Introvert v divadelním oddělení. Já vím, zní to jako člověk s hemofobií, který jde na zdravotní školu. Proč bys to dělala?
Odpověď je jednoduchá: introverti jako já jsou pro divadlo jako stvoření. Tím nechci říct, že extroverti nemohou být herci nebo že nemají talent pro divadlo, ani to neznamená, že extroverti jsou špatní herci. Jak introverti, tak herci mohou být vynikajícími herci. Znamená to jen, že oba typy osobnosti musí tvrdě pracovat na různých aspektech divadla nebo na tom, aby si nasadily fasádu.
Extroverti jsou stvořeni pro společenskou stránku divadla. Dokážou se vypořádat s trémou (za předpokladu, že ji mají). Nebojí se pomoci s propagací představení prostřednictvím rozhovorů a veřejných vystoupení. Veřejná vystoupení a konkurzy jim tolik nevadí. To jsou věci, se kterými introverti mohou v divadle bojovat a bojují nejvíce.
Zatímco introverti zvládají akademickou stránku divadla velmi dobře. Dokážou se rychle a snadno učit nazpaměť. Když introvert vstoupí na jeviště nebo z něj vystoupí, máte pocit, že je stále součástí světa. Ne jako by právě vstoupili například do Irska 30. let 20. století z Ameriky 21. století. Dokážou analyzovat hru postav. I když hrají jen bezejmennou, epizodní roli, introvert dokáže vymyslet celý příběh této postavy za svou jedinou minutu v záři reflektorů.
Dovolte mi, abych vám tady a teď řekl, že pro mě není těžké vystoupit na jeviště a stát se jinou osobou. Už v šesti letech jsem pro sebe pořádala one-woman show. JOB mě nijak neohromuje.
Vadí mi společenský aspekt práce.
Pokud máte štěstí, znáte své herecké kolegy relativně dobře, ale existuje možnost, že jako postava musíte dělat něco velmi intimního s jiným hercem, kterého znáte nanejvýš. Možná se s ním budete muset políbit. Možná se s nimi budete muset poprat. Oba scénáře vyžadují důvěru, což je něco, co introverti jen těžko někomu dají na potkání. Musíte věřit, že herec je profesionál, který zná pravidla a hranice.
I kdyby tomu tak nebylo, musíte svému režisérovi/scénáristovi/choreografovi nebo komukoli jinému důvěřovat natolik, že za ním můžete přijít s problémy a on se o ně náležitě postará. To pro nás může být velmi těžké.
Někdy se za dramatem skrývá drama; lidé, kteří jsou součástí hry, jsou pasivně agresivní nebo se hádají, ať už s vámi, nebo s někým jiným. Profesionální herec ví, že soutěž končí, jakmile skončí seznam herců. Musí dát stranou všechny své negativní pocity, aby se ujistil, že se představení nerozpadne ve švech.
Často se však objevují nevyzrálí lidé, kteří se nikdy nepoučí. Začnou se chovat jako kočky a vytvářet kliky, aby vyvolali nějaké drama.
Jako introvert nesnáším drama a nechci s ním mít nic společného. Někdy je to tak jednoduché, jako vzít si s sebou sluchátka a domácí úkoly. Někdy je to mnohem těžší. Musíte si najít koutek, kde vás nikdo nezatáhne do boje, ale přesto musíte být schopni slyšet, co se děje na jevišti, aby vám neunikla vaše replika.
Utěšujte se, že lidé, kteří způsobují problémy, to dříve či později přeženou. Když se režisér nebo producent vypořádá s králem nebo královnou dramatu na vlastní kůži, MŮŽE být natolik laskavý, že dovolí dotyčnému zůstat v seriálu až do konce jeho trvání. Pak už jsou všechny sázky zrušeny. Už nikdy takového člověka nenajmou a všem ostatním řeknou, aby ho už nikdy nenajímali. Způsobování potíží má své následky.
A pak jsou tu večírky herců. I když vaše představení pravděpodobně trvá do deseti hodin večer, večírky herců se obvykle konají hned po představení. Až se dostanete na vysokou školu, můžete se vsadit, že alkohol bude na dosah ruky. Možná tam budou i nějaké drogy. Někteří lidé se mohou opít nebo zfetovat natolik, že se začnou chovat přinejlepším trochu hloupě. Obrovský večírek se spoustou hlučných, opilých a možná i zfetovaných lidí, kteří budou dělat cokoli od drag racingu po streaking, není zrovna oblíbeným místem introverta.
MŮŽETE jít na večírek, pokud připadne na den, kdy jste se nemuseli stýkat s mnoha lidmi, a pokud nejste úplně otrávení svými kolegy ze štábu a herci. Možná se k oslavě do jisté míry i připojím. Ale mám v plánu odejít z oslavy jako první. Dvě hodiny jsou to nejdelší, co vydržím takhle pozdě večer s takhle divokou partou.
A pokud na večírek nepřijdete nebo odejdete dřív, lidé se budou divit, co máte za problém. „Proč jsi takový klacek v blátě? Proč se nerad bavíš?“ „Proč?
Protože naše definice zábavy se velmi liší. Pro mě je zábava, když jdu domů a pořádám večírek pro jednoho herce. Rádi pijeme a jíme sami. Rádi zůstáváme dlouho vzhůru a děláme si, co MY chceme. A rádi chodíme spát a spíme dlouho do noci.
To, že nejsme společenskými motýly, jak od nás všichni očekávají, neznamená, že nemůžeme být umělci.