Univerzální zákon zobecnění je teorie poznávání, kterou původně formuloval Roger Shepard. Podle ní je pravděpodobnost, že reakce na jeden podnět bude zobecněna na druhý, funkcí vzdálenosti mezi oběma podněty. „Zobecnění“ se v tomto případě měří pomocí omylu záměny, zatímco použití „vzdálenosti“ závisí na předpokladu, že podněty budou porovnány v nějakém psychologickém prostoru (ten je pro Shepardovu práci typický).
S využitím experimentálních důkazů z lidských i nelidských subjektů Shepard předpokládá, přesněji, že pravděpodobnost zobecnění exponenciálně poklesne se vzdáleností měřenou jednou ze dvou konkrétních metrik. Jeho analýza dále argumentuje univerzálností tohoto pravidla pro všechny vnímající organismy v důsledku evoluční internalizace.