Zařízení pro osvojování jazyka (LAD) je teoretický koncept organického mozku, který (částečně nebo zcela) funguje jako vrozené zařízení pro učení a zpracování symbolického jazyka (tj. osvojování jazyka). Koncept LAD, který poprvé navrhl Noam Chomsky, je součástí nativistické teorie jazyka, která dominuje současné kognitivní lingvistice a která tvrdí, že lidé se rodí s instinktem či „vrozeným vybavením“ pro osvojování jazyka.
Chomsky jeho existenci částečně založil na obrovské složitosti jazyka, kterou poznal jako lingvista, a pokusil se vyřešit otázku „nekonečného využití konečných prostředků“, kterou navrhl Wilhelm von Humboldt. V době svého vzniku (1960-1965) byla koncepce LAD v příkrém rozporu s behaviorální psychologií B. F. Skinnera, která zdůrazňovala principy teorie učení, jako je klasické a operantní podmiňování a imitace, nad biologickými predispozicemi. Interakcionistická teorie Jeroma Brunera a Jeana Piageta později zdůraznila význam interakce mezi biologickými a sociálními (nature a nurture) aspekty osvojování jazyka, což je dnes mezi psychology dominantní teorie.