra

Jakmile křeče začnou, musí záchvat jednoduše proběhnout. Neměly by se provádět žádné pokusy o spoutání osoby, protože tím hrozí zranění obou stran, místo toho je třeba zajistit, aby se osoba nezranila, a to tak, že se jí pod hlavu položí něco měkkého a zajistí se, aby její končetiny a tělo nenarážely do stěn nebo jiných předmětů. Pokud osoba zvrací, měla by být její hlava položena na stranu, aby zvratky mohly vytéct z úst a neblokovaly dýchací cesty. Nikdy by se nemělo nic vkládat do úst, protože to může způsobit, že se osoba kousne do jazyka nebo se udusí (nebo poraní toho, kdo jí předmět do úst vkládá). Navzdory všeobecnému přesvědčení není možné, aby osoba se záchvatem spolkla jazyk. Frenulum linguae tomu brání.

Jakmile záchvat skončí, člověk se přestane zmítat v křečích, končetiny ochabnou a na chvíli bude zcela v bezvědomí. Jakmile se začne probouzet, bude obvykle unavený, dezorientovaný a nebude si vědom, že prodělal záchvat. Osoba, která prodělala záchvat, by nikdy neměla zůstat bez dozoru, dokud se zcela nezotaví.

Pokud je známo, že osoba trpí epilepsií, není obvykle nutné volat záchrannou službu. Pokud však není známo, že osoba trpí epilepsií, záchvat trvá čtyři až pět minut nebo déle, osoba má druhý záchvat předtím, než se probere z bezvědomí (status epilepticus), nebo dojde k sebepoškození osoby nebo k zástavě dechu (apnoe) během záchvatu nebo po něm, je nutná okamžitá lékařská pomoc.

anat (n/s/m/p/4/e/b/d/c/a/f/l/g)/phys/devp

noco (m/d/e/h/v/s)/cong/tumr, sysi/epon, injr

procenta, ostatní (N1A/2AB/C/3/4/7A/B/C/D)